|
Zpět na výběr čísla Obsah 10/2002
|
Co s podezřením na zarděnky těhotných? Zarděnky patří k běžným dětským virovým onemocněním. U dětí probíhají lehce, často i nepozorovaně. Komplikace jako artritida, postinfekční encefalopatie nebo indukce autoimunitního procesu jsou vzácné a provázejí spíše primoinfekce dospělých. Dojde-li k infekci žen v prvním trimestru gravidity, hrozí s téměř 90% pravděpodobností poškození plodu. Jednoznačné potvrzení prvotní infekce u ženy v začátku těhotenství je proto indikací k interrupci. Imunita po prodělaném onemocnění je obvykle trvalá. Nechybí však doklady o možné reinfekci, která většinou proběhne bez klinických příznaků a může být prokázána pouze izolací viru a sérologicky. Vzhledem k rychlé upomínací imunitní reakci je pravděpodobnost poškození plodu při reinfekci těhotných žen mizivá. Hlavní rezervoár infekce, dětská populace, je v současné době systematickým očkováním dětí prakticky eliminován. Přesto jsou stále zaznamenávány ojedinělé případy infekce zarděnkami, hlavně u jedinců, kteří nebyli očkováni nebo (což je zcela výjimečné) očkování z různých důvodů nebylo dostatečně účinné. Zdrojem těchto nákaz jsou osoby, u nichž virus zarděnek po prvotní infekci latentně perzistuje, a při oslabení dojde k novému vylučování. Případně jedinci, u nichž po dlouhé době, která uplynula od primární infekce, došlo k poklesu specifické imunity a k reinfekci. Při zvažování tak důležitého rozhodnutí, jako je indikace k interrupci, je třeba brát v úvahu některá základní fakta: 1) Živou oslabenou vakcínou, která vyvolává velmi dobrou imunitní odezvu, u nás byly očkovány všechny dívky ve věku 12 let od r. 1982 (od r. 1986 jsou očkovány všechny děti po 15. měsíci věku). To znamená, že všechny ženy, kterým je dnes 32 let a mladší (pokud u nich nebyla závažná zdravotní překážka) jsou proočkovány, a je nanejvýš nepravděpodobné, že by se nakazily zarděnkami. 2) Laboratorní průkaz zarděnek by měl být požadován u žen, které nebyly očkovány a přišly do kontaktu s nákazou. Vyšetření se opírá o stanovení specifických IgM a významný vzestup IgG protilátek v intervalu 10-14 dní. Hodnocení průkazu IgM proti zarděnkám má některá úskalí, a pozitivní výsledek není v žádném případě důvodem k panice. Bývá totiž často nespecifický, způsobený křížovou reaktivitou s jinými virovými antigeny při aktivaci různých latentních virových nákaz, která je v těhotenství běžná, případně i zvýšenou hladinou revmatoidního faktoru. Spolehlivost testu také závisí na kvalitě komerční diagnostické soupravy. Nízká hladina IgM a rychlý vzestup IgG protilátek mohou svědčit pro případnou reinfekci, která plod neohrožuje. Důležitým pomocným vodítkem zde může být stanovení avidity (síly vazby protilátek na antigen). U primárních nákaz je avidita velmi nízká, u reinfekci vysoká. Závěrem lze shrnout, že pravděpodobnost infekce těhotných virem zarděnek je u nás velmi malá. Při každém podezření na tuto infekci je především třeba ověřit, zda žena byla očkována. Zevrubné vyšetření je nutné u těch, které očkovány nebyly a nejsou si vědomy, že by zarděnky v dětství prodělaly, byly prokazatelně v kontaktu s nákazou, případně v časném těhotenství prodělaly klinicky typické zarděnky vf |
