Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page


Obsah 9/2001

l_med.gif (3046 bytes)

MEDICÍNA 9 / Roč. VIII / Strana 3

Vozhřivka jako laboratorní nákaza amerického armádního výzkumníka

V březnu 2000 byl na infekční kliniku v Baltimore přijat 33-letý bakteriolog, pracovník Ústavu americké armády pro výzkum infekčních chorob. Pacient měl diabetes typu I. Byl přijat pro bolestivou adentopatii v levé axile, doprovázenou horečkou 38,8 °C. Stav trval již deset dní, ačkoli pacient dostával cefalosporin. Rtg hrudníku a bakteriologická kultivace krve a moči diagnózu nevyjasnily.

Počátkem dubna byl pacient 10 dní léčen klaritromycinem a příznaky ustoupily. Ale čtyři dny po ukončení léčebného cyklu došlo k relapsu. 2. května byl pacient hospitalizován v místní nemocnici pro diabetickou ketoacidózu. CT ukázal mnohotné abscesy v játrech a ve slezině. 4. května se u pacienta vyvinula dechová tíseň, vyžadující mechanickou ventilaci, a pacient byl přeložen do John Hopkins Hospital v Baltimore.

Vedle komplexního laboratorního vyšetření bylo opakováno i bakteriologické vyšetření krve a bioptických vzorků, odebraných tenkou jehlou z jaterních abscesů. Byly nalezeny krátké, bipolárně se barvící gramnegativní tyčky, které automatický diagnostický systém identifikoval jako Pseudomonas fluorescens nebo P. putida. Ale další chromatografická analýza bakterie zařadila mezi burkholderie, a RNA sekvenční analýza je definitivně určila jako Burkhoideria mallei (podle starší nomenklatury Pseudomonas mallei). In vitro testy ukazovaly na citlivost bakterie k imipenemu, ceftazidimu a tetracyklinu.

Po nasazení imipenemu a doxycyklinu se pacient rychle zlepšil. Po dvou týdnech byl imipenem nahrazen azitromycinem. Antibiotika byla podávána po dobu šesti měsíců, kdy kontrolní CT potvrdil téměř úplné vymizení abscesů ve slezině a játrech. Při kontrole o rok později byl pacient shledán v dobrém stavu.

Vozhřivka, za přirozených podmínek zoonóza, která napadá hlavně koně, byla v evropských státech i v USA vyhlazena v první třetině 20. století. Ale v průběhu 1. světové války se německá armáda pokusila o diverní použití B. mallei k infikování koní a zásob potravin spojeneckých vojsk - byl to první popsaný případ pokusu o novodobou biologickou válku. Od té doby malleus patří k prioritám armádních výzkumů v oblasti potenciálně nebezpečných infekcí, zneužitelných pro přípravu biologických zbraní nebo pro potřeby bioterorismu.

Ve Spojených Státech se poslední přirozené onemocnění vozhřivkou vyskytlo v r. 1934, ale v r. 1945 byl popsán případ infekce u pracovníka americké armádní laboratoře pro biologické zbraně ve Fort Detrick. Nové laboratorní onemocnění vzniklo ve stejné souvislosti. Jak se ukázalo, pracovník, který se infikoval, pracoval s kulturami B. mallei po dobu dvou let. Nenosil latexové rukavice, ale neví ani o žádném poranění kůže nebo o laboratorní nehodě (ovšem vznik kožní infekce bez jakéhokoli zjištěného konkrétního místa vniknutí je právě u malleu velmi častý).

Komentář zdůrazňuje, že bioterorismus i biologické zbraně jsou reálnými riziky dnešního světa, a že výzkum v této oblasti je nezbytný - samozřejmě při pečlivém dodržování bezpečnostních pravidel, která v daném případě zřejmě nebyla dostačující nebo byla porušena. Upozorňuje také na obtíže, které mají lékaři, kteří se s takovou neobvyklou infekcí, kterou nikdy v životě neviděli, setkají. Totéž platí pro diagnostické laboratoře, které jsou vybaveny diagnostickými soupravami převážně jen s ohledem na obvyklé infekce (v daném případě detailní identifikaci kmene provedli v U.S. Army Medical Research Institute of Infectious Diseases, Fort Detrick, Maryland).

Zdroj: New Entland Journal ot Medicine 345:256 a 281,26 July 2001