Další krok v antikoncepci

Po zavedení ve Finsku v roce 1992 se v průběhu 90. let začal dosud méně známý antikoncepční systém pod názvem Mirena šířit v dalších evropských zemích. V ČR je k dispozici od června 1998. Odstup pro komplexní hodnocení této metodiky je zatím malý a na dlouhodobější výsledky v tuzemsku bude třeba počkat. Určitou výpovědní hodnotu však mají i základní charakteristiky, které vyplynuly z údajů gynekologických protokolů (červen-prosinec 1998) 850 sledovaných žen se zavedenou Mirenou. Počátkem roku 2001 jsou očekávány seriózní informace o Mirenách zavedených v loňském roce. Dosud využilo tento systém na území ČR přibližně 5 000 žen.

Mirena, která bývá občas mylně spojována s nitroděložním tělískem, je vpodstatě kombinací obou dosud odděleně užívaných metod – tj. místní (nitroděložní) antikoncepční metody a hormonální antikoncepce (ovšem s použitím minimální dávky hormonů). Systém je založen na pozvolném uvolňování hormonu levonorgestrelu (je podobný hormonu žlutého tělíska a neovlivňuje hladiny přirozených hormonů) z tělíska zavedeného do dělohy. Minimální množství aktivní látky (prakticky derivát) tak působí přímo v děloze a do krevního oběhu proniká jen v nepatrném množství. Doba, po kterou může Mirena v těle účinně působit, byla stanovena na pět let (vstupní investice 6000 Kč tak odpovídá zhruba 100 Kč měsíčně).

Mechanizmus působení Mireny je trojí: zahušťuje hlen děložního hrdla (snižuje tak prostupnost pro spermie, ale také infekční agens), snižuje pohyblivost spermií a omezuje růst děložní sliznice, čímž zabraňuje nidaci. Ve srovnání s klasickým nitroděložním tělískem nelze přehlédnout řadu výhod – nový systém nepůsobí záněty dělohy, vaječníků, vejcovodů či poševní sliznice.

Důsledkem procesů spojených se zavedením Mireny je především výrazně slabší a kratší menstruační krvácení (i přes vymizení menstruace zůstávají hormonální hladiny beze změn), což působí mj. i menší ztráty železa (snížení krevních ztrát se pohybuje v průměru kolem 90 %). Menstruace je současně méně bolestivá. Z hlediska antikoncepčního působení lze systém považovat za spolehlivou ochranu před početím, srovnatelnou se sterilizací. Rozdíl je jak v lepším psychickém přijetí Mireny, tak především v možnosti obnovení fertility (návrat plodnosti nastává okamžitě po vyjmutí tělíska z dělohy).

Snášenlivost je hodnocena jako dobrá. Přes možné počáteční problémy (mírné bolesti v podbřišku a gestagenní příznaky), které obvykle po 3 měsících vymizí, může dojít i k slabému krvácení. I to obvykle ustoupí v prvních měsících.

Podle dosavadních zkušeností gynekologů je zavádějí Mireny nejvýhodnější ve 2. až 3. dnu po ukončení menstruace, kdy je hrdlo nejvíce rozšířené, stejně tak i po prodělaném UPT. Po porodu je třeba vyčkat do konce šestinedělí.

Uplatnění systému se v budoucnu očekává zejméná v následujích indikacích: dysmenorea, hypermenorea, hyperplasie endometria a uterus myomatosus (i preventivně v případech rodinné dispozice). Mirena je vhodná také pro ženy, které nemohou užívat hormonální kontracepci (např. kuřačky nad 35 let).

Z výše zmíněných gynekologických protokolů vyplynula, vedle některých statistických dat (věk, vzdělání apod.), například i skutečnost, že ženy nad 45 let řešily pomocí Mireny celkem úspěšně své premenopauzální problémy (silné krvácení, nadměrný růst děložní sliznice aj.).

Počty odstraněných Miren, expulzí a těhotenství (zaznamenána 3, přičemž 2 po spontánní expulzi tj. Pearl index 0, 08), jsou zatím minimální.

Ženy, které o zavedení systému uvažují (jedná se zejména o kategorii žen po porodu, které neplánují další těhotenství v příštích pěti letech) by měly být vždy detailně instruovány. Poučenost o celkovém průběhu, včetně přechodných nežádoucích účinků a změnách v krvácení, zvyšuje snášenlivost.

Jaroslava Sladká