|
Zpět na výběr čísla Obsah 10/2002
|
Aspirin v ordinaci praktického lékaře: připomínka některých skutečností Nad využitím preparátu s obsahem kyseliny acetylsalicylové (Aspirin, Acylpyrin, Acylcoffin aj.) dnes málokdo příliš přemýšlí. Je volně prodejný, účinný, vcelku bezpečný... Často však zapomínáme, že užití i tak běžného medikamentu může přinést vážné obtíže. Některé z nich připomíná prof. O. P. Kapoor z indického Bombay. Aspirin nebyl vždy takto běžně užívaným lékem. Prof. Kapoor pamatuje doby, kdy se vážně uvažovalo o zákazu jeho preskripce praktickými lékaři; šlo o období, kdy byly zaznamenány první případy výskytu Reyova syndromu a anafylaktického šoku u dětí po aspirinu. Poté se však aspirin stal široce rozšířeným, možná nejužívanějším lékem na světě. Je netoxický - toxická dávka se pohybuje až od 6000 mg/den (taková dávka způsobuje hemoragii či těžkou metabolickou acidózu, vedoucí k úmrtí pacienta). Dávkování aspirinu se s časem měnilo, původní dávky okolo 600mg/den postupně klesaly až na dnešní úroveň - v prevenci ICHS se za optimální považuje 50-75mg/den, u osob s vysokým rizikem IM pak až 150 mg/den. Důvodem snižování dávek je poznám nepříznivých účinků aspirinu na sliznici gastrointestinálního traktu. I využívání nízkých dávek však není bez rizika. Prof. Kapoor uvádí některá z nich, se zaměřením především na praktické lékaře. Jednou z nejčastějších chyb je automatické podání aspirinu po transientní ischemické atace (TIA) praktickým lékařem. Zapomínáme, že v případě TIA jde o retrospektivní diagnózu, lék podáváme až po odeznění symptomů. Jsme si pak skutečně jisti, že nešlo o krvácivou příhodu? Co udělá podání aspirinu pacientu s mozkovou hemoragii není třeba zdůrazňovat. Jiná situace nastává v nemocnici, kde se můžeme o povaze příhody přesvědčit pomocí zobrazovacích technik. Pak můžeme podat aspirin bez pochybností. Chybou je podat aspirin také pacientům s bolestí na hrudi a velmi vysokým TK (nad 200/120 mm/Hg). Nezapomínejme, že u takového pacienta s neurologickými či hrudními symptomy je jednou z možností diferenciální diagnózy trhlina aorty. Proto je lépe s nasazením aspirinu počkat. Dobrou pomůckou je zapamatovat si, že jestliže pacient udává „velmi silnou až mučivou bolest na hrudi", je dobře o možnosti ruptury aorty, esofagu či perikarditidě uvažovat (pro rupturu či poruchu motility jícnu je navíc typickou pálivá bolest). Pokud je takovému člověku kromě pocitu tíže „jen špatně, potí se, či zvrací", aspirin můžeme podat, jde s velkou pravděpodobností o IM. Samozřejmostí je, že aspirin zcela vynecháme u osob s peptickým vředem či chronickým překyselením žaludku (často spojeným s ezofagitidou vč. hiátové hernie). U takových pacientů může i malá dávka aspirinu vyvolat masivní krvácení do GIT, které může být i přes transfuzi fatální. Jednou z „módních hloupostí“, typických pro dnešní „společnost úspěšných", je preventivní užívání aspirinu mladými podnikateli a manažery ve věku kolem 30 let. Ti, vyplašení zprávami o svém ohrožení kardiovaskulárními chorobami, místo zřejmě nepředstavitelného omezení „tvorby image" a zvýšení pohybu dále popojíždějí byť na krátkou vzdálenost ve svých automobilech a zoufalý nedostatek fyzické aktivity si „odborně kompenzují" polykáním aspirinu. Jak bude jejich organizmus vypadat v šedesáti letech, po 30 letech takové „prevence“, je zřejmé... Prof. Kapoor uvádí z vlastní praxe, že u 1/3 pacientů dlouhodobě užívajících aspirin došlo k vývoji těžké anemie z nedostatku železa. Poučení z případu plynoucí zní: pokud dojde u léčeného aspirinem ke snížení hladiny hemoglobinu pod 11 g/dL (i po suplementaci železem) - ihned lék vysadit! Je-li nutná další léčba, přejdeme na klopidogrel - i s vědomím, že u tohoto léku jsou účinky dlouhodobého podávání na krevní systém dosud neznámé. Aspirin je také nutno vysadit 2-3 dny před jakoukoli operací. Ke krvácení může dojít vždy, následky mohou být vážné. Pokud užití aspirinu vyvolá kopřivka, také okamžitě vysadíme. Pacient je ohrožen vývojem angio-neurotického edému a může zemřít. U osob s mrtvicí postupujeme jako v případě TIA. Nejprve ověříme, zda nejde o krvácivou formu. Prof. Kapoor shrnuje: ani aspirin není zcela bezpečný lék. Ujistěte se, že žádný z vašich pacientů nebere aspirin na lačno. U osob, které užívají aspirin déle, kontrolujte periodicky hladinu hemoglobinu. Při krvácení do GIT a u meleny okamžitě aspirin vysaďte. A hlavně: nepředepisujte lék, dokud si nejste jisti, že 1) pacienta nepoškodí, a 2) je ho pro pacienta skutečně nezbytně zapotřebí! Volně podle Bombay Hospital. J. 2002, duben 2002 na www.bhj.org shp. |
