Další potenciální cíl při léčbě astmatu: chemokiny a jejich receptory

Astma je dnes chápáno jako chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Zánět udržují Th2 lymfocyty, které prostřednictvím svých cytokinů řídí tvorbu IgE (IL-4) a účast eozinofilů (IL-5). Eozinofily jsou považovány za klíčový prozánětlivý leukocyt alergických zánětů. Jisté je, že závažnost astmatu koreluje s počtem a stavem aktivace eozinofilů ve sliznici bronchů a v bronchoalveolární laváži.

Atrahování Th2 lymfocytů i eozinofilů do míst alergického zánětu zprostředkovávají malé proteiny s chemotaktickými vlastnostmi (chemokiny), které se váží na odpovídající receptory. Nejúčinnějším chemokinem specificky působícím na eozinofily je eotaxin, který také indukuje degranulaci eozinofilů a IgE nezávislou degranulaci bazofilů.

Specifickým receptorem eozinofilů, Th2 lymfocytů, bazofilů a některých dalších buněk pro eotaxin je transmembránový receptor CCR3.

U astmatiků je v bronchiální sliznici zvýšený počet buněk, které tvoří eotaxin, a množství eotaxinu (resp. eotaxinové mRNA v buňkách) koreluje se stupněm hyperreaktivity dýchacích cest. Intranazální aplikace eotaxinu dobrovolníkům s pereniální rinitidou vyvolala silnou infiltraci sliznice eozinofily a klinické příznaky rinitidy. Podobných poznatků již bylo získáno mnoho.

Zdá se proto být zřejmé, že blokování účinků eotaxinu obsazením buněčných receptorů CCR3 jinou molekulou by se mohlo stát významnou inovací v léčbě astmatu. Zájem výzkumu o tuto otázku je mimořádně velký také proto, že CCR3 se může, podobně jako jemu podobné receptory CCR5 a CXCR4, stát koreceptorem pro HIV a sehrát tak významnou úlohu např. při infikování buněk neuroglie virem HIV.

Specifický antagonista CCR3 receptoru byl vytvořen genetickou manipulací proteinu MIP-4 (macrophage inflammatory protein 4). Nová molekula byla označena jako Met-Ckb7. Účinnost inhibice vazby eotaxinu na receptor je vysoká - stačí koncentrace Met-Ckb7 1 nmol/L.

Otázka je, jak užitečným se antagonista CCR3 ukáže v léčbě astmatu. Dá se očekávat, že by selektivně působil na eozinofily, bazofily a Th2 lymfocyty. Všechny tyto buňky hrají významnou úlohu v rozvoji alergického zánětu v dýchacích cestách.

Na druhé straně, všechny také v organizmu mají významné fyziologické funkce. Navíc zatím není dostatečně známo, k čemu slouží CCR3 receptory na Th2 lymfocytch a na buňkách neuroglie, takže celkové důsledky obsazení CCR3 receptorů se nedají odhadnout. Jako v řadě jiných případů tedy zatím metodické možnosti molekulární biologie a genetiky předbíhají znalosti fyziologických i patogenetických mechanizmů, které jsou k racionálnímu využití nových možností nezbytné. Nicméně, další způsob ovlivnění alergického zánětu při astmatu se rýsuje dosti konkrétně.

Komentář k nové potenciální možnosti léčby astmatu uveřejnil časopis The Lancet, 355:1741, 20 May 2000.