Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page

Obsah 11/2002

l_med.gif (3046 bytes)

MEDICÍNA 11 / Roč. IX / Strana 10, 11

Phlogenzym prokázal v experimentu na potkanech schopnost zabránit metabolickému poškození myokardu

Výsledky výzkumu několika posledních let prokázaly, že zánět hraje důležitou roli při vzniku a progresi aterosklerotických lézí, zejména při koronárních onemocněních. Různé zánětlivé markery (C-reaktivní protein, aktivace komplementu, interleukin-6, interleukin-8, adhezní molekuly), hemostatické faktory (fibrinogen, koagulační faktory VII a XII, aktivátor plasminogenu, inhibitor aktivátoru plasminogenu-1) a růstové faktory (TGF-beta (transforming growth factorbeta)) jsou považovány za pravděpodobné rizikové faktory pro vznik akutní koronární příhody.

Hypoxie a zánět stimulují nadprodukci prozánětlivých cytokinů, proteinů akutní fáze a volných radikálů, které vedou k výraznému poškození tkáně myokardu. Aktivované krevní destičky adherují a uvolňují obsah granulí, převážně adenosin difosfát, tromboxan-2, PDGF (platelet-derived growth factor) a TGF-beta. Posledně jmenovaný cytokin je významným pozitivním autokrinním růstovým faktorem. Krátkodobá nadprodukce různých podtříd TGF-beta je důležitou složkou fyziologické obnovy a je také nezbytná pro redukci zánětu. Pokud však prozánětlivý stimul přetrvává, může dlouhodobá nadprodukce TGF-beta vést až ke vzniku fibrózy.

Někteří autoři již dříve popsali pozitivní účinek systémové enzymoterapie v léčbě a sekundární profylaxi u pacientů s koronárními onemocněními, zejména po infarktu myokardu. Proto se i autoři nové studie rozhodli ověřit tento výsledek v experimentu na potkanech a podpořit ho laboratorními nálezy (Skutelis et al., 2001).

Ve studii bylo použito šedesát potkanů kmene Wistar. Zvířata byla rozdělena do pěti skupin: skupina P (profylaxe), skupina PL (profylaxe a léčba), skupina L (léčba), skupina K (kontrolní) a skupina I (intaktní zvířata). Schéma pokusu je znázorněno v tabulce 1. Po počáteční adaptaci bylo u zvířat ze skupin P a PL zahájeno dvakrát denně podávání preparátu systémové enzymoterapie Phlogenzymu (bromelain, trypsin, rutosid) v dávce 100 mg/kg tělesné hmotnosti. 22. den pokusu dostala zvířata ze všech skupin, kromě skupiny intaktních zvířat, subkutánní injekci epinefrinu v dávce 25 mg/kg tělesné hmotnosti. Vysoké dávky epinefrinu okamžitě aktivují metabolické procesy a způsobí ischemické změny myokardu, což může případně vést až k destrukci kardiomyocytů. Takovéto umělé metabolické poškození myokardu je používáno v laboratorních experimentech, ve kterých se zkoumá kardioprotektivní účinek sledovaného léku. Po 24 hodinách byla polovina zvířat z kontrolní skupiny K a ze skupiny intaktních zvířat I a všechna zvířata ze skupiny P (profylaxe) usmrcena. Z myokardů byl izolován histologický materiál a běžně používanou technikou byly připraveny řezy, které byly podrobeny Gramovu barvení.

Zvířatům ze skupin PL (profylaxe a léčba) a L (léčba) byl po dobu 14 dní po epinefrinové injekci podáván Phlogenzym. Tato zvířata, stejně jako druhá polovina zvířat ze skupin C a I, byla utracena 15. den po epinefrinové injekci. Histologický materiál byl zpracován výše popsaným postupem.

Ve vzorcích srdce u zvířat ze skupin I, C a P bylo peroxidázovou technikou provedeno imunohistochemické stanovení exprese TGF-beta-1, 2 a 3.

V histologickém materiálu zvířat usmrcených po epinefrinové injekci byly zjištěny nekrotické a hemoragické změny v myokardu a ve stěnách koronárních cév. U zvířat kontrolní skupiny, kterým byl aplikován epinefrin, byl navíc pozorován edém v intersticiu a lymfo-leukocytické infiltráty. Žíly myokardu měly zvětšený průměr se známkami venózní stáze. U zvířat ze skupiny P, kterým byl profylakticky podáván Phlogenzym, byly popsané změny méně výrazné. Průměr koronárních kapilár v poškozených i nepoškozených oblastech myokardu byl větší než u zvířat kontrolní skupiny.

Při studiu histologického materiálu zvířat usmrcených 22. den experimentu byly zjištěny nekrotické změny ve větším rozsahu u zvířat kontrolní skupiny než u potkanů skupiny L (léčby), kteří byli po aplikaci epinefrinu léčeni Phlogenzymem. U zvířat ze skupiny PL, kterým byl Phlogenzym podáván před i po aplikaci epinefrinu, nebyly pozorovány žádné nekrotické změny. U obou skupin léčených Phlogenzymem byly otok a lymfo-leukocytické infiltráty méně výrazné. Také metabolické změny stěn koronárních kapilár byly u těchto skupin zvířat mnohem méně závažné.

V histologickém materiálu vzorků srdce zvířat z kontrolní skupiny K bylo nalezeno výrazně více kolagenových vláken než u intaktních zvířat. Vysoce pozitivní nálezy byly učiněny v perivaskulární tkáni. Menší oblasti výskytu kolagenních vláken byly nalezeny také v papilárním svalstvu. Naproti tomu v histologických vzorcích zvířat skupiny PL léčené Phlogenzymem byly objeveny pouze malé oblasti výskytu kolagenních vláken v perivaskulární tkáni.

Mezi skupinou intaktních zvířat a kontrolní skupinou nebyly zjištěny rozdíly v expresi TGF-beta1 a 3. Exprese TGF-beta2 byla u kontrolní skupiny vyšší než u skupiny intaktních zvířat. Významně vyšší hladiny exprese TGF-beta l, 2 a 3 byly naměřeny u intaktních zvířat v porovnání se zvířaty léčenými Phlogenzymem (skupina P). Srovnání exprese TGF-beta l, 2 a 3 mezi skupinami P a K ukázalo výrazně nižší hladiny exprese u zvířat léčených Phlogenzymem.

Zjištěné nálezy ukazují na možný kardioa angioprotektivní účinek testovaného preparátu systémové enzymoterapie, který lze vysvětlit následujícími mechanismy:

  1. imunomodulační účinky systémové enzymoterapie, které se projevují jako protizánětlivé, antiproliferační, antiedematózní a antiexudativní působení
  2. pozitivní vliv na mikrocirkulaci a zlepšení reologických vlastností krve, snížená adheze krevních buněk
  3. zpoždění tvorby volných radikálů (antioxidační působení rutosidu)

Perorálně podávané hydrolytické enzymy interagující s alfa2-makroglobulinem zlepšují aktivitu neutrofilů a systému monocytů/ makrofágů, zejména pak jejich fagocytární aktivitu. Následkem toho dochází k modulaci hladin cytokinů a exprese cytokinových receptorů a adhezních molekul na povrchu různých efektorových buněk. Současně dochází k inhibici, degradaci a eliminaci patogenních imunitních komplexů. Proteolytické enzymy zvyšují dále fibrinogenolytickou aktivitu a stimulují rychlejší eliminaci nadměrně produkovaných cytokinů jako je TGF-beta.

Slibný kardioa angioprotektivní účinek Phlogenzymu, prokázaný v této experimentální studii, si jistě zaslouží další klinické ověření u pacientů trpících onemocněními koronárních artérií.

Zdroj: Int. J. Immunotherapy XVII (2/3/4), 59-64 (2001)