Etiopatogenetická úloha bakteriálních superantigenů u některých kožních nemocí

Jako superantigeny bývají označovány proteiny, tvořené zvláště gramnegativními bakteriemi, které se uplatňují v patogenezi infekčních nemocí výraznou aktivací T-buněk. Dobře prostudovanými superantigeny jsou například stafylokokové enterotoxiny, toxin 1 syndromu toxického šoku a pyrogeny – streptokokové toxiny. T-buňky uvolní během několika hodin jako reakci na superantigeny toxickou koncentraci různých cytokinů. Pak přejdou do stavu anergie a podlehnou plánované smrti – apoptóze. Tyto procesy byly poznány u septického šoku, uplatňují se u různých autoimunních nemocí a v dermatologii u atopické dermatitidy, psoriázy a kožního T-buněčného lymfomu.

V patogenezi psoriázy se připisuje význam změnám imunitního systému vůbec a T-buněk zvláště. Nelze však zatím označit, která T-buněčná subpopulace je za nemoc odpovědná. Ví se, že erupce nemoci je spojena s epidermální lokalizací buněk CD4+ a odeznívání nemoci s rekrutováním buněk CD8+. Jsou známy vztahy mezi stafylokokovými a streptokokovými infekcemi a vzplanutím psoriázy a souvislosti mezi anginami z beta-hemolytických streptokoků a psoriasis guttata. Patogeneticky se pravděpodobně uplatňují superantigeny. Pro psoriázu je typický chronický a recidivující průběh a ten je těžko představitelný jako přímá, superantigenem zprostředkovaná aktivace T-buněk. Přítomnost superantigenů vede k tomu, že keratinocyty mohou zprostředkovat kostimulační signály k T-buňkám. Za doklad toho, že T-buňky rozpoznávají v psoriaticky změněné kůži antigen, se vydává skutečnost, že jsou v infiltrátu klony T-buněk a jeden a týž klon buněk je spojen s různými výkyvy aktivity psoriázy. Byla prokázána zkřížená reaktivita mezi streptokokovými superantigeny a složkami keratinu. Tyto a jiné nálezy zatím podporují hypotézu o tom, že se dá psoriáza chápat jako T-buňkami zprostředkovaná autoimunitní reakce.

Uvažuje se o možnostech terapeutického využití superantigenů cestou přímé aktivace cytotoxických T-buněk, vytvářením přirozených NK-buněk účinkem cytokinů T-buněk aktivovaných superantigenem. Jinou možností je využití cytotoxických buněk, zaměřených proti buňkám exprimujícím HLA – tř. II a majícím navázaný superantigen. Vesměs by mohlo jít o cytotoxicitu proti buňkám solidních nádorů. Slibná je možnost využití protilátek reagujících s nádorovým antigenem a nesoucích navázaný superantigen. Protinádorový účinek takového komplexu je nezávislý na HLA-tř. II a má málo vedlejších projevů. Očekává se brzy odpověď výzkumu na otázku, zda budou superantigeny využitelné také proti nemocem, v jejichž patogenezi mají samy superantigeny hlavní úlohu.