Přítomnost a budoucnost očkovacích látek

V roce 1956 uvedla společnost Baxter na trh první „umělou ledvinu“, a současně i očkovací látku proti dětské obrně. Novinkou roku 1984 se stalo „umělé srdce“ („Novacor“). V současnosti je Baxter mimo jiné i největším světovým výrobcem léčiv připravovaných z krevní plazmy. Je jen třeba dodat, že řadu produktů, především očkovacích látek, většinou známe pod označením Immuno, a že v červenci 1997 se firma Imunno AG, výrobní divize Österreichisches Institut für Haemoderivate stala součástí společnosti Baxter (divize nyní nese název Hyland Immuno).

Vědci pracující v Biomedicínském výzkumném centru Baxter Hyland Immuno v Orth/Donau představili výzkumný a výrobní program společnosti na vídeňském semináři.

Očkovací látky proti infekčním chorobám nepochybně patří k nejefektivnějším prostředkům medicíny – jak z hlediska absolutního snížení morbidity a mortality na tyto choroby, tak z hlediska poměru ceny a efektu. V souvislosti s přehnaně optimistickými prognózami „mizejícího nebezpečí infekcí“ i s některými komerčními faktory (relativně nízké ceny vakcín pro státem organizované očkovací projekty, americký příklad soudně vymáhané odpovědnosti výrobců za efekt i vedlejší účinky vakcinace , neschopnost nejpotřebnějších, tj. rozvojových zemí vakcíny kupovat atd.) vedly k útlumu výzkumu i výroby očkovacích látek. Dnes tato oblast prožívá období renesance. Využívá poznatků o molekulární patogenezi infekcí, možností připravovat čisté antigeny metodami molekulové biologie i moderních technologií kultivace zárodků (především virů). Novým podnětem k jejímu rozvoji je i rozšiřující se spektrum využití vakcín k léčbě chronických infekcí, autoimunitních chorob a rakoviny. I když většina těchto nových indikací je spíše perspektivní, málokdo pochybuje, že v blízké budoucnosti budou realitou medicíny.

Ve Vídni byla řeč zejména o čtyřech očkovacích látkách: proti chřipce, klíšťové encefalitidě, lymské borelióze, australské Ross River infekci a hepatitidě A.

Vakcína proti chřipce: Více než 40 let byly výchozím substrátem pro získávání virových antigenů v průmyslovém měřítku kuřecí embrya. K výrobě jedné šarže očkovací látky jich byly potřeba desítky tisíc, a každé se muselo ručně infikovat a zkontrolovat. I když další výrobní fáze postupně převzaly automaty, nijak to nezjednodušilo purifikaci materiálu, problém nežádoucích bílkovinných příměsí, nutnost chránit očkovací látku před infekcí v průběhu výroby antibiotiky a v konečném produktu přidáváním mertiolátu – vesměs složek, které zvyšují výskyt nežádoucích reakcí a komplikací.

Výsledkem výzkumu biomedicínského centra v Orthu na Dunaji je zvládnutí technologi, při níž je virus kultivován na VERO buňkách v průmyslovém fermentátoru o objemu 1200 L, bez nežádoucích bílkovinných a dalších příměsí.

Světové prvenství výroby novou technologií má chřipková vakcína, obsahující influenzavirus typu A, subtyp H1N1 a H3N2 a virus chřipky B. Řada klinických studií fáze 1 a 2 byla provedena ve Velké Británii a v Rakousku, klinická studie fáze 3 probíhá v této sezóně. Dosavadní výsledky ukazují, že vakcína je stejně účinná jako tradiční, a je mimořádně dobře snášena.

Další představenou očkovací látkou „nové generace“ byla vakcína proti klíšťové encefalitidě. Epidemiologický význam očkování je demonstrován výrazným rozdílem ve výskytu KE v Rakousku a v sousedních zemích s podobnými podmínkami, České a Slovenské republice a Maďarsku. V Rakousku se ještě před dvaceti lety vyskytovalo kolem sedmi set případů KE ročně. Po zavedení vakcíny FSMEIMMUN a proočkování více než 5 milionů obyvatel (proočkovanost je s výjimkou nejstarší populace více než 90%) počet případů poklesl na méně než 100/rok (v r. 1998 registrováno 62 onemocnění).

Od r. 1989 je patentována nová výrobní technologie, která mj. zabezpečuje naprosto standardní kvalitu a obsah imunizačního antigenu. Vakcína obsahuje inaktivovaný virus a adjuvans (aluminiumhydroxid), a i bez dříve užívaného stabilizátoru (lidského albuminu) je možné ji uchovávat stejně dlouho. Je to jediná očkovací látka proti KE, povolená ve všech státech Evropské unie.

(K tomu pozn.: Publikace „Jak jsme na tom se zdravím“, vydaná SZÚ v r. 1997, uvádí: Z přírodně ohniskových nákaz u nás nabývá na aktuálnosti středoevropská klíšťová encefalitida. Jen za poslední čtyři léta onemocnělo 2558 osob, prakticky ve všech věkových kategoriích.)

Lymská borelióza se v České republice stala vůbec nejčastější infekcí s přírodní ohniskovostí – ročně je hlášeno několik tisíc případů (v r. 1995 dokonce 6302 onemocnění), skutečný výskyt je jistě vyšší. Předpokladem účinné léčby antibiotiky je, aby byla zahájena co nejdřívě po nakažení. Ale časný varovný příznak, typický kruhový erytém (erythema migrans), se tvoří jen u asi 60% nemocných. Zavedení účinné očkovací látky je proto i u nás aktuální.

Pro přípravu očkovací látky jsou nejvhodnější povrchové antigeny borelií (outer surface proteins, osp), kterých ovšem zatím bylo identifikováno 106. Pokusy s laboratorně pěstovanými boreliemi ukázaly, že z hlediska navození protektivní imunity se nejvíce uplatňují dva – ospA a ospC.

V USA byl pro přípravu vakcíny zvolen ospA. Výzkum v Orthu ale zjistil, že v klíštěti se ospA mění na ospC, a jedině ospC se při přisátí klíštěte může dostat do krve.

Teoreticky by bylo možné, aby protilátky proti ospAv krvi očkovaného člověka zneškodnily borelie již v endolymfě klíštěte. Ale k dosažení takového účinku by bylo zapotřebí vysokých hladin protilátek, dosažitelných snad jen každoročním přeočkováváním.

Výzkum se proto soustředil na přípravu vakcíny, obsahující imunizační antigen ospC. Byla detailně analyzována jeho struktura a hledány vhodné imunizační kmeny. Při studiu 382 izolátů z celé Evropy bylo nalezeno 40 různých subtypů ospC, do polyvalentní vakcíny bylo zařazeno 14 (podle frekvence v různých evropských zemích). Samozřejmě – pro jednu určitou oblast (např. území ČR) by bylo možné připravit jednotypovou vakcínu. Ale takový přístup by byl neefektivní jak z hlediska hromadné výroby, tak z hlediska značného pohybu lidí po celé Evropě. Dosud provedené studie fáze 1 a 2 ukazují, že polyvalentní vakcína nevyvolává nežádoucí reakce, je dostatečně imunogenní a chrání více než 90% očkovaných. Je to tedy první vážný kandidát na celoevropskou očkovací látku proti lymské borelióze. Na trh se pravděpodobně dostane asi za dva roky.

Ross River Virus (RRV) vyvolává tzv. epidemickou polyartritidu v Austrálii a přilehlých ostrovech. Kloubní příznaky začínají ustupovat po 30-40 týdnech, ale u 25% nemocných přetrvávají více než rok, u 5-10% i déle než 2 roky. Infekce je v endemických oblastech přenášena moskyty, ale při dnešním rozsahu mezinárodního leteckého transportu se může objevit kdekoli. Proto také byla zahájena příprava vakcíny proti RRV, opět s využitím technologie kultivace viru na VERO buňkách ve velkoobjemovém fermentátoru. V pokusech na laboratorních zvířatech byla prokázána tvorba specifických protilátek a korelace jejich titru s ochranným efektem.

Podobná „světovost problému“ se stala důvodem k přípravě vakcíny proti hepatitidě A: v průmyslových zemích Evropy a USA byla dříve častá infekce potlačena především díky vysokému hygienickému standardu. Ale mladší populace již nemá protilátky a incidence hepatitidy A a možnost expozice infekci v jiných částech světa je vysoká (přes 60% onemocnění ve Švýcarsku nebo Švédsku je importovaných).

HAV je zatím jediný virus hepatitidy, kultivovatelný na tkáňových kulturách. Průmyslová výroba vakcíny je proto možná. Dosud vyráběné vakcíny ale obsahovaly virus namnožený na kultuře fibroblastů, která vyžaduje kultivační médium obohacené telecím sérem. Teoreticky proto existuje riziko kontaminace. Mimoto, virus zůstává uvnitř fibroblastů, jeho purifikace je obtížná. I v tomto případě proto využití VERO buněk představuje svým způsobem revoluci v technologii výroby vakcíny, pro kterou byl navíc antigen připraven molekulárněbiologickým postupem (in vitro transkripcí vyklonované virové DNA). Nová vakcína proto obsahuje čisté virové částice bez jakýchkoli příměsí a je naprosto standardní. Podle předběžných pokusů je vysoce imunogenní a vytvořené protilátky jsou protektivní.

Na semináři se představil vysoce kvalifikovaný, pro svou práci zaujatý tým výzkumných pracovníků, který předvedl, že očkovací látky skutečně mají novou, mimořádně nadějnou perspektivu.