|
Zpět na výběr čísla Obsah 11/2002
|
Nobelova cena za medicínu v roce 2002 Cenu ve výši 1 milionu dolarů získali v roce 2002 tři vědci, kteří se největší měrou zasloužili o poznání programované buněčné smrti, apoptózy. Sydney Brenner, Brit narozený v Jihoafrické republice, který nyní pracuje v Salkově ústavu pro biologický výzkum v Kalifornii, učinil první kroky na svém původním pracovišti v britské University of Cambridge, kde vedl laboratoř molekulové biologie. Aby usnadnil sledování interakcí, ke kterým v organizmu dochází v průběhu vývoje, zavedl v r. 1974 do experimentální práce model červa Caenorhabditis elegans, který má dvě výhody: je průhledný a rychle se množí. Na jeho výsledky navázal jeho tehdejší spolupracovník a pozdější ředitel Wellcome Trust Sanger Centre v Cambridge John Sulton. (Tato instituce se v posledních letech významně podílela na identifikaci lidského genomu, a Sulton se stal velkým propagátorem myšlenky, aby se výsledky genetického výzkumu nestaly komerční záležitostí, ale aby byly vědcům volně přístupné: není to náhoda všichni zúčastnění se shodují, že práce v sedmdesátých letech v Cambridge proto tak rychle dosáhla významných úspěchů, že všechny nové poznatky si mezi sebou okamžitě sdělovali a otevřeně spolupracovali. ) Sulton sledoval vývoj červa od vajíčka do dospělosti a zjistil, že apoptóza některých buněk je součástí normálního procesu diferenciace: v jeho průběhu červ pravidelně ztrácí 131 ze svých 1090 buněk. Další člen tehdejší „červí společnosti“, Robert Horvitz (nyní v Technologickém ústavu v americkém Massachusetts), u červa objevil další geny významné pro apoptózu buněk a prokázal, že geny se stejnou funkcí má i člověk. Proces apoptózy patří k základním biologickým jevům. Podstatně se také podílí na patogenezi neurodegenerativních chorob, AIDS aj. Výzkum, který začal u červa a nezdál se zpočátku mít žádné praktické využití, se tak stal neobyčejně přínosným zejména právě pro medicínu. Zdroj: LANCET 360: 1117, 12 October 2002 |
