O veřejném zdravotním pojištění

Z pohledu zaměstnaneckých zdrav. pojišťoven se diskutovalo na tiskové besedě, zorganizované Svazem ZP (větším ze dvou existujících, který sdružuje sedm ZP) 7. prosince 1999.

ZP sdružené ve Svazu dnes mají téměř dva miliony klientů a jejich podíl na pojistném je kolem 20 miliard korun ročně. Po prvním zklamání (Hornická ZP a další) se klienti vracejí k soukromým pojišťovnám, v příštím roce se očekává další asi 3% přírůstek.

ZP zastávají názor, že systém zdravotního pojištění v ČR není – jak se někdy tvrdí – v krizi, ale že se po sedmi letech v podstatě stabilizoval a je možné ho dále rozvíjet. Poměr mezi příjmy a výdaji je sice napjatý (ostatně jako všude ve světě), ale hospodářské výsledky ZP se zlepšily. V letošním roce bude splacen poslední zbytek zvýhodněného bankovního úvěru (150 milionů Kč) a ZP nebudou mít ke konci roku vůči zdrav. zařízením žádné závazky po lhůtě splatnosti. V příštím roce ZP v souhlasu s vyhláškou min. financí sníží provozní náklady o 25% – tím se alespoň některé z nich dostanou pod náklady VZP (přepočtené na jednoho pojištěnce).

ZP se staly zajímavými partnery zdravotnických zařízení. Současně ale právě ony vytvářejí tlak na hospodárnější poskytování zdrav. péče. Nesouhlasí proto s požadavkem asociace nemocnic, zby všem bylo placeno stejně: chtějí nakupovat tolik péče, kolik je nezbytné, a co nejlevněji. Je třeba vidět, že možnosti a nabídky jednotlivých zdrav. zařízení jsou různé. Je proto třeba vybírat nejkvalitnější péči v ekonomicky nejlépe řízených zařízeních. Nebylo by hospodárné platit 100% péče, když jí pojišťovna pro své klienty čerpá jen 75%.

Nová zákonná úprava by měla zachovat pluralitní systém pojištění a vytvořit možnosti, aby se ZP mohly odlišovat (regionální působností, spektrem služeb, způsobem úhrady ZZ, podporou preventivních programů aj.). Jedním z hlavních úkolů je posílení motivace občanů ke zvýšenému zájmu o péči a ochranu svého zdraví, ke zdravému životnímu stylu a efektivnímu chování v poptávce po zdravotní péči (s čímž souvisí i svobodný výběr pojišťovny podle její nabídky, možnost komerčního připojištění, účast v programech řízené péče atd.).

Celkově pak platí, že vylepšování celého systému by se nemělo dít administrativními metodami (už vůbec ne „revolučními změnami“), ale důsledným využíváním ekonomických nástrojů. Občan, zdravotnická zařízení i ZP musejí mít účinnou motivaci k ekonomickému chování. Stát by rozhodně neměl suplovat roli jednotlivých subjektů, jeho úloha je v hledání systémových opatření, napomáhajících k vyvážení systému, který v podstatě má svou autoregulaci.