|
Zpět na výběr čísla Obsah 6/2002
|
Dyshidrotická dermatitida a porucha spánku: existuje souvislost? Existuje souvislost mezi poruchou spánku a vznikem dyshidrotické dermatitidy? Tuto otázku si klade dr. Abul Matin na stránkách časopisu Southern Medical Association. 62letý, obézní muž (170 cm, 130 kg) trpěl od roku 1989 poruchami spánku. Chrápal, docházelo u něho k projevům spánkové apnoe, trpěl nadměrnou denní spavostí. V roce 1998 došlo na dlaních pacienta k náhlému výsevu hlubokých vezikul, doprovázenému rekurentními atakami dermatitidy s hyperkeratózními lézemi; kůže na dlaních praskala, pacient si stěžoval na bolest a otoky. Při zpracování anamnézy bylo zjištěno, že dermatitidou trpí již delší čas. Jakýkoli kontakt s toxickou látkou pacient popřel. Vyšetření vyloučilo také přítomnost mykózy. Byla tedy provedena biopsie kůže dlaní. Diagnóza zněla: dyshidrotická dermatitida. Pacient byl léčen topickými i perorálními steroidy, avšak bez znatelného výsledku. V roce 1999 podstoupil vyšetření poruch spánku. Polysomnogram ukázal 78 epizod obstrukční a smíšené apnoe, 11 epizod centrální apnoe a 74 epizod hypopnoe. Index respirační tísně (Respiratory Distress Index - RDI) byl 116. Saturace arteriální krve kyslíkem (SaO2) byla v průměru 81% (nejnižší naměřená hodnota 56%). Pacient byl vybaven přístrojem, umožňujícím celonoční podporu dýchání trvalým přetlakem v dýchacích cestách (CPAP), jehož účinnost byla vyladěna na tlak 17 cm H2O. Díky CPAP se RDI snížil na 24,8; SaO2 byla v průměru 95% (nejnižší 82%). Pacient byl propuštěn domů. Po 8 týdnech, kdy využíval CPAP asi 6-7 hodin denně, oznámil ošetřujícímu lékaři, že se spontánně vylepšil stav kůže na jeho rukou. Kontrola na klinice potvrdila vymizení vezikul, lézí i prasklin. Ruce nebolely, neotékaly, pacient byl dokonce schopen bez problémů hrát na klavír. Pochvaloval si také, že již netrpí denní spavostí a nechrápe. Kometář: Dyshidrotický ekzém dlaní (pomfolyx) je chronická porucha charakterizovaná tvorbou hlubokých svědících vezikul. Jde buď o krátkodobé onemocnění, které mizí spontánně, nebo (tak jako u našeho pacienta) chronické, často rezistentní k léčbě. Přesná příčina onemocnění zůstává většinou utajena. Víme však, že jde o zánětlivou reakci - úloha perzistujícího zánětu a proliferace keratinocytů a epitelových buněk je známa. Víme rovněž, že následkem apnoe je noční hypoxémie. A hypoxie vede ke zvýšené tvorbě prozánětlivých cytokinů a adhezních molekul, následkem čehož dochází k vývoji zánětu ve tkáních. Na základě těchto poznatků můžeme uvažovat o několika možných mechanizmech, které by souvislost apnoe a pomfolyxu vysvětlily. Víme, že osoby se spánkovou apnoe mají v nočních hodinách zvýšené hladiny NO v krvi, což může rovněž vést ke zvýšené tvorbě prozánětlivých cytokinů, jakými jsou např. TNF alfa a interleukin 1. Dále je známo, že hypoxie tkání je příčinou zvýšené tvorby intracelulární adhezní molekuly 1-E-selektinu. Změny v hladinách cytokinů a adhezních molekul pak mohou vést ke vzniku dermatitidy. Je rovněž možné, že příčinou je přímo porucha spánku. Na krysím modelu bylo zjištěno, že u hlodavců, trpících nedostatkem spánku, dochází k vývoji hyperkeratózních lézí na ocase. Proč, to zatím nevíme (uvažuje se o vlivu imunosuprese, sekundárním následku aktivace autonomního systému apod.). Dr. Matin se přiklání k tomu, že vyléčení dermatitidy u popsaného pacienta souviselo se snížením hladin cytokinů a dalších prozánětlivých faktorů, stejně jako s lepším okysličením tkání i s klidnějším spánkem. Věří, že spánková apnoe může souviset s výskytem dermatitidy v řadě případů. U takových pacientů se proto přimlouvá za léčbu pomocí CPAP, která může být nečekaně účinná. podle Southern Medical J. 2002;95(2):253-254 na MEDSCAPE http://www.medscape.com shp. |
