Impaktní faktory – požehnání nebo prokletí?

Než se před 30 lety objevil ve vědeckém světě termín impact factor (IF), jakýsi činitel dopadu – rozumí se na vědeckou komunitu, publikovalo se ve světě bez zábran a preferencí. Je ovšem třeba uznat, že existovaly časopisy jaksi slovutnější než jiné a človíček v oblasti československé vědy byl hrdý na to, když mu přijali článek v Nature nebo dokonce v Science.

Situace se dramaticky změnila, když Eugene Garfield z Ústavu vědeckých informací v USA zavedl v roce 1972 veličinu, která vyjadřovala počet citací článků v daném časopise za po-slední dva roky, dělený ovšem počtem těch článků. To ukázalo rádoby exaktně, jak skvělý či ubohý ten který časopis je a jak je tedy pro prestiž každého vědce důležité publikovat v časopisech s vysokým impaktním faktorem.

Při nedostatku vhodnějších kritérií pro hodnocení vědecké práce se stalo sbírání impaktních faktorů nad jiné důležitým činitelem pro kariéru každého vědeckého pracovníka. Tento přístup nejen že přetrval i po listopadu 1989, ale byl dále propracován a povýšen na jakési absolutní hodnocení všech, kdo se ve vědě nějak angažovali. Bylo zcela typické, že hlavními advokáty tohoto přísného posuzování byli vědci, kterým se z těch či oněch důvodů podařilo nedávno publikovat v časopise s IF hodně vysokým.

Jak je to tedy vlastně s IF, jak jich využívat, a jak celou politiku racionalizovat?

Je jisto, že existují obrovské rozdíly v IF mezi časopisy vynikajícími, těmi “normálními“ a těmi provinčními a moribundními. Nejvyšší IF mají zpravidla Annual Re-views v různých oborech, stejně jako další časopisy publikující kvalitní přehledné články, například některé mutace Current Opinion in ..., Endocrinological Reviews, Physiological Reviews, různé časopisy řady Trends in ... a potom některé mimořádné časopisy s obrovským nákladem, jako je Cell, Immunity, Nature, Science, FASEB Journal a další. Tady jde o hodnoty IF často vysoko nad 10, ba i 20 či 30. Časopisy “normální“ se pohybují od 0,5 do 3,0 a patří sem i některé časopisy z biologických oborů publikované u nás. Téměř 75 % časopisů má však impaktní faktor blízký nule a ten se už vůbec neuvádí v přehledném zpracování. Je ovšem delší dobu známo, že velikost IF se výrazně liší podle oborů, kdy matematici nemohou konkurovat chemikům a zejména biologům, a proto při hodnocení pracovníků a ústavů z různých oborů je nutno používat korekčních, unifikačních faktorů.

Hodnota IF toho kterého časopisu není ovšem jen odrazem kvalit publikovaných článků, ale do velké míry je dána inákladem časopisu. Je jasné, že při stovce výtisků mezinárodního časopisu publikovaného v Česku nemůžeme konkurovat deseti tisícům výše jmenovaných Nature či Science. Přesto však naše časopisy mají význam pro naši a do jisté míry isvětovou vědu – tak jeden můj článek ve Folia Microbiologica z roku 1967 byl citován 150x, zatímco článek v Nature z podobné doby pouze 10krát. Na Slovensku někde zavedli praxi, že se k IF našich časopisů přičítá při hodnocení jednička, takže IF se pohybují od 1,5 do 2,0. Myslím, že je to rozumný způsob, jak ocenit publikaci v časopise, který díky shora uvedeným činitelům se na vyšší hodnoty IF nikdy nevyšvihne.

Musíme-li už pro hodnocení kvality vědecké práce IF používat, bylo by asi spravedlivější uvádět počet citací (mimo citace vlastní) každého pracovníka bez ohledu na to, v kterém časopise svoji práci publikoval, třeba za posledních pět let. Samozřejmě by bylo třeba vzít v úvahu i služební věk, protože po dvou letech vědecké činnosti můžeme těžko očekávat počty citací jako u staršího zavedeného pracovníka. S touhle myšlenkou přišel už na začátku 60. let prof. František Šorm, tehdejší předseda ČSAV, když začal vycházet Science Citation Index a bylo na každém vědeckém pracovníkovi, aby si svůj citační index vyhledal. Tehdy ovšem ještě nebyly impaktní faktory.

Je mi jasné, že zavedená praxe hodnocení pomocí impaktních faktorů brzy nezanikne – však se jí živí řada byrokratů, ale navrhoval bych, aby se (1) při hodnocení poskytoval jakýsi základ navíc pro všechny časopisy vycházející u nás, a (2) nedělal z nižšího součtu IF katovský nástroj těch šéfů, kteří, ať po zásluze nebo náhodou, mají součet IF vyšší než jejich podřízení.

Když byl v roce 1995 v Praze a pak na slavnostním zasedání k 40. výročí vydávání Folia Microbiologica v Třešti autor IF Eugene Garfield a když se od nás dozvěděl, že se podle součtu IF v Česku hodnotí práce jak jednotlivců tak celých ústavů, zezelenal v tváři a sklíčeně prohlásil: „To jsem tedy otevřel pěknou Pandořinu skříňku – prosím odpusťte.“

Prof. Dr. Arnošt Kotyk, DrSc.