|
Zpět na výběr čísla Obsah 10/2002
|
Týrané děti: může pomoci jednoduchý dotazník? Dr. Jonathan R. Benger z bristolské Frenchay Hospital se zabývá problematikou týraných dětí. Podle statistik je jen v jeho nemocnici každoročně přijato k ošetření zhruba 4000 zraněných dětí ve věku do 5 let (tedy ve věkové skupině, postižené týráním nejčastěji). Kolik z nich je ve skutečnosti zraněno úmyslně rodičem či opatrovníkem? Odhady kolísají v širokém rozmezí mezi l a 10%. V nejpesimističtějším případě může tedy jen běžnou předměstskou nemocnicí, jakou Frenchay Hospital je, přijato a ošetřeno 400 týraných malých dětí ročně. Je vůbec šance je objevit? Nedělejme si iluze, říká dr. Benger. Zraněné děti jsou zpravidla přijímány na oddělení urgentní medicíny, jehož personál je natolik vytížen, že očekávat podrobný průzkum příčin zranění dítěte prostě nelze. Anebo lze? Podle Bengera by dobře vypracovaný systém otázek mohl během rutinního vyšetření výrazně pomoci, aniž by spěchajícímu lékaři zabral příliš času. Pokusil se proto takový systém vypracovat. Výsledkem byl dotazník, vlepovaný do zdravotní dokumentace dítěte, který lékař vyplní a vyhodnotí při každém příjmu dítěte na oddělení urgentní medicíny. Dotazník byl ve sledovaném období využit u 717 dětí, které byly do Frenchay Hospital přijaty s popáleninou nebo opařením (nejčastější projev týrání). Šlo o zhruba 71% všech přijatých dětí se zmíněným poraněním. Porovnání se srovnatelným vzorkem dětí, ošetřených před zavedením dotazníku, ukázalo, že zatímco dříve byl poměr dětí, u nichž existoval důvodný předpoklad úmyslného poranění (týrání) 1,6%, po zavedení dotazníku se zvýšil na 71,1%. Bohužel, zvýšení je natolik výrazné (a neodpovídající statistickému průměru), že lze počítat s mnoha falešně pozitivními výsledky. K velkému zklamání autorů však místní policie, která měla získaná podezření potvrzovat, spolupráci na studii odmítla, takže podíl těchto falešně pozitivních výsledků nelze ani přibližně specifikovat. Potvrzeně týraných dětí, které bylo nutno zanést do registru dětí, vyžadujících zvláštní ochranu (Child Protection Register), bylo po zavedení dotazníku pouze o 1,5% více (7,5% vs. 6%). Navíc jedno dítě, které bylo již dříve registrováno jako prokázané týrané, nebylo s pomocí testu odhaleno. Závislost účinnosti testu na lidském faktoru je tedy bohužel značná. Přestože lze mít ke skutečné účinnosti Bengerova sledovacího systému výhrady, je zřejmé, že rutinní využívání dotazníku může pomoci odhalit mnohé potenciálně týrané dítě a následně mu pomoci poskytnutím adekvátní sociální péče. Doporučením pro jeho zavedení je i to, že uvedený článek uveřejnil velmi prestižní časopis BMJ - a ten se hloupostmi zpravidla nezabývá... podle BMJ 2002;324:780-782 na http://www.bmj.com shp. |
