Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page


Obsah 11/2000

Veřejné zdravotnictví

Uplatnění znalosti lidského genomu bude složité
Zdraví ve východní a západní Evropě- rozdíly a příčiny
Jak jsem poznal profesora Gregora
Na vlnách českého zdravotnictví
Tkáňová oční banka – pracoviště evropského významu

Kardiovaskulární choroby

Časná defibrilace – hranice života a smrti u náhlých zástav oběhu
Esenciální hypertenze a rizikové faktory KVCH
XXV. FLEBOLOGICKÉ DNY – Kongresové centrum Olšanka, Praha, listopad 2000

Psychiatrie / Neurologie

Deprese člověka rozkládá, zneschopňuje a zabíjí
Paroxetin v léčbě deprese u nemocných Parkinsonovou chorobou
Maďarští praktičtí lékaři budou doškolováni v problematice deprese
Alzheimerova demence- hledejme příčiny v dětství?
Statiny a riziko vývoje demence
Zvýšená sebevražednost v Británii po smrti princezny z W alesu
Sclerosis multiplex - nové pohledy a budoucí perspektivy

Léčba bolesti

Léčba bolesti a paliativní medicína – nová koncepce vlastního oboru?

Dermatologie

Rodinný lékař a systémová léčba akné v USA
Akné - žádný problém?

Infekční choroby

Profylaxe chřipky v rodinách inhalací zanamiviru
Je důležité, aby i.m. vakcíny byly aplikovány skutečně do svalu
Peginterferon alfa-2a, další pokrok v terapii hepatitidy C?

Klinická imunologie a Alergologie

Alergická rinitida- hodnocení diagnostických kritérií
Vznik a rozvoj atopie

Choroby pohybového ústrojí

Revmatické choroby- účinnost lokálních NSA
Prokázána dlouhodobá účinnost biologické léčby revmatoidní artritidy
Zdravotní rizika- obezita vs. malá fyzická aktivita

Systémová enzymoterapie

Systémová enzymoterapie v komplexní onkologické léčbě
Co nového v systémové enzymoterapii?

Chirurgická onemocnění

Možnosti ambulantní léčby hemoroidů

www servis

Drogy a ženy...
Laserová ablace...
Extáze na postupu...
Patologické hráčství...
Transplantace ledvin
Transplantace ledvin 2
Analgezie...
Hypertenze...
Migréna...
Fluoxetin...
Prospěšný Helikobakter...
Cytomegalovirus a ICHS...
Deprese...
Kardiovaskulární choroby...
Proinzulin a mrtvice...
SIDS...
Gadolinium...
Inkontinence...
Nový lék...
Chřipka...
Léčba deprese u AD...
Epilepsie...

Inzerce

MEDI stránky - Katalog pro zdravotnictví
Ginkgo Biloba – zdroj účinných látek pro použití v medicíně?

l_med.gif (3046 bytes)

VEŘEJNÉ ZDRAVOTNICTVÍ / 20. 12. 2000 / STRANA 1, 2 / MEDICÍNA 11 / VII

Jak jsem poznal profesora Gregora

Z knihy: Ota Gregor; Moje návraty aneb kudy jsem chodil, Galén, Praha 2000

Jednoho jarního dne v roce 1968 zazvonil v mé ordinaci v tehdejším Výzkumném ústavu endokrinologickém doc. Šilinka telefon. „Ota Gregor,“ zaznělo stručně oznamovacím tónem jméno volajícího. „Jaroslav Blahoš,“ odpověděl jsem komplementárním způsobem. „Pane doktore, vy jste napsal knihu o kalcitoninu. Mne zaujali ti lososi, co ho mají nejvíc – a lososy já rád. Přijďte nám o nich něco vyprávět na náš klinický seminář Pod Petřín příští čtvrtek!" Aniž by dále ztrácel čas čekáním na moji odpověď a projevy potěšení a pocty, řekl stručně: „Tak děkuji a nashledanou."

Po semináři mne vzal do své pracovny, pochválil stručně přednášku a zeptal se, zda nevím o někom, kdo by chtěl pracovat na interní klinice jako asistent. Kliniku tehdy vedl ještě prof. Vladimír Jedlička, který s návrhem svého zástupce souhlasil. Požadavky na eventuálního kandidáta byly dva, a to v tomto pořadí priorit: Dobrý člověk a dobrý lékař. Pak jsme si vzpomněli na naše úplně první setkání na zábavě nakladatelství Avicenum asi před třemi čtyřmi lety (prof. Gregor tam byl v té době odborným konzultantem). Připomněl jsem mu, že si pamatuji, jak udělal tehdy gramatickou chybu ve rčení „Apres nous le déluge" (Po nás potopa) a namísto „le" použil „la". Dodnes si to často připomínáme a jeho způsob vyjadřování je vždy tak sugestivní, že se sám musím občas podívat, co je vlastně správné. (Dnes ale víme oba, že je to le déluge.) Z této lingvistické pasti pak prof. Gregor začal zkoušet mé jazykové schopnosti. Stačil jsem mu, ale v latinské gramatice měl určité nedostatky, zvláště v konsekuci temporum.

Za nějaký čas jsme se setkali na mezinárodním gastroenterologickém sjezdu, jehož byl Ota Gregor generálním sekretářem. „Tak co, víte o někom?" spustil in medias res. Musím předeslat, že mne původní nabídka stát se klinickým pracovníkem Univerzity Karlovy a tehdejší Fakulty dětského lékařství neobyčejně lákala, protože svým založením jsem vždy byl spíše lékař než výzkumník, a ipedagogika mne lákala. Tak jsem odpověděl jednoduše, že o jednom bych věděl, ale vzhledem k tomu, že jsem to já sám, nemohu posoudit, zda jsem vždy plnil doslova celé desatero bez výjimky, ani zda jsem dobrý lékař. Tak jsem poznal prof. Gregora jako svého budoucího šéfa, pak kolegu, a teď již po léta důvěrného přítele.

Všichni, kdo prof. Gregora dobře známe, ho obdivujeme. To je jedna z našich, jak se teď říká, evaluačních charakteristik. Náš obdiv k němu je podmíněn tím, jak skvěle překonává neúprosný chod času a jak vzdoruje starému úsloví Tempora mutantur et nos mutamur in illis. Ty časy se opravdu mění, ale on zůstává jakoby rezistentní, imunní, očkován proti času. Tušíme, že víme proč. Sám si totiž napsal životní partituru třetího věku ve své populární knize „Stárnout, to je kumšt", a on je opravdu kumštýř. Při změně těch časů, v nichž žijeme, nás provázejí trvale stresové situace. Obdivujeme, jak jeho adaptační mechanismy mu zabezpečují udržet si psychické ekvilibrium. Víme, že i zde si po pečlivém studiu napsal návod: „Žít se stresem, to je kumšt". Jeho přednášky na téma „Stres lékaře" nenechávají nikoho na pochybách, že poskytuje nepostradatelné analýzy irady pro nás, obec svých kolegů, kteří to potřebují víc než kdokoli jiný. Náš obdiv vůči němu nebyl nikdy oslaben ani jeho příslovečným smyslem pro jasnost a důslednost, které nám při jeho velkých vizitách na klinice znemožnily zamlžit naše nedostatky. Obdivujeme jeho kosmopolitní pohled na svět a přitom schopnost filozoficky, srozumitelně a lidsky chápat jednotlivce. Obdivujeme jeho trpělivost nejen poslouchat, ale i slyšet, vnímat naše starosti, naši radost, náš smutek a podpořit naši naději. Je jakýmsi naším zpovědníkem, který, je-li o to požádán, dá i radu, slovní pohlazení, víru v lepší alternativu, ale vyjádří i svůj nesouhlas i jasně formulované negativní stanovisko. Vždy uměl říct jasně ano, nebo jasně ne, ale dovedl se orientovat i v šedé zóně mezi dnem a nocí, mezi jin a jang.

Otovi Gregorovi zůstaneme vděční, že dokazuje, že biologický věk nemusí zdaleka vtisknout stopu do tváře a mysli. Ti mladí kolegové, kteří na nás hledí shovívavě jak na fosilní exempláře, musí v něm vidět důkaz svého hlubokého omylu. Tak nás zaštiťuje proti věkové diskriminaci, a ukazuje navíc mladším směr, kam jít, jak rychle jít, s kým jít, kudy jít, aby dosáhli takové kalokagatie, jak ji vidí u něho. Děkujeme mu, že jeho klinika v nemocnici Pod Petřínem, která již dávno zanikla, žije dál v jeho spolupracovnících a žácích, sestrách. Ti všichni patří k exkluzívní společnosti Klubu přátel Oty Gregora (KPOG), jež má vždy u příležitosti jeho narozenin jednou ročně svoji plenární schůzi v přívětivém prostředí, v němž jeho milá choť, a někdy i jeho dva synové, kteří přijedou z Anglie, přispívají k všeobecné pohodě, ambiance amicale.

„Návraty" profesora Gregora jsem si přečetl jedním dechem. Víme sice o sobě navzájem hodně, ale přece jen komplexní skladba celé mozaiky podává ucelený a příjemný pohled na přítele, který nezapomenutelně patří k životu i k odkazu velkého okruhu jeho přátel, známých, žáků, pacientů a našich velkých lékařů.

prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.,
p
ředseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně, prezident World Medical Association


Uveřejněno se souhlasem nakladatelství Galén