Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page


Obsah 4/2002

l_med.gif (3046 bytes)

MEDICÍNA 4 / Roč. IX / Strana 22

Lionské mezinárodní vzdělávací oftalmologické centrum otevřeno vbřeznu 2002 v Praze

Rozhovor sMUDr. Ivo Kocurem, MA, Msc., místopředsedou evropské sekce Mezinárodní agentury pro prevenci slepoty

Co přinesla studie, analyzující zdravotnické služby v oblasti očního lékařství ve 12 východoevropských zemích? - Jaká je aktuální pozice ČR? - Osvěta veřejnosti, vzdělanost lékařů, podpora světových nadací - předpoklad kvalitních preventivních programů.

Cílem nově otevřeného centra, které je v areálu FNKV budováno od roku 1998 (po schválení grantu z fondu nadace „Sight First“ Lionského mezinárodního klubu), je především prevence vzniku vážných zrakových postižení a slepoty. Projekt centra podpořilo několik významných světových institucí, např. Oddělení prevence zrakového postižení SZO, Mezinárodní centrum pro oční zdraví Institutu oftalmologie v Londýně, Mezinárodní agentura pro prevenci zrakového postižení aj.

Podkladem pro vypracování programů prevence v jednotlivých zemích východní Evropy (ve druhé fázi i centrální Asie) se stala analytická studie, která přinesla i řadu velmi zajímavých, poměrně obtížně dostupných informací z dané oblasti zdravotnictví. Právě tato zjištění, ovlivňující strategii dalších aktivit Lionského vzdělávacího centra, byla předmětem našeho rozhovoru s jeho vedoucím, MUDr. Ivo Kocurem.

Zatím jste jako jediný oční lékař z východní Evropy absolvoval v Londýně studium, určené budoucím pracovníkům v oblasti prevence, výzkumu a mezinárodní spolupráce v oftalmologii. Následovala iniciativa k vytvoření zmíněného centra v Praze. Tomu ovšem předcházela poměrně obsáhlá analytická mezinárodní studie. Co sledovala a jaké jsou její výstupy?

Po ukončení studia v Londýně už bylo zřejmé, že se nám podaří otevřít mezinárodní edukační oční centrum v Praze. V průběhu roku 1998 byl totiž v USA přijat dva roky předtím připravovaný grantový návrh, díky kterému jsme získali finanční podporu na stavbu budovy. Po konzultacích se SZO a Mezinárodní agenturou pro prevenci zrakového postižení jsem se ujal koordinace studie, která probíhala v letech 1998-2000 (validita výsledků platí zhruba do pěti let od ukončení průzkumu) a vstoupilo do ní z oslovených východoevropských zemí 12 států. S předsedy oftalmologických společností zúčastněných zemí jsme vytvořili pracovní skupinu, která pak prováděla hloubkovou analýzu jejich oční zdravotní péče. Tímto způsobem se podařilo zdokumentovat celkem čtyři okruhy problémů: demografická data (základní informace o jednotlivých zemích), počty oftalmologů, jejich specializace a vybavení pro léčbu základních očních onemocnění, dále popis přístupů k léčbě onemocnění, která nejčastěji vedou k vážným očním postižením či slepotě (šedý zákal, zelený zákal, diabetická retinopatie a retinopatie nedonošených dětí), posledním sledovaným okruhem pak byla forma a úroveň postgraduálního vzdělávání očních lékařů.

Hlavním úkolem práce nebylo jen popsat současný stav, ale jeho prostřednictvím zjistit hlavní problémy, které jsou překážkou adekvátní, dostupné oftalmologické péče, a následně vyvolat odpovídající iniciativu k jejich řešení.

Katarakta patří k nejčastějším příčinám zrakového postižení, jak byla ve vaší studii hodnocena kvalita ošetření v tomto konkrétním případě?

Právě šedý zákal je v oblasti prevence velkou výzvou, protože se jedná o onemocnění léčením ovlivnitelné. Takže při poskytování správné zdravotní péče by v zemi neměl být jediný člověk se zrakovým postižením, jehož příčinou je katarakta…

V porovnání počtů operací šedého zákalu v jednotlivých zemích za jeden kalendářní rok vychází stav v ČR velmi zajímavě - je to kolem 4200 operací/l mil. obyvatel, což ji řadí ve východní Evropě na naprostou špičku. Následuje Maďarsko (asi 3500/1 mil.), dále Slovensko a Estonsko, ostatní země už se pohybují pod polovinou tohoto limitu. Patrně nejhorší situace je v Rumunsku, Bulharsku a Moldávii, s možností ošetření pouze ve větších městech.

Naše republika se především dostává do situace, kdy už zde nejsou nahromaděni pacienti s šedým zákalem z minulých let, což je zásadní problém většiny zemí východní Evropy, rovněž technika prováděných operací (fakoemulsifikace) představuje v současnosti nejmodernější formu řešení. Je nenáročná pro pacienta, lze provést během jednodenního pobytu v nemocnici a ambulantní pooperační léčba trvá pouze několik dnů.

Důležité bylo například i srovnání počtů operací na jednoho očního chirurga za rok, tj.detekce určité erudice. V ČR to bylo 300 výkonů, zatímco v mnoha ostatních zemích pouze kolem 100 operací ročně. I tady je třeba plánovat do budoucna specificky zaměřená opatření... Východní Evropa už skutečně nepředstavuje „jednolitý blok“ a konkrétně v očním lékařství se naše situace vyvíjí velmi pozitivně.

Jaká by měla být a je péče o nemocné s diabetem?

V posledních desetiletích dochází celosvětově k nárůstu diabetu, zejména DM2, jako jedné z typických civilizačních chorob. S prodlužováním života se logicky násobí i počty očních komplikací u těchto nemocných (už po 5-10 letech trvání DM 2 lze pozorovat na očním pozadí určité změny).

Prvním krokem k preventivním opatřením je vyšetření sítnice při zjištění diabetu a pravidelné kontroly, minimálně jednou ročně očním lékařem. Po zjištění změn na očním pozadí je třeba odeslat diabetika na specializované oční pracoviště. Druhý krok je sice také preventivní, ale už souvisí s léčbou. Společnost, která se chce na základě současných poznatků medicíny vypořádat s hrozbou nárůstu očního postižení z důvodu diabetu, musí zabezpečit pro tyto pacienty dostatek laserových přístrojů k ošetření sítnice (sítnicový argonový laser).

Protože se jedná o celosvětový problém, snažili jsme se získat další informace o tom, kolik pracovišť ve sledovaných zemích má k dispozici funkční retinální lasery. K našemu překvapení byla řada zemí v této oblasti na velmi nízké úrovni. Pátrat dále po příčinách těžkých diabetických komplikací pak pochopitelně ztrácí smysl ... Předložili jsme proto další materiál k rozpracování, ve formě doporučení pro SZO. Současně je to závažná informace i pro velké světové nadace, které jsme tímto také oslovili.

Kde jsou největší rezervy dětské oftalmologie?

Je to už zmíněná retinopatie nedonošených dětí. Vzniká u předčasně narozených dětí, v souvislosti s podmínkami v inkubá torech. Lze jí zabránit dobrou spoluprací neonatologa a očního lékaře. Zatímco v rozvinutých zemích choroba ustupuje do pozadí, v mnoha východoevropských zemích lze vidět spíše nárůst těchto případů. To, že se nedonošené děti daří udržet při životě, jistě patří k velkým pokrokům medicíny, ale určitou daní za to jsou i možné komplikace, k nimž patří právě rozvoj retinopatie. Je-li k dispozici potřebné vybavení, zvyšuje se i naděje na zastavení tohoto onemocnění a jeho úspěšnou léčbu. V opačném případě může být přežití dítěte vykoupeno mnohočetným postižením, včetně celoživotní slepoty. Máme zkušenost z rozvinutých zemí, že tento negativní trend lze dobrou prevencí a léčbou výrazně snížit. Opět je tedy snahou směrovat pozornost celosvětové odborné veřejnosti k vytváření národních programů péče o tyto děti v zemích východní Evropy. U nás existují pro danou oblast určité sítě služeb, které jsou ale téměř neznámé v Bulharsku, Rumunsku, několika dalších oblastech Balkánu a zcela chybí v mnoha částech bývalého Sovětského Svazu.

Existuje statistika nevidomých?

Statistika v určitých podobách sice existuje, ale není k dispozici centrální evidence zrakově postižených osob. Na základě mezi národních zkušeností můžeme usuzovat, že skutečně nevidomých osob je v populacích kolem 0,3%‚ osob svážným zrakovým postižením pak 0,8 až 1% (v ČR asi 100 tisíc) - pokud ovšem hovoříme o ekonomicky rozvinutých zemích. V některých částech východní Evropy nebo v rozvojových částech světa to jsou podstatně čísla vyšší.

Podíl nevidomých ve společnosti sice není tak velký, ale závažný fenomén, který je třeba zohlednit, představuje počet let prožitých ve slepotě (,‚slepá léta“). Jestliže například oslepnutí u lidí nad 70 roků, znamená v průměru 20 „slepých let“, u dítěte s poškozením zraku, například retinopatií nedonošených, to může být 80 a více let…

Jaká je situace v léčbě glaukomu?

Poměrně široké spektrum léků, které máme dnes k dispozici, spolu s chirurgickými možnostmi dávají v současnosti pacientům s glaukomem vysoké procento naděje. Samozřejmou podmínkou je dodržování doporučeného režimu. Pak je velmi pravděpodobné, že vývoj nemoci bude pod kontrolou a nemělo by dojít k vážnějším komplikacím. Ptáte se, proč nás trápí zelený zákal v kontextu východní Evropy? Došli jsme k překvapivému zjištění, že existují oblasti, kde nejsou k dispozici základní léky pro terapii tohoto v zásadě přijatelně léčitelného onemocnění. A pochopitelně, jako neléčená choroba, vede k závažnému zrakového postižení a ve vysokém procentu i ke vzniku slepoty.

Závěrem lze říci, že ČR, alespoň v dané oblasti medicíny, nedopadla špatně ... Co je ale třeba výrazně podpořit, je systematické postgraduální vzdělávání. Zatím je situace taková, že často záleží víc na iniciativě jedince a skutečné podrobné „curriculum“ organizačně dobře propracovaného postgraduálního vzdělávání chybí. Nově otevřené Lionské vzdělávací centrum je napojeno na oční kliniku FNKV, vedenou Prof. MUDr. Pavlem Kuchynkou, CSc. To umožňuje přípravu kurzů a stáží pro oční lékaře a zdravotní sestry. Podkladem pro volbu aktuálního zaměření výuky zahraničních lékařů by měla posloužit právě zmíněná studie.

Jaroslava Sladká