|
Zpět na výběr čísla Obsah 5/2001
|
Pacienti, jejichž potíže medicína nedovede vysvětlit Velkým problémem všech zdravotnických systémů je racionální využívání sil a prostředků. V tomto kontextu hraje značnou úlohu skupina pacientů, kteří velmi často navštěvují praktické i ambulantní odborné lékaře, ale přes nejrůznější provedená vyšetření medicína nedovede příčinu jejich potíží vysvětlit. Na tuto skupinu pacientů se zaměřují různé průzkumy. Téměř všechny ale zjišťují, jaký podíl mají takoví pacienti v ordinaci praktických lékařů a jak ovlivňují jejich pracovní zátěž. Ve Velké Británii nyní provedli studii, která tyto otázky sledovala v klientele ambulantních specialistů. Vyšetřovaným vzorkem populace byli pacienti z 11 okresů, ve věku 18 až 65 let, kteří v roce 1993 poprvé navštívili některého ze specialistů, resp. ambulantních zařízení sekundární péče (mimo porodnictví, onkologii a psychiatrii). Byla prostudována zdravotnická dokumentace více než 60 000 osob a vybráni pacienti, kteří podle frekvence návštěv patřili do nejvyšších 5 procent. Celý soubor byl rozdělen na dvě věkové kategorie, 18-45 let a 46-65 let, a z každé kategorie bylo k podrobnému prošetření vybráno 200 pacientů. Z nich 361 se podařilo vyhledat a jejich případy podrobně rozebrat. Vybraní pacienti byli sledováni po dobu tří let. Za „medicínsky nevysvětlenou chorobu“ byly považovány případy, kdy se pacient dostavil k lékaři se stížnostmi na fyzické potíže, byl pro tyto potíže vyšetřován, ale klinické ani pomocné vyšetření nezjistilo žádné relevantní odchylky. Pacienty ze sledované skupiny jejich praktičtí lékaři během tří let v průměru 2x (lx až 8x) poslali k odbornému lékaři. Průměrný počet dalších návštěv odborných lékařů pak byl 18 (v rozmezí od 13 do 45!). Sledovaných 361 pacientů během tří let 971x konzultovalo lékaře. U 97 pacientů se vyskytly příhody, které se nepodařilo medicínsky vysvětlit. Jejich podíl na celkovém počtu 971 návštěv byl poměrně značný - 238 (25%); 164 (17%) návštěvy skončily bez medicínsky přijatelného vysvětlení potíží, v 44 (5%) případech nebylo možné vysvětlení označit jako definitivní, v 30 (3%) se podařilo přijatelným způsobem objasnit jen část potíží. Jeden z původně nejasných případů byl uzavřen jako předstírané potíže. Je třeba zdůraznit, že jde o případy vyšetřované ambulantními specialisty, takže při diagnostice byly využity všechny soudobé možnosti. Mimoto, řada pacientů byla vyšetřena několika lékaři různých odborností. Medicínsky nevysvětlitelné příhody se vyskytly ve všech oborech s výjimkou dermatologie. Nejvyšší podíl nevysvětlených případů byl v gastroenterologii a neurologii. Nejčastěji šlo o bolesti na hrudi, bolesti v břišní dutině, bolesti hlavy a bolesti zad. K častějším patřily stížnosti na nadměrnou únavu, u žen mladší věkové kategorie se opakovaly stížnosti na bolesti v malé pánvi aj. K charakteristikám nevysvětlených chorob patří i zvýšená míra pracovní neschopnosti: zatímco pacienti se závažnými somatickými chorobami stráví za měsíc v posteli v průměru méně než jeden den, pacienti s nevysvětleným původem potíží 1,3 až 4,9 dne. S nevysvětlenými chorobami a jejich léčbou nejsou spokojeni ani pacienti, ani lékaři. Pacienti jsou často zbytečně vyšetřováni. Je to nákladné, a může to pro pacienta být i rizikové. Na druhé straně, pro lékaře je stresující vědomí, že možná něco při vyšetřování zanedbal, že pacientově chorobě nerozumí, že není schopen mu pomoci a pod. Ukazuje se, že značná část „nevysvětlitelných“ chorobných epizod vzniká somatizováním psychických potíží pacienty s úzkostnými stavy nebo depresí. Už způsob, jakým pacient popisuje své potíže, může pomoci v diagnóze těchto poruch. Mezinárodní studie zjišťují, že polovina pacientů s depresí uvádí různé somatické příznaky, jejichž příčinu nelze zjistit, a 11% z nich při přímém dotazu odmítá, že by měla psychické potíže. A na druhé straně, že při rozpoznání a léčbě deprese daleko častěji dochází (alespoň krátkodobě) k zlepšení celkového stavu. Zatím bohužel stále ještě často platí, že diagnóza duševního onemocnění pacienta stigmatizuje. Tendence pacientů s depresí nebo jinou poruchou somatizovat své potíže je proto pochopitelná. V každém případě by lékař při každém takovém nejasném onemocnění měl na možnost stresu nebo přímo duševní poruchy u pacienta myslet. Zdroj; British Medical Journal 322:745 a 767, 31 March 2001. |
