Chlamydie jako příčina roztroušené sklerózy?

Již řadu let se spekuluje o potenciálním uplatnění C. pneumoniae při vzniku ischemické choroby srdeční, i když tato otázka zůstává sporná, a nebyla vyjasněna ani epidemiologickými, ani novějšími prospektivními studiemi, které se (neúspěšně) snažily snížit incidenci ICHS preventivní protichlamydiovou léčbou. O této problematice jsme ostatně v Medicíně opakovaně referovali.

Zcela nově bylo vysloveno podezření, že C.pneumoniae hraje úlohu i v patogenezi roztroušené sklerózy (RS). RS se vyskytuje sporadicky. Ale v literatuře byly posány i argumenty, svědčící pro epidemický výskyt a možnou infekční příčinu. Nejznámější jsou epidemiologické údaje, shromážděné v období 1920-1977 na Faerských ostrovech, kde výskyt RS v populaci ukazoval na šíření z jednoho zdroje, který pravděpodobně souvisel s přítomností britských vojenských jednotek na ostrovech v době II. světové války.

Za doklad o infekčním původu RS je také považováno pravidelně zjišťované zvýšení hladin IgG, při němž bývají u více než 95% pacientů s RS při elektroforéze zjišťovány výrazné oligoklonální pruhy. Takové pruhy jsou nacházeny i u asi 10% pacientů s jinými infekčními chorobami CNS a jsou považovány za projev intrathékální tvorby protilátek proti infekčnímu agens. Jsou charakteristické pro chronické infekce CNS – tuberkulózu, neurosyfilis, neuroboreliózu, kokcidioidomykózu nebo kryptokokovou meningitidu. Stejné pruhy lze nalézt i při subakutní sklerozující panencefalitidě způsobené virem spalniček a při řadě těžkých akutních virových infekcí CNS. U některých infekcí byla specifická povaha oligoklonálních protilátek jednoznačně prokázána.

Představu o účasti infekce na patogenezi RS podporuje také skutečnost, že i přes účinnou imunosupresivní léčbu tato zjevně imunologickými mechanizmy podmíněná choroba progreduje, a poškození CNS se zvyšuje.

RS je podle dnešních představ autoimunitní onemocnění, což ovšem nevylučuje účast infekčního agens při indukci autoimunity. Tvrdí se, že T lymfocyty rozpoznávají neuronové antigeny a jsou hlavními efektorovými buňkami patologického procesu. Ale žádné opatření namířené proti pomahačským nebo cytotoxickým T lymfocytům zatím nedokázalo rozvoj choroby zastavit.

Podezření, že vyvolávajícím mikrobem je C.pneumoniae , je podloženo několika nálezy. Byl popsán případ pacienta, u něhož v souvislosti s akutní chlamydiovou infekcí CNS došlo k rychlému rozvoji RS. Protichlamydiová léčba vedla k výraznému klinickému zlepšení stavu. Další studie prokázaly C. pneumoniae v moku pacientů s nově diagnostikovanou RS, remitující RS a progresivní RS, ale ne při jiných neurologických chorobách.

Chlamydie dovedou dlouhou dobu perzistovat v infikovaném hostiteli a vyvolávat proces charakterizovaný periodickými exacerbacemi a remisemi – jak je dobře známo např. u trachomu. Chlamydie infikují makrofágy, monocyty i epitelové buňky. C. pneumoniae infikuje také buňky endotelu a hladkých svalů cévní stěny. C. psittaci napadá buňky mikroglie, C. pecorum u telat vyvolává syndrom známý jako sporadická bovinní encefalomyelitida. U pacientů infikovaných C. trachomatis a C. psittaci byly popsány meningoencefalitidy i jiné neurologické komplikace. U všech chlamydiových infekcí je poškození tkání působeno imunitními mechanizmy.

To všechno jsou samozřejmě jen nepřímé doklady toho, že chlamydie by mohly souviset s patogenezí RS. Bez jasných důkazů kauzálních vztahů mezi infekčním agens a vznikem či progresí RS nemůže jít o víc, než o pracovní hypotézu.

Nicméně, laboratoř Vanderbiltovy lékařské fakulty v Nashville se těmito otázkami začala systematicky zabývat a získala některé zajímavé poznatky.

Když byly vyšetřeny intrathékální protilátky 20 pacientů s relapsující nebo progresivní formou RS, ve všech byly zvýšené titry protilátek proti EB antigenům C. pneumoniae . Protilátky byly prokázány v cerebrospinálním moku (CSF) většiny pacientů, ale jen u 3 z 14 kontrol (jiné choroby nervového systému). Ze 13 z 15 vzorků CSF bylo možné protilátky zcela odstranit adsorpcí na EB antigeny C. pneumoniae, jiné antigeny virů nebo nervové tkáně byly neúčinné.

Byl navržen hypotetický model, podle kterého je demyelinizace nervových vláken důsledkem sekrece a uvolňování myelotoxických faktorů aktivovanými buňkami mikroglie v okolí cév i v parenchymu a infiltrujícími lymfocyty. Myelin na oligodendrocytech je přitom poškozován nepřímo. Takovými toxickými faktory by mohly být prozánětlivé cytokiny, složky komplementu, reaktivní kyslíkové radikály aj. „Spouštěcím faktorem“ by snadno mohlo být infekční agens, které napadá mikroglii a buňky cévního endotelu.

C.pneumoniae může být kandidátem, ale rozhodně zatím není prokázaným etiologickým faktorem RS. Chlamydiová hypotéza ovšem může nově nasměrovat např. post mortem vyšetřování mozku zemřelých RS pacientů – významný by byl imunohistochemický důkaz chlamydiových antigenů v RS lézích, jejich in situ detekce pomocí polymerázové řetězové reakce apod. Klinicky významné budou studie s dlouhodobou antimikrobní léčbou pacientů s RS, ale zorganizovat je tak, aby mohly přinést statisticky významné nálezy, nebude jednoduché.

Pro další informace viz C. W. Stratton et al., J. Med. Microbiol., 49:1, January 2000.