Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page


Obsah 10/99

Odborné aktuality

Překročena hranice šesti miliard
5. výročí založení sekce enzymoterapie Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP
České zdravotnictví – šance a rizika III
Hrozí další drogový boom?

Věda pro praxi

Populační studie chronické bolesti
BMI (body-mass index) optimální pro dlouhověkost
CC7- CLINICAL CARE kvalitní britská kosmetika pod vánočním stromečkem
Botulismus – současný pohled na vstřebávání a účinky toxinu
Možnosti prevence karcinomu pankreatu jsou omezené
Význam eradikace helikobaktera při neulcerativní dyspepsii je sporný
Psychologie ovlivňuje progresi nádorového onemocnění
Absorpce perorálně podaných proteolytických enzymů – nové výsledky

Farmakoterapie / Farmacie

Podpora perorálnímu podávání vitaminu B12
Rakouský projekt antibiotické strategie
Pentoxifylin v léčbě bércových vředů

Gynekologie

Premenstruační syndrom – zjevný biologický podklad
Kontroverzní názory na kontraceptiva třetí generace
Mezinárodní kongres Kontroverze v gynekologii, porodnictví a léčbě sterility
Příčinou 48% případů SIDS je kouření matky v těhotenství

Kardiovaskulární choroby

S prevencí aterosklerózy je třeba začít už před porodem?
Studie DASH – dietou proti hypertenzi
Inovace doporučených postupů při léčbě TIA
Preventivní dieta po infarktu myokardu

Infekční choroby

Je rekurentní tuberkulóza důsledkem exogenní infekce?
Herpesviry v těhotenství
Mechanizmus ničení řasinkového epitelu při pertusi
Hypokalémie – podceňované riziko
Nehospitalizované pneumonie

Pediatrie

Terapeutické možnosti v pediatrii – léčba závažných infekcí

Neurologie

Tiky a tiková nemoc
Antibiotika a léčivé rostliny

Manažerem vlastního zdraví

Diskuse o samoléčení pokračuje
„Klid na lůžku“ může přinést více škody, než užitku
Pojídání jogurtu a imunita
Antibiotika a léčivé rostliny

Systémová enzymoterapie

Komplexní mechanismy účinků SET a jejich vliv na cévní řečiště
Vliv SET na některé etiologické faktory cévních onemocnění a experimentální modely

Imunologie dnes

Pasivní imunoterapie – II. Využití v onkologii a imunologii

Počítače v medicíně

Rok 2000 na našem počítači - důvod k panice?
Jak zjistit a nastavit datum a čas

www servis

Helicobacter & anemie...
HDL-cholesterol...
Po mrtvici- irskou kávu..?
Máte doma defibrilátor..?
Kojení...
Interleukin a KVCh...
Geny & Ca prostaty...
Deficit vitaminu B...
Detoxifikace...
Poškození míchy...
Samostatné myocyty...
Karcinom prsu...
Onkologie...
Genetický kurs...
Nová forma detoxifikace..?
Kuřáci, jezte zdravě..!
Doppler...
Cévní náhrady...
Angiogeneze...
Angiogeneze 2...
Kouření – prostá věc..?
Schizofrenie...
SSRI & PMS - změna..?

Inzerce

Zpráva ze sympozia s mezinárodní účastí na téma - Multidisciplinární léčba bolestivých a zánětlivých stavů
Řádková inzerce

l_med.gif (3046 bytes)

MANAŽEREM VLASTNÍHO ZDRAVÍ / 25. 11. 1999 / STRANA 20 / MEDICÍNA 10 / VI

„Klid na lůžku“ může přinést více škody, než užitku

Spánek je nezbytnou součástí denního režimu člověka a podmínkou normálního fungování organizmu. Lidé, kteří jsou velmi oslabení nějakou nemocí, nemohou udělat nic moc jiného, než si lehnout. To je možná základ obecného přesvědčení, že u většiny chorob je zapotřebí klidu na lůžku. Radil to již Hippocrates: „V každém okamžiku, kdy člověk začíná pociťovat bolest, klid na lůžku ji pomůže odstranit“. V minulém století byl klid na lůžku doporučován jako prvořadá léčba řady onemocnění (infarktu myokardu, psychických chorob aj.) a stavů po chirurgických zákrocích.

Spojení pacienta s lůžkem patří k základním prvkům lékařského myšlení: až donedávna byl význam nemocnice hodnocen podle počtu lůžek. Na skutečnost, že odpočinek na lůžku má být především léčebný postup, se přitom většinou zapomínalo. Ovšem, jako u kteréhokoli jiného léčebného postupu by měla být i léčebná účinnost klidu na lůžku hodnocena kriticky.

Je k tomu řada důvodů. Studie velkých skupin pacientů již ve čtyřicátých letech nezjistily žádný užitek klidu na lůžku pro pacienty po chirurgických výkonech, zato upozornily na riziko vzniku hluboké žilní trombózy, proleženin, osteoporózy a pneumonie. Tyto a další podobné analýzy postupně vedly ke zkrácení pooperačního období klidu na lůžku z týdnů na dny.

V souladu se současným trendem medicíny založené na důkazech skupina pracovníků australské univerzity v Queenslandu provedla rozbor poznatků o léčebné účelnosti klidu na lůžku z několika desítek klinických studií.

Při systematickém hledání v MEDLINE našli 39 studií, které sledovaly účelnost klidu na lůžku při 15 různých zdravotních stavech (celkový počet sledovaných pacientů byl 5777).

24 studií, které se zabývaly významem klidu na lůžku po různých medicínských procedurách, nezjistily žádný pozitivní efekt klidu na lůžku na rychlost uzdravování pacienta. Osm z nich naopak došlo k závěru, že po lumbální punkci, spinální anestézii, radikulografii a katetrizaci srdce klid na lůžku další průběh výrazně zhoršil. 15 studií bylo zaměřeno na hodnocení klidu na lůžku jako primárního léčebného opatření. Pozitivní vliv neprokázala žádná z nich, zato v devíti studiích bylo zjištěno zhoršení stavu při akutních bolestech zad, po porodu, při hypertenzi s proteinurií v graviditě, infarktu myokardu a akutní infekční hepatitidě.

Zdá se ale, že představy o užitečnosti klidu na lůžku jsou v lékařském myšlení velmi pevně zakotveny, takže ani naprosto průkazné výsledky studií je nedokáží změnit. Např. průzkum, který hodnotil léčebný protokol při lumbální punkci na neurologických odděleních ve Velké Británii zjistil, že na více než 80% z nich se stále trvá na tom, aby pacient po výkonu zachovával klid na lůžku, ačkoli neúčelnost toho byla jasně prokázána již před 17 lety. Jiné zprávy potvrzují, že klid na lůžku je ještě stále v nadměrné míře doporučován při infarktu myokardu, katetrizaci srdce a akutních bolestech v bederní oblasti.

Klid na lůžku při infarktu myokardu byl před mnoha léty doporučován na základě teoretických představ o nežádoucí zátěži oslabeného myokardu a na základě nepřímých důkazů (výskytu nových infarktů). Racionálnost tohoto léčebného opatření byla zpochybněna již v r. 1938, protože v průběhu doporučovaného dvouměsíčního klidu na lůžku zemřelo více pacientů na pneumonii, infarkt plic a urémii, než na srdeční komplikace. Ale ačkoli již v r. 1944 byly vydány směrnice doporučující, aby doba klidu po IM byla zkrácena na dva týdny, ještě o šest let později byl v praxi standardně nařizován klid na lůžku na dobu čtyř týdnů i déle. Velké klinické studie od té doby jednoznačně prokázaly, že klid na lůžku není při IM nutný. V dnešní klinické praxi se dodržuje 12-hodinový klid na lůžku po IM, a od 3. dne se pacient v nemocnici volně pohybuje.

Jsou ovšem případy, kdy je klid na lůžku vynucen slabostí pacienta, spíše než doporučením lékaře. Pak žádné velké možnosti volby nejsou. Při hodnocení je proto třeba rozlišovat klid jako paliativní a jako léčebné opatření. Nejlepším soudcem asi je sám pacient.

V doporučení z r. 1944 se píše:“Lékař musí vždy úplný klid na lůžku považovat za velmi nefyziologickou a nepochybně rizikovou formu léčby, kterou by měl indikovat jen ve zvláštních případech a přerušit ji tak brzy, jak jen je možné“. K tomu ani dnes není co dodat. Leda poznámku, že odpovídající indikace ani optimální délka klidu na lůžku dodnes nebyly přesně stanoveny.

Podle: C. Allen et al., The Lancet 354:1229, October 9, 1999.

f