Problémy lékařů ve Velké Británii: zvolit kariéru, nebo rodinný život?

„Nakonec upadnete do otupujícího koloběhu - práce, jídlo, spánek a zase práce. Stáváte se osamělým, vykořeněným jedincem. Přeze všechny peníze a úspěch v kariéře je konečným výsledkem ztráta.“ (Diagnostik, svobodný, bezdětný).

Život v západním světě, kde stále více převládají pouhá ekonomická kritéria, přináší v posledních desetiletích drastický úpadek základních hodnot lidství. Snižuje se počet nově uzavíraných manželství, stoupá rozvodovost, křivka porodnosti strmě klesá. Vzrůstá počet lidí trpících depresí, přibývá sebevražd, případů užívání drog. Lidé ve stále větší míře postrádají něco, co nazýváme „smyslem života“. Vlády mnoha západních zemí si tento problém dobře uvědomují a snaží se o jeho řešení. Základem pro každé takové rozhodnutí je výzkum, který by přesně určil situaci jednotlivých skupin obyvatelstva.

Jednou ze studií, která se tímto problémem v poslední době zabývala, je studie o vztahu kariéry a osobního života britských klinických lékařů („Relation between a career and family life for English hospital consultants“), zpracovaná týmem dr. Carole Dumelow, která byla otištěna v časopise BMJ z 27. května tohoto roku.

Autoři rozeslali dotazníky celkem 286 lékařům ve věku 40-50 let, zástupcům různých oborů, pracujících v jihovýchodní Anglii. Odpovědělo celkem 202 z nich, z toho 86 mužů a 116 žen. Ty pak autoři navštívili osobně, aby získali co nejvíce údajů o jejich soukromém a profesním životě.

Na základě vyhodnocení získaných informací zjistili, že lékaře lze zhruba rozdělit do tří skupin: Ty, kteří preferují odbornou kariéru, lékaře, pokoušející se kariéru s rodinným životem skloubit, a nakonec ty, kteří jednoznačně upřednostňují rodinný život.

1. Skupina – dominuje kariéra: 15% žen a 3% mužů se domnívají, že v jejich životě nastalo období, kdy byli nuceni vzdát se osobního života ve prospěch medicíny. Šlo nejčastěji o dobu mezi 20. a 30. rokem života. Přestože mezi nimi najdeme zastánce tradičního názoru, že medicína není povolání, ale poslání, jemuž prostě nelze neobětovat osobní život, mnozí z nich připustili, že se cítí být svým životem zklamáni. Dnes by podle všeho volili jinak.

2. Skupina – snaha o oddělení práce od rodiny: 85% mužů a 55% žen se snaží právě o přísné oddělení jejich činnosti v medicíně od rodinného života. Pro naprostou většinu z nich to však znamená buď oběť kariéry partnera ve prospěch rodinného života nebo využívání finančně náročných služeb profesionálních hospodyň a vychovatelek. Paradoxně si toto uspořádání více pochvalují ženy, naopak mnoho mužů je s takto „upraveným“ rodinným životem silně nespokojeno.

3. Skupina – dominance rodinných vztahů: 12% mužů a 30% žen mezi dotazovanými lékaři preferuje spokojenost v soukromém životě nad kariérním růstem. Paradoxně k vžitým dogmatům západní společnosti jsou to však právě tito lidé, kteří vyjadřují se svým životem největší spokojenost, kteří nemají, proč by měnili.

Shrňme spolu s autory: Většina z dotazovaných konzultantů preferuje oddělení kariéry a rodinného života, medicína jim však zabírá mnohem více času, než by si představovali v ideálním případě. Ženy jsou překvapivě mnohem častěji ochotny věnovat své kariéře více. Lze konstatovat, že mnohým lékařům brání pracovní povinnosti v normálním životě. Mnozí jsou nuceni neustále volit mezi ztrátami v ostatních oblastech a propadem v kariéře. Nový systém by proto měl změnou standardů zabezpečit právo lékařů na plnohodnotný osobní život bez nepříznivého vlivu na jejich odbornou kariéru.

V komentáři se ředitel National Institute for Psychosocial Factors and Health ve Stockholmu, dr. Tores Theorell, zamýšlí nad skutečností, že tento problém je zřejmě mnohem složitější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Ještě v 80. letech totiž prokázal výzkum, provedený zmíněnou institucí, že lékaři sice věnují své práci mnohem více času a úsilí, než příslušnící jiných profesí, ale vše je kompenzováno vyšší měrou uspokojení vlastní prací. Dnes je ale podle Theorella situace zcela jiná. Vážnost lékařské profese upadá. Spolu s prudkým rozmachem nových technologií se práce lékaře stala mnohem náročnější, než byla ještě před nemnoha lety. Nároky na zvládnutí nejmodernějších přístrojů jsou natolik velké, že mnozí lékaři jsou nuceni k až absurdně úzké specializaci, aby byli nejnovější počítačové komplexy vůbec schopni zvládnout. Díky tomu je pak jejich přehled v ostatních oblastech medicíny zákonitě minimální. V „moderní“ době počítačů není výjimkou situace, kdy pohled na jiného lékaře, než je břišní chirurg, postaveného před problém zaníceného slepého střeva, bývá tristní. Co si pak má pacient, který nemá o složitosti dnešní medicíny ponětí, myslet?

Mnozí další z lékařů jsou pak systémem terminální specializace degradováni na jakési „dispečery“, jejichž úkolem je pouhé rozesílání pacientů na jednotlivá odborná pracoviště. A tak dále, a tak dále.

Za velmi vážný problém, z výše zmíněného vyplývající, považuje Theorell také čím dál menší kontrolu nad výkonem své práce. Tu řídí počítač nebo management toho či onoho zařízení, vliv lékaře prudce klesá. Ze samostatného odborníka se lékař čím dál více stává „kolečkem v systému“, jakýmsi dělníkem u pásu, vykonávajícím donekonečna svůj jediný, do posledního detailu nacvičený úkon. A to je situace, na kterou lékařský stav rozhodně není zvyklý, a otázkou je, zda by si zvykat měl.

Nejen lékaři trpí stále se snižující možností rozhodování. Průzkum Harvard University (více než 21 000 sester) ukázal, že nejvyšší mírou stresu trpí sestry, jejichž samostatnost v práci je nejvíce omezena, a sestry, jimž manažerem „dokonale rozpracovaný plán“ zadává stereotypní, přísně specializované úkoly, vykonávané stále dokola až do úplného duševního vyčerpání. Jako jediný lék doporučuje autor výzkumu, dr. Yawen Cheng, poskytnutí větší samostatnosti při rozhodování, omezení přesčasů a umožnění mnohem vyšší míry flexibility v práci.

Ale zpět k lékařům: Dalším, nečekaně vážným problémem, a to zvláště pro ženy – lékařky, je čím dál více prosazovaný empatický přístup k pacientům. Ukazuje se, že ženy si problémy pacientů berou nečekaně „k srdci“. Psychický tlak pak vede u mnohých lékařek k depresi, která nezřídka končí i sebevraždou.

Podle Theorella je tento problém velmi vážný, už s ohledem na změny v poměru žen a mužů, hlásících se ke studiu na lékařských fakultách. Ve Švédsku se totiž počet žen, které se takto rozhodují, od 80. let stále zvyšuje. Je proto načase najít taková řešení, která by situaci co možná nejrychleji změnila k lepšímu.

Co dodat? Možná jsou na tom britští lékaři, na rozdíl od českých kolegů, v mnoha směrech lépe. Ale ani jejich situace zdaleka není růžová. Medicínský chlebíček je dnes prostě velmi tvrdý všude na světě. A ekonomické tlaky sílí.

Volně podle článků, uveřejněných v BMJ 2000; 320 (27. 5. 00).

Zdroj: www.bmj.com a www.reutershealth.com

shp.