Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page


Obsah 4/2002

l_med.gif (3046 bytes)

MEDICÍNA 4 / Roč. IX / Strana 1-2

Populační trendy: rychlý růst, rychlý pokles, rychlé stárnutí

Sigmund Freud v roce 1898 napsal: „Teoreticky by jedním z největších triumfu humanity bylo, kdyby se akt rozmnožování povýšil na úroveň dobrovolného a cílevědomého jednání a byl oddělen od imperativu zabezpečit přírodní nutnost.“ V té době mohla Freudova myšlenka vypadat jako naivní sen. Ale již o pouhých 70 let později americká Food and Drug Administration povolila první antikoncepční pilulku. Enovid. A v roce 1993 počet párů, užívajících antikoncepci, přesáhl 550 milionů.

Před dvěma tisíci lety na světě žilo jen asi 260 milionů lidí. Přežít tehdy nebylo snadné, a za dalších tisíc let tento počet nepřesáhl 280 milionů. Teprve pak začal rychlejší růst. V roce 1500 našeho letopočtu tvořilo světovou populaci asi 430 milionů, v roce 1750 asi 730 milionů a na začátku dvacátého století 1670 milionů lidí. Vroce 1950 světová populace dosáhla dvou a půl miliardy, a o pouhých deset let později 3 miliard - počtu, který začal vyvolávat obavy z přelidnění. Někteří odborníci tehdy prohlašovali, že Země není schopna uživit více než pět miliard lidí. Ale již v roce 2000 jejich počet přesáhl těžko představitelných 6 miliard.

Již v šedesátých a sedmdesátých letech se začal prosazovat nový obor, plánování rodiny. Pod největší tlak se dostaly rozvojové země, od kterých se požadovalo, aby se začaly vážně zabývat regulací růstu své populace. V roce 1996 skutečně mělo přes 90% rozvojových zemí své „programy plánování rodiny“ (do čela hnutí se postavila Indie) - i když hlavními argumenty nebylo ani tak omezení růstu populace, jako uplatňování lidských práv a otázky reprodukčního zdraví a rovnocennosti obou pohlaví. Velké diskuse se vedly o tom, nakolik programy plánování rodiny skutečně budou mít demografické důsledky. Skutečnost se to zdá potvrzovat, protože rozmach kontracepce zřetelně koreluje se snižováním míry porodnosti v těchto zemích, která během jediné generace, mezi rokem 1965 a 1995, poklesla o 75%.

Podle poslední prognózy OSN bude celkový růst světové populace pokračovat ještě alespoň dalších padesát let, ale nebude rovnoměrný. Světová populace by měla v roce 2025 dosáhnout téměř 8 miliard, v r. 2050 9,3 miliardy. Téměř celý očekávaný přírůstek se týká dnešních rozvojových zemí (i když už dnes v těchto zemích dochází k značnému relativnímu zpomalení nárůstu populace, a demografické důsledky epidemie AIDS by mohly celou situaci radikálně změnit). Z rozvinutých zemí má vyhlídky na zvýšení počtu obyvatel Severní Amerika (z 314 na 438 milionů) a Austrálie a Nový Zéland (z 22 na 31 milionů). Naproti tomu v Evropě a Japonsku zřejmě dojde k snížení populace (ze 727 na 603 miliony, resp. ze 127 na 109 milionů).

Současně populace v celosvětovém měřítku stárne. V roce 1975 byl podíl nejstarších („oldest-old“, tj. osob starších než 80 let) v celém světě pouze 0,8% (v USA 2,1%, v Evropě 1,8%, v Japonsku 1,1%). Ale pro rok 2050 je odhadováno celkové zvýšení jejich podílu na 4,1% světové populace (v USA 7,3%, v Evropě 10% a v Japonsku 15,4%). V rozvojových zemích je dnes velmi starých lidí málo, ale do roku 2050 se jejich počet pravděpodobně zvýší skoro 10x.

Ve stejném období se podíl dětí na celosvětové populaci sníží z dnešních 36,7% na 21% (v Evropě z 23,7% na 14%). Současně stoupne podíl lidí starších 60 let na 43%. Což znamená, že bude více lidí v důchodovém než v produktivním věku, a že společnost bude muset zcela jinak než dnes řešit základní otázku generačních vztahů, „kdo o koho se postará“.

Příkladem dramatických změn může být Čína, kde se vobdobí 1950-2050 podíl dětí sníží na jednu polovinu (z 33,6% VF. 1950 a 24,9% v r. 2000 na 16,3% v r. 2050), počet starých lidí se ztrojnásobí (ze 7,2% na 23,3%) a počet velmi starých vzroste více než dvacetinásobně (z výchozích 0,3% na závěrečných 6,6%).

Příčiny tak zásadních demografických změn jsou jistě velmi komplexní. Ale jednou z nejvýraznějších změn je snížení míry plodnosti - celosvětově z 4,9 v r. 1965 na 2,8 dítěte/žena v r. 995, při čemž ale 44% světové populace žije v 51 zemích, v nichž míra plodnosti nestačila k prostému udržení populace. Počet takových zemí se do roku 2015 zvýší na 88. Evropa jako celek je na této úrovni již od osmdesátých let, zatímco populace Afriky mezitím strmě stoupala, z 221 milionu v r. 1950 na dnešních asi 794 milionů. Pokud se podaří zvládnout epidemii AIDS v zemích Subsaharské Afriky, mělo by v Africe v roce 2050 žít kolem dvou miliard lidí. Geopolitické změny, které by tak radikální změna poměru mezi evropskou a africkou populací mohla způsobit, lze jen těžko předvídat.

Popisované populační trendy jsou ovlivněny řadou faktorů. Patří k nim podstatné zvýšení životního očekávání (jako důsledek primárního zlepšení ekonomické výkonnosti společnosti, úrovně hygieny a bydlení, kvality zdravotní péče atd.), bezpečné a spolehlivé metody kontracepce, urbanizace a zvýšení hustoty obyvatelstva, likvidace negramotnosti a zcela zásadní celosvětové sociální změny, které narušují tradiční stabilitu. Pokud jde o pokles míry plodnosti, bezprostřední příčiny jsou zřejmé - rychlé zvyšování samostatnosti zen, jejich větší snaha po vzdělaní (zejména po vyšším vzdělání), větší podíl žen na zaměstnanosti, snižující se stabilita partnerských vztahů mezi mužem a ženou a změny v obecném vnímání postavení ženy ve společnosti. Všeobecně je také podporována politika rodiny s dvěma dětmi.

Populační změny mají své kladné i záporné důsledky. Jedním z významných přínosů by se mohla stát změna základní životní filosofie, pro kterou nebude nejvýznamnějším cílem získávání materiálních statků, ale lepší využití obrovských zdrojů nových informací k účelnějšímu naplňování lidského života.

Autorem úvahy o populačních trendech a jejich důsledcích je dr. Egon Diczfalusy, emeritní profesor stockholmské univerzity Karolinska Institutet, maďarského původu.

Zdroj: PPF Modical Bulletin 36, No 1, February 2002