Vitamin D ovlivňuje imunitu proti TBC

Úloha vitaminu D v odolnosti k tuberkulóze byla předpokládána dávno a léčba TBC tresčími játry a pobytem na slunci svého času patřila k oblíbeným postupům. Když ještě nebyla k dispozici antituberkulotika, byl vit. D často užíván k léčbě kožní TBC, někdy s pozoruhodným efektem. Ale když byly vyvinuty specifické léky proti mykobakteriím, zájem o vit. D poklesl.

Vedle své obecně známé úlohy v metabolizmu vápníku je vit. D také významným imunomodulačním hormonem. Jeho aktivní metabolit 25(OH) vit. D3 aktivuje monocyty a potlačuje proliferaci lymfocytů, tvorbu imunoglobulinů a syntézu cytokinů. V pokusech in vitro metabolity vit.D zvyšují schopnost monocytů omezit intracelulární proliferaci M. tuberculosis. V souladu s tím je poznatek, že alveolární makrofágy pacientů s TBC tvoří velké množství 25(OH) vit. D3. Vysoký obsah tohoto metabolitu v granulomech může potlačit růst a množení mykobakterií. A naopak, nedostatek vit. D uplatnění takového obranného mechanizmu neumožňuje.

Také epidemiologické poznatky ukazují na souvislost vit. D a odolnosti k TBC. Nedávno publikované výsledky studie populace asijského původu (imigranti z Indonézie), žijící v Londýně, přispívají k přesnějšímu pochopení s vit. D spojených mechanizmů. Jde o populaci vegetariánů, s mimořádně vysokou vnímavostí k tuberkulózní infekci (incidence 809/100000). Vegetariánská strava obecně predisponuje k nedostatku vit. D v organizmu, nicméně individuální stanovení jeho hladiny v plazmě je pro konkrétní hodnocení nezbytné.

Studie potvrdila častou přítomnost deficitu vit. D v populaci i fakt, že významně zvyšuje riziko infekce. Současně ukázala i na souvislost genetických faktorů, konkrétně polymorfizmu genu pro vit. D receptor (VDR). Přesně definovaná změna v genu byla nalezena u 91 ze 126 neléčených pacientů s TBC a u 116 zdravých kontaktů s pozitivním kožním testem. Když je u daného jedince přítomna změna genu a současně deficit vit. D (neprokazatelná hladina v séru), je riziko infekce 5,1x vyšší.

Představa o tom, že vnímavost k různým infekčním i neinfekčním chorobám závisí na kombinaci genetických faktorů a faktorů prostředí, je obecně přijímána, ale málokdy prokázána tak konkrétně, jako v diskutované studii.

Vit. D uplatňuje své biologické aktivity v organizmu vazbou na VDR na aktivovaných T a B lymfocytech. Již dříve bylo známo, že genetické variace VDR jsou asociovány s plazmatickými hladinami 25(OH) vit. D3 a s denzitou kostního minerálu. Nyní se ukazuje, že může jít i o významný faktor predispozice k infekci TBC.

Ve studované populaci imigrantů je zřejmě správné přikročit k hromadné suplementaci vitaminem D. Ale bez širší, placebem kontrolované studie by bylo předčasné doporučovat takové opatření jako rutinní ochranu všech osob v kontaktu s nemocným TBC.

Podle: The Lancet 355:588 a 618, 19 February 2000.