Dva tvoří kolektiv, ale tři už jsou dav – alespoň při asistované reprodukci

V posledních desetiletích dochází v rozvinutých zemích k epidemii porodů dvojčat a trojčat. Dvojčat se rodí 2x, trojčat 3x tolik jako dříve. Příčinou asi jedné třetiny tohoto nárůstu je rozšíření metod asistované reprodukce (in vitro fertilisation, IVF) – znovu to ukazují výsledky studie, právě ukončené ve Švédsku (kde je 1 z každých 63 dětí počato „ve zkumavce“). Ve Velké Británii nejméně 50% IVF vede k vícečetnému těhotenství, v USA se po IVF rodí 32% dvojčat a 7% trojčat.

Při švédské studii během 14 let porovnávali zdravotní stav 5856 IVF dětí s 1,5 milionem dětí počatých přirozeným způsobem. Autoři došli k závěru, že poruchy zdraví dětí a matek nejsou zaviněny samotnou technikou IVF, ale negativními faktory souvisejícími s vícečetným těhotenstvím. Někdy uváděný přímý vliv IVF na zvýšení výskyt u vrozených vad ze studie nevyplývá, a tato otázka zůstává kontroverzní.

Největším rizikem IVF byl 5-6x zvýšený počet předčasných porodů a nízké porodní hmotnosti, a 27x zvýšené riziko vícečetných porodů.

S tím souvisí vyšší perinatální mortalita – 5x vyšší u dvojčat a 7x u trojčat. Riziko vzniku obrn je u trojčat zvýšeno 47x, u dvojčat 8x. Vícečetná těhotenství mimoto přinášejí větší citovou i finanční zátěž pro rodinu a vyšší nároky na zdravotní péči. To všechno jsou argumenty pro prevenci vícečetných těhotenství.

Na druhé straně, život ukazuje, že páry v neplodných manželstvích většinou ochotně přijímají riziko porodu dvojčat, zejména s vědomím potíží a nákladů spojených s dalšími cykly IVF. Taková ochota se ale už netýká trojčat s jejich perinatálními riziky.

V praxi IVF dochází k posunu myšlení: zatímco dříve se trojčata považovala za nevyhnutelné riziko metody, dnes jsou hodnocena jako komplikace, které je možné předejít. Klinické studie opakovaně ukázaly, že šance otěhotnět je po přenosu dvou embryí stejná, jako po přenosu většího počtu, a výskyt komplikací se výrazně snižuje (např. počet dětí s obrnami z 16,9 na 8,9/1000).

Přenos dvou embryí se dnes ve Velké Británii považuje za nejlepší praxi. Někteří odborníci ale zastávají názor, že dvě embrya by se měla považovat za maximum, a že přenos tří by měl být povolován jen ve výjimečných případech (např. u žen nad 40 let věku nebo po opakovaných bezúspěšných cyklech – ale i tom se diskutuje).

Celosvětově dochází k tomu, že specialisté na IVF se vzdalují gynekologické a porodnické praxi, takže na rizika vícečetného těhotenství pohlížejí poněkud jinak.

Mimoto, v prostředí „zdravotnického trhu“ je úspěšnost daného centra pro IVF demonstrována maximálním počtem úspěšně navozených těhotenství. Přesto je ale celkový trend celkem jasný – je třeba usilovat o zdokonalení kultivačních technik a zlepšení výběru embryí tak, aby jich mohlo být přenášeno méně, ale kvalitnějších. Konečným cílem je pak přenos pouze jediného embrya – takový názor hájí londýnští odborníci pro reprodukční medicínu, N.M. Fisk a G. Trew.

Podle: The Lancet 354:1572 a 1579, 6 November 1999.