|
Zpět na výběr čísla Obsah 11/2002
|
Framinghamska studie: dají se poznatky opravdu celosvětově generalizovat? Framingham, americké město s asi 28 000 obyvateli nedaleko Bostonu, s populací považovanou za typický vzorek v podstatě homogenní střední populace, byl v roce 1951 vybrán pro dlouhodobé sledování otázek kardiovaskulárních chorob. Již první výsledky „framinghamské studie“ radikálně ovlivnily pohled na rizika vedoucí k ateroskleróze a ischemické chorobě srdeční a na celou řadu konkrétních otázek. Dlouhodobá studie pokračuje i na populaci potomků tehdejších obyvatel, a je stále zdrojem celosvětově ceněných poznatků o epidemiologii kardiovaskulárních chorob. Je ale možné, že výpovědní hodnota získávaných poznatků nemusí být tak vysoká, jak se obecně předpokládá: Framingham se totiž velmi podstatně změnil. Svými zkušenostmi z letní dovolené to v zajímavém dopisu zaslaném redakci British Medical Journal dokládá endokrinolog prof. D. R. Hadden z Queen's University v Belfastu: „Byl deštivý májový večer. S manželkou a dcerou jsme se blížili k Bostonu, bez pevného záměru kde strávit noc. Mou pozornost upoutal ukazatel směru, který se vynořil z mlhy dálnice č. 9, West-Framingham. Uvědomil jsem si, že to jméno znám, a že by bylo zajímavé vidět, jak město vypadá a jací jsou a jak žijí jeho obyvatelé. A tak jsme zabočili na dálnici číslo 9. Ale když jsme přes několik dálničních křižovatek dojeli na místo, žádné město odpovídající popisu jsme neviděli: dálnice byla lemována souvislou řadou billboardů a obchodních domů. Když jsme se dostali z dálnice a projížděli menšími ulicemi, konečně jsme viděli město Framingham. Vypadalo zajímavě. Na jedné straně to byla novoanglická dřevěná vesnice s malým bílým kostelíkem a domy bohatších obyvatel. Na hlavní ulici, která křižovala dálnici č. 9, se kanceláře advokátů střídaly s provozovnami obstaravatelů pohřbů. Nakonec jsme našli centrum ale nevypadalo to, že se tady dá přenocovat. Zdálo se, že obyvatelé mluví pouze španělsky, a najít jídelnu, kde by bylo možné povečeřet, se nám nepodařilo. Nakonec jsme se vrátili zpět na dálnici č. 9 a našli jediný hotel s jedinou restaurací, kde nám nabídli bohaté jídlo v mexickém stylu. A tak mám jisté pochyby, nakolik způsob života a stravovací zvyklosti dnešních obyvatel Framinghamu odpovídají stavu při zahájení studie. Kolik z nich žilo v novoanglické vesnici a jejím životním stylem, a kolik nejistým životem u dálnice č. 9? Byli někteří z nich španělsky mluvícími přistěhovalci, kteří konzumují mexickou stravu? Poznatky o epidemiologii kardiovaskulárních chorob v této populaci byly zobecněny na americkou populaci a staly se východiskem i pro směrnice uplatňované ve Velké Británii. Obávám se ale, že rizika dnešních obyvatel Framinghamu jsou úplně jiná. Jako člověk, který se o dovolené náhodou zastavil ve Framinghamu, to nemohu nijak kvalifikovaně posuzovat. Ale byla to velmi zajímavá zkušenost.“ (mírně kráceno) Zdroj: British Medical Journal 325: 544, 7 September 2002 |
