Vážení čtenáři

dostáváte do ruky první číslo již sedmého ročníku Medicíny, která si získala pevné místo v českém odborném mediálním světě jako časopis, na kterém oceňujete výběr a kvalitu informací, rychlost, s jakou se názory našich odborníků i zprávy z hodnotných zahraničních zdrojů dostávají k českému čtenáři i jejich kvalifikované zpracování, odpovídající potřebám lékařů a lékárníků nejrůznějších odborností. Jeden z profesorů pražské lékařské fakulty před časem pravil: „když čtu Medicínu, vím, že jsem up-to-date“. Budeme se snažit, aby tomu tak bylo i nadále.

I v tomto roce budeme věnovat zvýšenou pozornost oblastem, v kterých dochází k nejrychlejším myšlenkovému pohybu, a kde nové poznatky mohou mít potenciálně největší význam pro bezprostřední i perspektivní praxi. Z tohoto hlediska k nosným oborům medicíny patří a i v budoucím století nepochybně budou patřit genetika a imunologie. Oba obory mají v Medicíně své pevné místo, které bylo u imunologie v minulých ročnících zdůrazněno i vyčleněním stálé rubriky. Ukázalo se ale, že je čas přejít od přehledných, někdy pro potřeby časopisu až příliš rozsáhlých článků ke koncizně zpracovaným zprávám o nejnovějších poznatcích, které mohou být zajímavé pro co nejširší okruh našich čtenářů. Ty zpravidla najdete na stránkách věnovaných vědě a praxi.

Pružnější bude i rubrika Manažerem vlastního zdraví, v které by se měly objevovat hlavně informace, usnadňující rodinným i dalším lékařům jejich edukační úlohu ve vztahu k pacientům – včetně informací o rozvoji oblasti samoléčení resp. užívání volně prodejných léčiv. Také její rozsah se bude měnit úměrně počtu a významu vhodných informací.

Novým fenoménem v medicíně, který by postupně měl významně ovlivňovat úroveň lékařské péče, je medicína založená na důkazech (evidence based medicine, EBM) Její základní charakteristikou je kritické používání nejprůkaznějších současných poznatků o účinnosti jednotlivých léčebných postupů. EBM by měla poskytovat spolehlivá vodítka především praktickým lékařům, v perspektivě by měla přispět k racionalizaci celého systému zdravotnictví (evidence based health care, EBHC).

Nelze však nevidět, že nová pracovní oblast zatím stále zápolí se základními metodickými problémy (ujasňování terminologie, hodnotících kritérií atd.), a že konkrétních, spolehlivými studiemi podložených doporučení je jen velmi málo (snad s výjimkou kardiologie, a zejména ovšem otázky statinů, kterým bylo v posledních 20 letech věnováno nejvíce studií odpovídajících požadavkům EBM). Zcela zatím chybí to, co by asi praktický lékař potřeboval nejvíce – objektivní informace o neúčinných léčebných postupech.

Na druhé straně, při prudkém rozvoji medicíny nelze očekávat, že by se v kterékoli pracovní oblasti objevovalo příliš mnoho ucelených informací s jasnými doporučeními pro praxi. Spíše jde o to, mít přehled o zásadních materiálech jako východisko pro vlastní názor a pro konfrontaci s vlastní zkušeností. Budeme proto i nadále zařazovat co nejvíce zpráv o solidně provedených velkých klinických studiích, o mezinárodních konsensech odborníků, o zahraničních podkladech určených pro kontinuální vzdělávání lékařů atd.

Věřím, že i nový ročník Medicíny bude Vaším užitečným informačním pomocníkem. Nevím, nakolik bude nový rok 2000 šťastný a veselý – ale v každém případě by měl být naplněn prací a prožit způsobem, který přinese uspokojení.

MUDr. Jiří Franěk, DrSc., šéfredaktor