Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page


Obsah 10/99

Odborné aktuality

Překročena hranice šesti miliard
5. výročí založení sekce enzymoterapie Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP
České zdravotnictví – šance a rizika III
Hrozí další drogový boom?

Věda pro praxi

Populační studie chronické bolesti
BMI (body-mass index) optimální pro dlouhověkost
CC7- CLINICAL CARE kvalitní britská kosmetika pod vánočním stromečkem
Botulismus – současný pohled na vstřebávání a účinky toxinu
Možnosti prevence karcinomu pankreatu jsou omezené
Význam eradikace helikobaktera při neulcerativní dyspepsii je sporný
Psychologie ovlivňuje progresi nádorového onemocnění
Absorpce perorálně podaných proteolytických enzymů – nové výsledky

Farmakoterapie / Farmacie

Podpora perorálnímu podávání vitaminu B12
Rakouský projekt antibiotické strategie
Pentoxifylin v léčbě bércových vředů

Gynekologie

Premenstruační syndrom – zjevný biologický podklad
Kontroverzní názory na kontraceptiva třetí generace
Mezinárodní kongres Kontroverze v gynekologii, porodnictví a léčbě sterility
Příčinou 48% případů SIDS je kouření matky v těhotenství

Kardiovaskulární choroby

S prevencí aterosklerózy je třeba začít už před porodem?
Studie DASH – dietou proti hypertenzi
Inovace doporučených postupů při léčbě TIA
Preventivní dieta po infarktu myokardu

Infekční choroby

Je rekurentní tuberkulóza důsledkem exogenní infekce?
Herpesviry v těhotenství
Mechanizmus ničení řasinkového epitelu při pertusi
Hypokalémie – podceňované riziko
Nehospitalizované pneumonie

Pediatrie

Terapeutické možnosti v pediatrii – léčba závažných infekcí

Neurologie

Tiky a tiková nemoc
Antibiotika a léčivé rostliny

Manažerem vlastního zdraví

Diskuse o samoléčení pokračuje
„Klid na lůžku“ může přinést více škody, než užitku
Pojídání jogurtu a imunita
Antibiotika a léčivé rostliny

Systémová enzymoterapie

Komplexní mechanismy účinků SET a jejich vliv na cévní řečiště
Vliv SET na některé etiologické faktory cévních onemocnění a experimentální modely

Imunologie dnes

Pasivní imunoterapie – II. Využití v onkologii a imunologii

Počítače v medicíně

Rok 2000 na našem počítači - důvod k panice?
Jak zjistit a nastavit datum a čas

www servis

Helicobacter & anemie...
HDL-cholesterol...
Po mrtvici- irskou kávu..?
Máte doma defibrilátor..?
Kojení...
Interleukin a KVCh...
Geny & Ca prostaty...
Deficit vitaminu B...
Detoxifikace...
Poškození míchy...
Samostatné myocyty...
Karcinom prsu...
Onkologie...
Genetický kurs...
Nová forma detoxifikace..?
Kuřáci, jezte zdravě..!
Doppler...
Cévní náhrady...
Angiogeneze...
Angiogeneze 2...
Kouření – prostá věc..?
Schizofrenie...
SSRI & PMS - změna..?

Inzerce

Zpráva ze sympozia s mezinárodní účastí na téma - Multidisciplinární léčba bolestivých a zánětlivých stavů
Řádková inzerce

l_med.gif (3046 bytes)

ODBORNÉ AKTUALITY / 25. 11. 1999 / STRANA 1, 8 / MEDICÍNA 10 / VI

Překročena hranice šesti miliard

12. října 1999 generální tajemník OSN Kofi Annan v sarajevské nemocnici slavnostně symbolicky vyhlásil narození šestimiliardtého občana Země, dítěte muslimské matky. V souvislosti s překročením další „magické hranice“ ve vývoji lidstva získávají novou aktualitu otázky o možnosti zachovat dlouhodobě udržitelnou ekologickou rovnováhu, o sociálních důsledcích rostoucího podílu starých a velmi starých (za hranicí produktivního věku) osob v populaci, o změnách spektra nejzávažnějších chorob aj.

Od vzniku Homo sapienspřed asi čtvrt milionem let až do konce 17. století trvalo, než počet lidí na Zemi dosáhl první miliardy. Dalších pět miliard přibylo za pouhá dvě století, přičemž nárůst z pěti na šest miliard trval neuvěřitelně krátkých 12 let.

Přežívání většiny zvířecích populací je limitováno rozsahem, resp. vyčerpáním zdrojů v dané lokalitě. Člověk již od počátku žil jinak - když vyčerpal zdroje jedné oblasti, přestěhoval se do jiné (je jisté, že přitom bylo mnoho zvířecích druhů vyhubeno). Posléze pak zvládl dva základní způsoby, jak zvýšit zdroje potravin – domestikaci některých druhů zvířat a zemědělství. V souvislosti s tím se podstatně zvýšila i plodnost: od čtyř až pěti porodů za život v dobách člověka lovce (což mimochodem odpovídá frekvenci udržované u některých druhů velkých opic) k pěti až sedmi. Ale „dostatek potravin“ zůstal relativním pojmem. Velký podíl obilovin na výživě zhoršil její nutriční hodnotu, objevily se choroby z podvýživy a výživových deficitů, periodicky docházelo k hladomorům. Ty ostatně nejsou v některých oblastech Země vzácností ani v tomto století, i když příčinou nebývá ani tak absolutní nedostatek potravy, jako spíše selhání hospodářského systému nebo válka. Příkladem první situace byl hladomor v Číně v době „velkého skoku“ vletech 1959-61, kdy zemřelo asi 15 až 20 miliónů lidí. Ke druhé situaci opakovaně dochází např. vAfrice.

Negativní důsledky stavu, kdy je výživa obyvatel rozhodujícím způsobem závislá na produkci zemědělství, navíc dosti jednostranně orientovaného, si zpravidla příliš neuvědomujeme. Ale např. v Indii bylo ještě kolem r. 1900 životní očekávání jen asi 20-25 let, přičemž polovina lidí umírala v dětském věku (do 10 let). (V současnosti životní očekávání v rozvojových zemích dosahuje více než 60 let, ovšem s velkými místními rozdíly: v subsaharské Africe se díky AIDS hranice snížila pod 40 let.)

Na rizika, které s sebou nese rychlý růst populace, již v r. 1798 upozornil Malthus. Polemika s jeho názory je dodnes těžištěm diskusí o důsledcích exponenciálního růstu celosvětové populace. Neměla by ale uniknout jedna ze základních skutečností: význam zvyšování počtu obyvatel Země pro narušování faktorů biosféry, nezbytných pro život, je podstatně menší, než význam celosvětového rozvoje ekonomiky, tedy především průmyslové výroby.

Jedním z měřítek rozvoje je průměrný roční příjem obyvatel. Celosvětový průměr je odhadován na 5000 USD/osoba/rok, průměr v bohatých zemích je 25 000 USD/osoba/rok. Jinak řečeno: aby se z tohoto hlediska rozvojové země vyrovnaly rozvinutým, celosvětová ekonomika by se měla zvýšit 5x. S čímž ovšem přímo souvisí i zvyšující se míra znečištění biosféry.

V průběhu 20. století se spalováním pevných paliv 12x zvýšily emise CO2. Odhaduje se, že růst populace mezi rokem 1985 a 2100 povede k dalšímu zvýšení emisí o 35%, ale růst výroby ke zvýšení o 65%.

V souvislosti s vývojem průmyslové výroby se koncentrace CO2 zvýšila z 275 ppm na 550 ppm. To je podle „panelu expertů OSN pro změny klimatu“ ještě únosná hodnota. Ale za předpokladu, že do r. 2050 se celkový počet obyvatel Země zvýší na očekávaných 9 miliard, emise CO2 na jednoho člověka se musí snížit o dvě třetiny proti dnešní úrovni. Optimální by ovšem byla koncentrace 450 ppm, neboli snížení dnešní úrovně emisí na hlavu o 75-80%.

Zcela zásadním problémem není zastavit růst populace, ale zmírnit škody působené prostředí výrobou i dalšími faktory industriální společnosti, jež vytvořila model, který bez zásadních změn technologií není možné celosvětově uplatnit. Rozvíjející se země se ovšem snaží zvýšit národní důchod, a jinou cestu, než přejímat metody osvědčené v průmyslově rozvinutých zemích, nemají. Odpovědnost za vývoj nových technologií je na průmyslových zemích, ale potřebný tlak k tomu zatím chybí.

Shora zmíněné hodnocení rozvoje a efektivnosti dané společnosti podle růstu příjmů ale nepostihuje některé velmi podstatné faktory, včetně těch, které rozhodují o kvalitě zdraví populace.

Ukázalo se např., že mezi poměrně chudými zeměmi (průměrný roční příjem 2000-5000 USD na hlavu) jsou velké rozdíly v dětské úmrtnosti, které závisí na úrovni veřejného zdravotnictví a dostupnosti zdrav. zařízení. Odpovědnost státu vůči potřebám chudších obyvatel a efektivita státní administrativy patří k prvkům „sociálního kapitálu“, stejně jako zvýšení školní docházky u dívek nebo počet domácností s rozhlasovým neb o televizním přístrojem (svědčící o míře kontaktu s okolním světem a získávání informací). Úmrtnost v pěti zemích, které si z těchto hledisek vedly nejlépe, byla podle průzkumu provedeného v r.1995 3x nižší než v pěti nejhorších.

Vyšší závislost úrovně zdraví populace na „lidských faktorech“, než na růstu příjmů , ukazují i jiné skutečnosti. Např. překvapující schopnost některých zemí s nižší úrovní příjmů dosáhnout snížení mortality i přes stagnující neb o dokonce klesající hladinu příjmů. Tak dětská úmrtnost v zemích Střední Ameriky od roku 1980 klesá o 5,5% ročně, ačkoli růst příjmů je jen velmi mírný. Současný pokles úmrtnosti je daleko rychlejší než před dvaceti lety, v době prudkého ekonomického rozvoje těchto zemí.

Pro bohaté země pak platí, že zdraví daleko více ovlivňují osobní a celospolečenské aktivity v ochraně a zlepšování zdraví, než možnosti využívat zdravotní služby, dané příjmem. Míra těchto aktivit na úrovni jednotlivce závisí např. na vzdělání. Na celospolečenské úrovni se pak uplatňuje řada faktorů – např. typ výživy (viz nízkou incidenci kardiovaskulárních chorob ve středozemních státech) nebo míra alkoholizmu (viz katastrofální zvýšení mortality v Rusku, ke kterému nedošlo v Gruzii nebo Abcházii, ačkoli pokles ekonomiky je tam ještě hlubší).

Klíčovým úkolem je proto ochrana a u držení zdrojů, přírodních i lidských. Představa, že zdraví populace se automaticky zvýší úměrně stoupajícím příjmům, není reálná.

Populační trendy: OSN odhaduje, že do roku 2050 se celková populace zvýší na 7,7 až 11,2 miliard. Tento počet by se do konce r. 2100 měl stabilizovat na úrovni kolem 9 miliard.

Ačkoli mnohé země přijímají zásady plánování rodiny (což v praxi znamená omezení porodnosti: v Číně byl např. během pouhých dvaceti let průměrný počet porodů na jednu ženu snížen z šestina dva – podobná změna se v Evropě postupně uskutečňovala během 150 let), absolutnímu růstu populace nelze zabránit: děti, z kterých se v příštím století stanou rodiče, již jsou na světě. Odpovídající model ostatně již existuje: ačkoli porodnost se mezi rokem 1960 a 1990 celosvětově snížila o 40%, v r. 1990 se narodilo o 20% více dětí, než v r. 1960. Pokud bude v celosvětovém měřítku politika plánování rodiny úspěšná, měl by se absolutní růst populace zastavit kolem r. 2025 (v současnosti přibývá asi 80 milionů lidí ročně).

Očekávají se ovšem velké rozdíly mezi kontinenty. Ačkoli africké země (nejvíce v subsaharské oblasti) jsou silně postiženy AIDS a mortalita v nich prudce stoupá, je předpovídáno, že celková populace Afriky se do r. 2050 ztrojnásobí a její podíl na celkové populaci Země se zvýší z dnešních 13% na 22%. Z 29% na 31% se zvýší počet obyvatel zemí střední a západní Asie, podíl Číny a Japonska klesne z 24% na 18%, Evropy z 12% na 7% a Severní Ameriky z 4% na 3%.

Pro generaci pamětníků: v r. 1950 tvořil podíl Evropy na celosvětové populaci 22%, střední a západní Asie 21%, Číny a Japonska a dalších východoasijských zemí 24%, Severní Ameriky 7% a Afriky 9%.

V téměř celé Evropě již počet nově narozených dětí nestačí k reprodukci dnešního stavu. V zemích naší a východnější části pak již dochází k výraznému úbytku, o jehož tempu rozhodne hlavně situace v Rusku (v posledních letech se významně zvýšila mortalita a životní očekávání mužů během šesti let kleslo na 58 let).

Snižování porodnosti a prodlužování délky života způsobí celkové stárnutí populace a zvýšení potřeb sociálního a zdravotního zabezpečení. Podíl populace ve věku nad 60 let se do r. 2050 pravděpodobně z dnešních 9% zvýší na 21%. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že zatížení společnosti chorobami se v důsledku stárnutí populace zdvojnásobí. Hlavními příčinami neschopnosti a předčasné smrti se všeobecně stávají kardiovaskulární choroby, rakovina, neuropsychiatrické poruchy a úrazy. Ale proti často sdílenému mínění se nesnižuje, naopak se zvyšuje význam infekčních chorob.

Choroby žen a dětí dnes představují velkou část problémů, které doprovázejí společenské změny. Dva miliony dětí každým rokem umírají na choroby, proti kterým existují účinné vakcíny, 7,5 milionu umírá perinatálně (hlavně v důsledku nedostatečné péče o matky), kolem 200 milionů trpí podvýživou. V mnoha zemích chybí prostředky na řízení porodnosti. Nejméně 200 milionů žen nemá možnost použít kontracepční prostředky. V rozvojových zemích se každý rok provádí asi 30 milionů potratů, které představují asi 10-30% „kontroly fertility“ a jsou ovšem i příčinou vysoké morbidity a mortality matek. Kolem 600 tisíc žen ročně umírá z příčin souvisejících s těhotenstvím a porodem – většina z nich v chudých zemích, kde je celoživotní riziko mortality v této populační skupině 250x vyšší, než v bohatých. Z těchto důvodů se již na světové konferenci v Káhiře (1994) a letošním Zvláštním valném shromáždění OSN (červenec 1999) těžiště otázek posunulo od pouhého „plánování rodiny“ k širší problematice reprodukčního zdraví.

Rozvojové země budou zdrojem 97% budoucího růstu světové populace, ale populační trendy mohou být velmi podstatně ovlivněny výskytem AIDS. Na světě každoročně zemřou asi 54 miliony lidí. Z infekčních nemocí se na tomto počtu podílí malárie jedním milionem, tuberkulóza 1,5 mil. (z větší části jako komplikace AIDS) a AIDS 2,3 mil. V Africe je AIDS vůbec nejčastější příčinou smrti a faktorem, který devastuje národy i ekonomiku. Protože nejčastěji umírají děti infikované matkami a mladé dospělé osoby, v nejvíce postižených oblastech se životní očekávání snížilo na 28 let (tj. vrátilo se na úroveň před 50 lety). Někteří odborníci očekávají podobný vývoj i v jižní a jihovýchodní Asii.

Na druhé straně, trend zvyšování podílu dětí a velmi starých lidí v populaci se týká průmyslových zemí. V rozvojových se naopak zvýší podíl osob v produktivním věku. To by mohlo urychlit jejich rozvoj. Půjde ovšem o populaci, jejíž většinu budou tvořit málo vzdělaní a málo zkušení pracující, a o země, které dnes zápasí s nezaměstnaností a chudobou. Není těžké si představit, jaká rizika s sebou tato situace může přinést.

Pro další informace viz Brit. Med. J. 319:977 a 981, 9 October 1999.

JT