Rozvoj ošetřovatelství – budoucnost zřejmě v akademickém vzdělání

Podle aktuálních dat se stále radikálněji v celosvětovém měřítku prosazuje trend směřující k osamostatnění ošetřovatelství jako specifické medicínské disciplíny. Důvodů je celá řada – etických i ekonomických. I v ČR se už na některých lékařských fakultách, byť pod různými názvy, ošetřovatelství přednáší. Rovněž v souvislosti se vstupem do EU se zkvalitnění ošetřovatelských postupů stává nezbytným. Ve zcela praktické rovině se tyto snahy projevily také založením dvou center, jejichž náplní je právě komplexní vzdělávání ošetřovatelského personálu v konkrétně vymezených oblastech činnosti. „Vzdělávací centrum péče o hojení ran“, působící v prostorách geriatrického oddělení VFN Praha (Londýnská 15) od roku 1998, bylo vůbec prvním centrem svého druhu ve střední a východní Evropě. V letošním roce vzniklo ve spolupráci FNKV a společnosti Johnson&Johnson, Medical, na základě obdobných projektů v Birminghamu a Strasbourgu, další – „Vzdělávací centrum pro periferní kanylaci“.

V souvislosti se zahájením nového projektu jsme požádali o vyjádření k nastoupenému trendu rozšiřování ošetřovatelského vzdělávání MUDr. Jana Šturmy, CSc., primáře Kliniky anestezie a resuscitace FN KV.

Kvalitně provedená ošetřovatelská práce byla a je považována za naprostou samozřejmost a řada postupů tak byla neprávem zařazena mezi rutinní, ukončené záležitosti. Jak ale ukázaly už první zkušenosti s centrem péče o dekubity, lze celou problematiku, která rozhodně v lékařské praxi nepatří k okrajovým, rozpracovat na různých úrovních. Teorie má za úkol ozřejmit roli jednotlivých faktorů, ať už se jedná o samotnou ošetřovatelskou péči, technické vybavení nebo farmakoterapii. Stejný problém představuje i otázka periferních kanylací. Jedná se o výkon velmi častý a pro pacienty značně zatěžující. Celý problém byl v minulosti redukován na zavedení periferního žilního vstupu. S rozvojem komplikací i nástupem nových materiálů se ale ukazuje, že i tuto oblast ošetřovatelské péče je možno zkvalitnit. Vedle každodenní praxe, která rozvíjí zručnost při provádění výkonu, by ošetřovatelka měla být připravena i teoreticky, tj. vědět kam, proč a kudy vstupuje, jak se vyhnout komplikacím, jak o zavedený katetr pečovat, jak klasifikovat případné změny ito, jak v konečné fázi katetr odstranit. Jak patrno, celý proces lze opět rozdělit do řady etáží s relativně bohatým teoretickým zázemím. Neméně účelné je pak i průběžné předávání osvojených algorytmů v rámci praxe dalším nastupujícím kolegyním. Získání manuální zručnosti je stejně důležité jako dobrá znalost současných technických možností. Teprve součet obou faktorů hraje nepochybně roli ve výsledcích periferních kanylací. Je to otázka volby materiálu, průsvitu kanyly, místa zavedení, správné orientace podle zvoleného roztoku, průtok kanylou, odhad délky aplikace a tedy opět výběr vhodné kanyly... Dnes už je vypracována i řada ochranných mechanizmů, usnadňujících současné provedení další manipulace. Například některé sofistikované kanyly jsou opatřeny vedle vstupu na infúzi dalším vedlejším vstupem („port“), který je krytý, takže celý systém nemusí být rozpojován, je-li vedle infúze třeba podat ještě jiný lék. Současně toto opatření brání průniku infekce.

V posledních letech se tak snížil výskyt infekcí, a to jednak díky novým materiálům, ale i vlivem krytí zavedených kanyl. Třetí věcí, která by měla přispět k minimalizaci infekčních komplikací, je rozvoj dokonalejších dezinfekčních prostředků, které nedráždí místo vpichu, mají dokonalejší antiseptické vlastnosti a konečně i uvědomělá aplikace všech těchto materiálů. Tedy opět znalost teoretických principů.

Nikdy nejde o jediný faktor, vždycky se jedná komplex návazných činností.

Podobně jako dekubity, ani problematiku kanylace tak nelze shrnout pod jeden pojem. Podstatné je chápat jednotlivé fáze a být obeznámen s jejich rolí v celkovém procesu. Zdá se, že v moderním ošetřovatelství bude při bližším pohledu podobných problémů celá řada. Proto jsou dnes tvořeny ošetřovatelské standardy, kde jsou tyto tzv. „jednoduché výkony“ rozpracovány. Ikdyž se to možná zpočátku jeví jako poněkud přeceněné, při detailnějším pohledu na jednotlivé fáze se nakonec vždycky dojde k věcem, které konečné výsledky jednoznačně příznivě ovlivní.

Jaroslava Sladká