Oto-respirační (Arnoldův) reflex u mladého muže

Obsah 10/2002

l_med.gif (3046 bytes)

MEDICÍNA 10 / Roč. IX / Strana 6-7

Oto-respirační (Arnoldův) reflex u mladého muže

Poměrně vzácný případ výskytu Arnoldova reflexu u mladého muže popisuje dr. F. Jegoux ze Service ďOtorhinolaryngologie et Chirurgie Cervico-faciale ve francouzském Nantes.

V roce 1998 byla 7-letému chlapci provedena tympanoplastika pro cholesteatom v epitympanické oblasti. Vše proběhlo v pořádku. Nevyskytly se žádné pooperační obtíže, nedošlo k rekurenci.
Po roce však u chlapce začalo docházet k opakovanému výskytu perzistujícího suchého kašle. Po dalších 7 let byl hoch opakovaně vyšetřován. Prodělal vyšetření horních i dolních dýchacích cest, sérii RTG hrudníku, CT dutin, bronchoskopii, nasofíbroskopii i testy na přítomnost alergie. Podstoupil dokonce i psychologické vyšetření, jehož cílem bylo zjistit případnou psychogenní příčinu onemocnění. Žádné z vyšetření však nevedlo ke zjištění přesné diagnózy.
Když bylo chlapci 14 let poprvé navštívil výše zmíněnou ORL-kliniku v Nantes. Vstupní pohovor potvrdil opakovaný výskyt izolovaných epizod suchého kašle. Jinak byl pacient asymptomatický.
Dr. Jegoux přistoupil k vyšetření. Jediným nálezem však bylo nahromadění epidermálního cerumen kolem kožní ulcerace, lokalizované ve zúženém zvukovodu pravého ucha. Může jít o souvislost?
Jegoux dostal nápad. Zkusil tampónem jemně podráždit přední stěnu zvukovodu. A opravdu, hoch se okamžitě rozkašlal!
Může jít o Arnoldův reflex? Lékař opatrně odstranil cerumen a poslal chlapce domů. Kašel se nevyskytl po několik týdnů, poté však došlo k rekurenci epizod. Cerumen byl znova odstraněn, kašel přestal. Periodické odstraňování cerumen se opakovalo do roku 1996, kdy se po potvrzení diagnózy Jegoux rozhodl k chirurgickému rozšíření stenózy zvukovodu a odstranění kožní lacerace. Zákrok proběhl úspěšně. Do poslední kontroly (podzim 1999) se epizody suchého kašle již nevyskytly, mladý muž je nadále v pořádku.
Zajímavé je, že však dosud i na nepatrnou stimulaci (tampónem) zevního zvukovodu pacient okamžitě reaguje kašlem...

Oto-respirační reflex poprvé popsal Arnold již v roce 1832 (v literatuře poprvé Itard v r. 1842). Jeho výskyt v populaci je podle jednotlivých pramenů mezi 1,7 - 4,2%. Přesto bylo dosud od roku 1842 popsáno pouhých 15 případů tohoto onemocnění.

Při oto-respiračním (Arnoldově) reflexu jde o souvislost podráždění mechanoreceptorů ve stěně hluboké části vnějšího zvukovodu a záchvatů kašle. Kašel může ale nemusí doprovázet bronchokonstrikce - ve studii T.Todisco a spol. (Respiration 1982;43:354-358) byl u 20 ze 125 účastníků prokázán reflexivní kašel, ale jen u 7 z těchto 20 byl doprovázen i bronchokonstrikcí.

Arnoldův reflex konkrétně souvisí s podrážděním rámus auricularis bloudivého nervu (r. auricularis je někdy označován jako Arnoldův nerv). U jedné třetiny postižených jde o jednostranou, u dvou třetin o oboustranou reakci. Někdy může podráždění vyvolat i zvracení nebo srdeční synkopu.

Nejčastěji je reflex vyvolán přítomností cizího tělesa nebo nahromaděním ušního mazu (cerumen). Bohužel, diagnóza je ve valné většině případů stanovena čirou náhodou; popravdě, jen u mála pacientů, kteří přijdou s kašlem, užíváme při vyšetření otoskop... (jednodušší situace nastává, jsou-li přítomny aurikulární symptomy, pak je pravděpodobnost správného určení této diagnózy vyšší).

Dr. Jegoux radí: „Otoskopie je jednoduchá a bezpečná vyšetřovací metoda. Proto bychom v případech nevysvětlitelného výskytu epizod kašle neměli na její využití zapomínat.“

podle The Lancet 2002;360:618 na www.thelancet.com a Medline na www.ncbi.nlm.nih.gov

shp.