Léčba sterility a riziko rakoviny

Při léčbě sterility metodami asistované reprodukce (IVF) je užívána hormonální příprava a stimulace vaječníků. To je někdy důvodem k obavám, aby se současně nezvyšovalo i riziko vzniku rakoviny v orgánech, kde je souvislost nádorového bujení s hormonálními vlivy. Jde zejména o riziko vzniku karcinomu prsu, endometria a ovaria. Většina provedených klinických studií nezjistila vyšší výskyt karcinomu prsu a endometria u žen, léčených IVF, ve srovnání s neléčenými ženami s infertilitou. Méně jasná je situace s karcinomem ovaria, zejména v souvislosti se stimulací ovulace klomifenem. Ačkoli většina studií vyšší riziko nezjistila, v jedné bylo zvýšeno 11,1x.

Skupina australských pracovníků se touto otázkou zabývá dlouhodobě. V r. 1995 vyhodnotila poznatky ze souboru 10 358 žen, léčených v jednom IVF centru a došla k závěru, že incidence karcinomu prsu a ovaria se neliší od neléčených žen. Incidence karcinomu uteru sice byla vyšší, ale nesouvisela se stimulací ovulace. Protože ale incidence karcinomů je poměrně nízká, tehdy zpracovaný soubor byl příliš malý na získání statisticky spolehlivě hodnotitelných výsledků.

Proto byla zorganizována další studie, tentokrát multicentrická, která zahrnula informace o 29 700 ženách: 20 656 bylo léčeno přípravky zvyšujícími fertilitu, 9 044 léčeno nebylo. V celém souboru se vyskytlo 143 případů karcinomu prsu, 13 karcinomů ovaria a 12 karcinomů dělohy.

Incidence karcinomu prsu a ovaria byla u léčených žen poněkud vyšší, ale pouze v prvním roce po léčbě: celkově hodnoceno zvýšená nebyla.

Naproti tomu karcinomů dělohy se vyskytlo více, než bylo na základě celopopulačního průměru očekáváno. Ale zatímco u léčených bylo riziko zvýšeno 1,09x, u neléčených žen se sterilitou bylo zvýšeno 2,47x.

Skupinou s nejvyšším rizikem karcinomu ovaria (2,64x) a uteru (4,59x) byly ženy se sterilitou neznámého původu.

Z komentáře k výsledkům studie ale vyplývá, že jen 2% žen léčených IVF proděla deset nebo více stimulačních cyklů, zatímco více než 70% nejvýše tři cykly: obavy z kancerogenního působení ovšem vyvolává právě mnohokrát opakovaná stimulační léčba. Navíc chybějí i některé další informace, např. o léčbě sterility léky zvyšujícími fertilitu, které ženy případně braly mimo kontext léčby IVF metodou.

Proto nelze považovat výsledky australské studie za definitivní.

Otevřena zůstává jedna ze základních otázek: některé studie nasvědčují možnosti, že ženy, které trpí infertilitou, mají genetickou predispozici, která podmiňuje jak neschopnost otěhotnět (i přes odpovídající léčbu), tak vyšší riziko vzniku karcinomu ovaria.

Další poznatky pak naznačují, že k zvýšenému riziku vzniku karcinomu prsu dochází při kombinaci dvou faktorů – neplodnosti a vyššího věku v době léčby.

Jako pozoruhodná je komentována i skutečnost, že léčba IVF zvýšila riziko vzniku karcinomu jen krátkodobě (na dobu 12 měsíců po posledním IVF cyklu). Po hormonální stimulaci ovulace nepochybně může v organizmu ženy dojít k velkým výkyvům v hladině hormonů. Kdyby v tom období již v organizmu byly premaligní léze nebo okultní nádor, opakovaná stimulace by teoreticky mohla způsobit proliferaci nádorových buněk (u nádorů závislých na hormonech). Ale mohlo by jít prostě o zvýšený záchyt nádorů u žen, které jsou v IVF centrech opakovaně pečlivě vyšetřovány. Na takovou možnost (a potřebu věnovat z tohoto hlediska ženám, které zahajují IVF léčbu, mimořádnou pozornost) bylo opakovaně upozorňováno již dříve, ale ve zprávě o australské studii potřebné údaje nejsou.

Je tedy řada možností, že incidence karcinomů u žen léčených IVF je ovlivňována různými faktory. Další studie proto musejí sledovat tento problém komplexněji. Zatím by bylo předčasné dělat obecné závěry a nemístné zveličovat obavy, které nejsou dostatečně prokázané. Ale vědět o kritických názorech a ověřovat si tyto otázky v praxi je jistě správné.

Pro další informace viz The Lancet 354:1573 a 1586, 6 November 1999.