|
Zpět na výběr čísla Obsah 2/2000 Odborné aktuality Hromadné psychogenní onemocnění (masová hysterie) Věda pro praxi
Infekcím novorozenců streptokokem B lze úspěšně předcházet Farmakoterapie / Farmacie Nové antibiotkum quinupristin -dalfopristin Systémová enzymoterapie
Sport, imunita a enzymoterapie Neurologie / Psychiatrie
Soudobé pohledy na Alzheimerovu chorobu
Kardiovaskulární choroby
ACE inhibitory u pacientů s vysokým rizikem srdečních příhod Gynekologie
Femoston 2-10, nový kombinovaný hormonální přípravek na našem trhu Imunologie
Anti-IgE protilátka v léčbě astmatu- nové poznatky
www servis TBC... Inzerce
Topiramát (TOPAMAX®)- nová alternativa efektivní terapie epilepsie |
Význam vitaminu E pro prevenci kardiovaskulárních chorob zůstává sporný V odborné literatuře je řada zpráv o příznivých účincích antioxidantu vitaminu E jako prostředku předcházení kardiovaskulárním chorobám a rozvoji aterosklerózy. Jedna z observačních studií došla k závěru, že u lidí, kteří konzumují více než 100 IU vitaminu E denně po dobu delší než dva roky, méně často dochází k infarktu myokardu, a rozvoj aterosklerózy při ICHS je zpomalen. Takový názor je dosti rozšířen. Ale observační studie nemohou odlišit účinky vitaminu E od jiných složek potravy a faktorů životního stylu. Spolehlivějším zdrojem informací proto jsou prospektivní kontrolované studie, ale ani jejich výsledky nejsou konzistentní. V Číně byla provedena studie, která sledovala význam podávání vitaminu E (30 mg/d), beta-karotenu a selenu. Zahrnula 29 584 osob, které při zahájení studie neměly žádnou kardiovaskulární chorobu. Soubor byl sledován po dobu 5,2 roku. Bylo zjištěno snížení počtu úmrtí ze všech příčin o 9%, ale výskyt kardiovaskulárních příhod byl ve všech skupinách vpodstatě stejný. Hodnocení výsledků je obtížné, protože čínské stravovací zvyklosti jsou velmi odlišné od západních a také riziko KVCH je jiné. Snížení celkové mortality mohlo být způsobeno jinými faktory, se suplementací vitaminem E nemuselo vůbec souviset. (Výsledky studie byly publikovány v r. 1993.) Druhou studií byla The Alpha-Tocopherol, Beta Carotene Cancer Prevention Study v USA (1994). Bylo do ní zařazeno 29 133 mužů ve věku 50-69 let, kuřáků. Denní podávání 50 mg vit. E po dobu pěti až osmi let nemělo žádný vliv na riziko úmrtí na ICHS. U podskupiny 1862 mužů, kteří v dřívější době prodělali infarkt myokardu, došlo k statisticky nevýznamnému zvýšení rizika fatálních infarktů. Naproti tomu riziko vzniku nefatálního IM bylo v podskupině, která dostávala pouze vitamin E (nikoli karoten), sníženo (44 IM proti 55 ve skupině placebo). Ke snížení však nedošlo ve skupině, která dostávala vit. E+karoten. Celkové počty srdečních příhod byly dosti velké (1204, resp. 907), takže případné preventivní působení vitaminu by muselo být zjištěno. Zajímavé je, že ačkoli denní dávka vit. E byla poměrně nízká, jeho plazmatická hladina se již během prvních tří měsíců studie zvýšila z 28,5 µmol/L na 42,5 µmol/L. Třetí studie byla provedena ve Velké Británii – The Cambridge Heart Antioxidant Study (1996). Sledovala 2002 pacienty s aterosklerózou koronárních arterií. Část dostávala 400 IU (někteří 800 IU) vitaminu E denně, část placebo. Po 15 měsících byl zaznamenán významný pokles nefatálních IM (14 ve skupině vit. E proti 41 ve skupině placebo), ale žádný rozdíl v počtu kardiovaskulárních úmrtí (27 proti 23). Ale počet srdečních příhod byl celkově malý, navíc se ukázaly nesrovnalosti v náhodném výběru pacientů do skupin (které pak nebyly úplně srovnatelné). Neobvyklé také je, že k snížení IM došlo již po relativně krátké době 15 měsíců – efekt antioxidačních látek se zpravidla projevuje až po několika letech. Mohlo proto jít o pouhou náhodu. Další studie byla provedena v Itálii (1999) na souboru 11 000 pacientů po prodělaném infarktu myokardu. Po náhodném rozdělení do skupin část dostávala 300 IU vitaminu E denně, část placebo. Při hodnocení po 3,5 roku bylo ve vit.E skupině zjištěno poněkud více nefatálních IM (295 proti 284), ale pokles smrtelných příhod (227 proti 249). Rozdíly nejsou statisticky významné. Výsledky nejnovější studie, zorganizované v Kanadě, byly uveřejněny koncem ledna 2000 v NEJM. Bylo do ní zařazeno 2545 žen a 6996 mužů ve věku od 55 let výše, s vysokou mírou rizika srdeční příhody (KVCH nebo diabetes v anamnéze plus další významný rizikový faktor). Náhodným výběrem byly utvořeny dvě skupiny, jedna dostávala přírodní vitamin E 400 IU denně (n=4761), druhá placebo (n=4780). Bylo sledováno neobvykle mnoho cílových kritérií. Primární bylo komplexní, zahrnovalo IM, mrtvici a úmrtí na KVCH. Jako sekundární kritérium účinnosti suplementace byla hodnocena nestabilní angina pectoris, městnavé srdeční selhání, revaskularizace nebo amputace uzavřené koronární cévy, smrt z jakékoli příčiny. Primárnímu cílovému kritériu odpovídalo 772 pacientů v léčené a 739 v kontrolní skupině. V počtu úmrtí z KVCH příčin nebyl podstatný rozdíl – 342 (vit. E) proti 328 (placebo). Totéž platí o IM (532:524) a o iktech (209:180). Ani v sekundárních kritériích se neprojevily žádné účinky vitaminu E. Studie byla ukončena po 4,5 letech, v dubnu 1999, protože neukázala žádný pozitivní efekt vitaminu E. Některá zúčastněná centra v ní nicméně pokračují, protože není vyloučeno, že by dlouhodobější suplemetace vitaminem E mohla příznivě ovlivnit výskyt nádorů. To je otázka, která má při užívání antioxidantů obecnější význam: je možné, že jejich vliv na KVCH se projeví podstatně později, než při léčbě hypolipidemiky nebo antihypertenzivy (někteří autoři považují za vhodné je podávat nejméně 5 let). To je na jedné straně argument pro pořádání dalších, ještě delších studií, na druhé to signalizuje, že získat definitivní odpověď nebude v dohledné době možné. Pozitivní je poznatek, že ani poměrně vysoká denní dávka vitaminu E neměla žádné nežádoucí účinky. Kanadská studie se šifrou HOPE – pro The Heart Outcomes Prevention Evaluation study sledovala ještě další cílovou otázku – účinnost podávání ACE inhibitoru ramiprilu u pacientů s vysokým rizikem KVCH příhod. Samostatná zpráva o její druhé větvi je na str. 7 „ACE inhibitory...“. Pro další informace viz New Engl. J. Med. 342:145 a 154, 20 January 2000. f |
