|
Zpět na výběr čísla Obsah 10/2002
|
Statiny - nové aktivity i potenciální rizika Klinické studie ukázaly, že léčebný přínos statinů není omezen jen na snížení plazmatické koncentrace cholesterolu, zejména jeho LDL frakce, ale že mají i významné protizánětlivé účinky a zpevňují aterosklerotické pláty. Nejvíce ceněným klinickým efektem léčby je prevence srdečních i mozkových trombotických příhod, a to i u pacientů s normální nebo jen lehce zvýšenou koncentrací cholesterolu. Široké uplatnění statinů v léčbě a prevenci se projevilo i jejich vedoucím postavením na trhu - v roce 2001 byl v USA atorvastatin (Lipitor, Pfizer) vůbec nejčastěji předepisovaným jekem, předstihl dosud vedoucí omeprazol (Prilosec, Astra Zeneca), a objem prodejů dosáhl 5,3 miliardy USD. Stejný trend platí např. i pro Velkou Británii, kde byl Prilosec předstižen simvastatinem (Zocor, Merck). Některé novější poznatky ukazují, že statiny snižují i riziko vzniku demence, včetně Alzheimerovy choroby (AD). V dubnu 2002 byla na výročním sjezdu Americké akademie pro neurologii podána zpráva o studii, v které bylo u osob léčených statinem pozorováno snížení rizika AD o 79%. Podobné výsledky byly již v r. 2000 publikovány v časopisu Lancet a Archives of Neurology. Na jaře letošního roku byla uveřejněna zpráva o studii provedené v Kalifornii, v níž bylo na skupině žen ve věku nad 60 let podáváním statinů sníženo riziko AD o 40% (Arch.Neurol. 59:378, 2002). Vůbec první známky možného ovlivnění vzniku demence byly pozorovány v pokusech na králících již před osmi lety, kdy výzkumná skupina v Arizoně v pokusech na králících krmených potravou se zvýšeným obsahem cholesterolu zjistila zvýšený výskyt depozit beta-amyloidu, a v několika dalších studiích bylo pozorováno zlepšení příznaků demence po snížení koncentrace cholesterolu. Nicméně, poznatky nových epidemiologických studií je třeba interpretovat opatrně - provedení prospektivních studií bude nezbytné. Jedna z nich již byla zahájena, a skupina 120 pacientů s AD v ní bude sledována 18 měsíců. Jiná prospektivní studie, v které bude podrobně zjišťován vliv statinů na vývoj neurologických poruch, začne koncem tohoto roku a je plánována na osm let. Na jiné letošní dubnové konferenci, věnované otázkám experimentální biologie, bylo referováno o příznivém vlivu atorvastatinu na průběh modelové roztroušené sklerózy u myší. Také tato indikace je již klinicky ověřována v Centru pro výzkum RS lékařské fakulty univerzity v Yale. Představy o mechanizmech, kterými statiny ovlivňují neurologické procesy, jsou zatím jen hypotetické. Pokud jde o AD, ví se, že aktivita enzymů, které štěpením prekurzorové bílkoviny umožňují tvorbu beta-amyloidu, je ovlivňována množstvím cholesterolu v buňce. Při roztroušené skleróze by se mohlo uplatňovat protizánětlivé působení statinů. Neobvyklý pohled na působení statinů ve své polemicky laděné úvaze naznačuje Kazuo Ichihara z japonské Hokkaido College of Pharmacy. Zaujala ho skutečnost, že některé klinické studie se statiny sice našly významné snížení plazmatické koncentrace celkového i LDL cholesterolu, případně i regresi aterosklerotického procesu, ale výskyt srdečních a mozkových trombotických příhod v nich ovlivněn nebyl (resp. snížení nebylo ve srovnání s placebem statisticky významné). Při porovnávání jednotlivých statinů se ukázalo, že k významnému snížení rizika cévních příhod došlo hlavně ve studiích, v nichž byl použit pravastatin. Dr. Ichihara to dává do souvislosti s tím, že některé statiny jsou hydrofilní (mezi ně patří pravastatin), jiné hydrofobní. Hydrofilní statiny pronikají ve zvýšené míře do jaterních buněk, ale do extrahepatálních buněk, jejichž stěna je tvořena dvěma vrstvami lipidů, neproniknou a neovlivní intracelulární enzym (HMG-CoA reduktázu). Hydrofobní statiny naproti tomu do buněk pronikají a mohou v nich inhibovat nejen syntézu cholesterolu, ale i tvorbu jiných esenciálních látek, např. kyseliny mevalonové. Z té vzniká např. ubichinon (CoQ10), nezbytný pro činnost oxidačního energetického systému mitochondrií. CoQ10 je tvořen v játrech a dodáván buňkám, které ho potřebují. Vedle toho je ale tvořen i v jiných tkáních, např. v myokardu. Je možné předpokládat, že statiny jeho tvorbu potlačují, snižují tak schopnost mitochondrií v buňkách myokardu dodávat srdečnímu svalu energii a narušují tím schopnost kontrakce myokardu (takový názor je podložen i výsledky reperfuzních pokusů u zvířat). Jinou možností je, že hydrofobní statiny narušují přenos signálu v buňkách, např. v myocytech: právě takovým mechanizmem autor vysvětluje vznik rhabdomyolýzy, pozorované po podávání cerivastatinu spolu s gemfibrozilem. Obecně hodnoceno je ale zřejmé, že uvažované riziko je spíše hypotetické - v praxi jsou případy myopatie a rhabdomyolýzy jen zcela ojedinělé. Úvaha japonského autora je hlavně upozorněním na to, že jednotlivé statiny se liší svými vlastnostmi, a že zatím zřejmě zdaleka neznáme všechny jejich potenciální aktivity: s tím vědomí je třeba je používat a léčené pacienty sledovat. Zdroj: NATURE MEDICINE 8:541,
June 2002 |
