|
Zpět na výběr čísla Obsah 10/2002
|
Hormony regulující tělesnou hmotnost: leptin a grelin Ještě zcela nedávno uváděly učebnice v kapitole o hladu a sytosti jen mechanické a jednoduché chemické signály - hladové kontrakce žaludku, sníženou dostupnost glukózy, sníženou produkci tepla nebo změnu metabolizmu tuků (viz např. Memorix fyziologie, 1992, str.123). V několika posledních letech ale bylo nalezeno mnoho nových poznatků o jemnějších mechanizmech ovlivňování metabolických procesů, včetně působení zvláštních hormonů. Mezi látkami, které dlouhodobě ovlivňují metabolické pochody, má z hlediska zájmu odborné i laické veřejnosti stále ještě prominentní místo leptin, objevený v r. 1994. Je to protein tvořený v tukové tkáni (hormon tukové tkáně) a uvolňovaný do krevního oběhu. Jeho cílovým orgánem je hypotalamus, pro který představuje signál pocitu sytosti. Na leptin-deficitních myších se dodáním leptinu dosáhne snížení příjmu potravy. Počáteční naděje na využití leptinu v humánní medicíně, v léčbě obezity, se ale nesplnily: k obezitě vede deficit leptinu, ale u obézních lidí bývá paradoxně nadbytek, nikoli nedostatek tohoto hormonu - součástí syndromu obezity je rezistence k leptinu. Novější výzkum ale ukazuje, že leptin v lidském organizmu plní některé širší fyziologické funkce. Uplatňuje se např. jako "spouštěč" puberty - signalizuje centru, že bylo dosaženo "kritické hmotnosti", zásob energie potřebných pro zahájení reprodukce. Spíše než s obezitou asi jeho úloha vývojově souvisí s adaptací organizmu na hladovění. Jeho nedostatek je mimo jiné bezprostřední příčinou snížené aktivity imunity při hladovění. Zcela nedávno (1999) byl poznán další hormon s významným vlivem na metabolizmus - grelin (ghrelin, GHR). Byl nalezen při studiu mechanizmů, které ovlivňují sekreci růstového hormonu buňkami hypofýzy: je to ligand, který se váže na specifické receptory těchto buněk a spouští tím sekreci růstového hormonu. Chemicky je to peptid, obsahující 28 aminokyselin. Překvapením bylo nalezení místa jeho původu - je tvořen endokrinními buňkami žaludku. GHR byl původně studován v kontextu problematiky související s růstovým hormonem. Ale když se náhodně pozorovalo, že infuze GHR u hlodavců stimuluje přijímání potravy a vyvolává obezitu, směr výzkumu se rychle změnil a začala se sledovat úloha hormonu v udržování energetické rovnováhy organizmu. Koncem května 2002 byly uveřejněny výsledky studie, která sledovala změny plazmatické koncentrace GHR u několika skupin osob. Autoři vycházeli z těchto předpokladů: Ztráta tělesné hmotnosti vede ke změnám chuti k jídlu a ve výdeji energie, jejichž důsledkem je obnovení původní hmotnosti (weight regain). GHR je orexigenní hormon, který u laboratorních hlodavců i u člověka zvyšuje příjem potravy. Jestliže se cirkulující GHR podílí na adaptační odpovědi na hmotnostní úbytek, jeho plazmatická koncentrace musí při snížení energetického příjmu (při užívání nízkoenergetické diety) stoupat. Na druhé straně, protože GHR je primárně tvořen endokrinními buňkami žaludku, po vytvoření gastrojejunálního zkratu by mělo dojít k snížené tvorbě a působení GHR. K zodpovězení těchto otázek byly vytvořeny tři skupiny osob: (1) 13 obézních osob vyšetřovaných před zahájením šestiměsíční dietní léčby a po jejím ukončení. (2) 5 osob po provedení žaludečního bypassu. (3) 10 osob s normální hmotností. U všech byl měřen 24-hodinový plazmatický profil GHR, inzulinu a leptinu, citlivost k inzulínu aj. Bylo zjištěno, že plazmatická koncentrace GHR rychle stoupá krátce před každým jídlem a klesá krátce po něm. U osob na dietě bylo dosaženo počátečního 17% úbytku hmotnosti, který provázelo o 24% zvýšené vylučování GHR močí (jako důsledek jeho zvýšené tvorby a koncentrace v plazmě). Naproti tomu u osob s žaludečním bypassem hmotnost poklesla o 36%, a současně klesla i koncentrace GHR v plazmě o 77% proti kontrolám s normální hmotností: autoři považují za pravděpodobné, že snížená tvorba GHR je hlavním faktorem (spíše než samotné zmenšení objemu žaludku), který umožňuje udržení dlouhodobého hmotnostního úbytku po chirurgickém zákroku. Na druhé straně, zvýšená tvorba GHR při léčbě nízkoenergetickou dietou možná přispívá k často pozorovanému rychlému obnovení původní hmotnosti krátce po ukončení léčby. Výsledky studie jsou dalším argumentem podporujícím představu o úloze GHR při dlouhodobé regulaci tělesné hmotnosti. GHR je součástí sigalizace nezbytné k vyvolání chuti k jídlu. Když je dlouhodobě podáván laboratorním zvířatům, zvyšuje příjem potravy a tělesnou hmotnost, zpomaluje metabolizmus a inhibuje katabolizmus tuků. Ovlivňuje tedy různé procesy a faktory, související s příjmem potravy a energetickým výdejem a celkově působí proti hubnutí. Jeho tvorbu endokrinními buňkami žaludku podněcuje kontakt těchto buněk s některými složkami potravy - tím je dáno, že po vytvoření žaludečního bypasu je jeho tvorba utlumena. Ačkoli jeho úloha v metabolickém syndromu zatím není úplně jasná, již dnes se uvažuje o přípravě antagonistů GHR jako další skupině léků proti obezitě. Zdroj: New England Journal of Medicine 346:1623 a 1662. 23 May 2002 |
