Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page


Obsah 12/2001

l_med.gif (3046 bytes)

MEDICÍNA 12 / Roč. VIII / Strana 14

Karcinomy kůže po léčbě psoriázy PUVA a cyklosporinem

Je obecně známo, že u pacientů dlouhodobě léčených imunosupresivními léky (včetně cyklosporinu) se zvyšuje riziko vzniku kožních karcinomů. Takové případy byly popsány zejména u příjemců transplantátů. U těch zpravidla riziko vzniku karcinomu do značné míry závisí na velikosti rizika již v době před zahájením imunosupresivní léčby (pacienti vyššího věku, z oblastí s velkou intenzitou slunečního záření apod.)

Ale imunosupresivní léčba se stále častěji používá i v dermatologii, a to v indikacích (jako je např. těžká psoriáza), kde může být kombinována s jiným potenciálně karcinogenním přístupem - dlouhodobou expozicí psoralenu a UV-A záření (PUVA). Byly popsány jednotlivé případy vzniku kožních karcinomů u pacientů,

kterým byl po léčbě PUVA nasazen cyklosporin A (CsA).

Cílem studie provedené v americkém Bostonu bylo upřesnit znalost podmínek, které vznik karcinomu ovlivňují. Základní soubor tvořilo 1380 pacientů s psoriázou, kteří byli vněkteré ze zúčastněných 16 amerických univerzitních nemocnic poprvé léčeni metodou PUVA vletech 1975-76 a byli od té doby periodicky vyšetřováni. Osmadvacet pacientů později dostávalo také CsA. Během pěti let před nasazením CsA u šesti z nich vzniklo celkem 20 kožních karcinomů. Po nasazení CsA se během šesti let u 13 pacientů vyvinulo celkem 169 kožních karcinomů. I po úpravě dat z hlediska celkové expozice PUVA a methotrexatu byla incidence karcinomů po CsA proti pětiletému období před jeho podáním zvýšena sedmkrát.

Jinak hodnoceno, u pacientů, kteří byli alespoň tři měsíce léčeni CsA, vznikl vprůměru více než jeden karcinom za rok – incidence stokrát vyšší než v obecné populaci. Nádory se nejčastěji vyskytovaly v oblastech kůže, které

obvykle nejsou vystaveny slunečnímu záření, ale byly exponovány PUVA. CsA byl zpravidla podáván nejdéle tři roky, ale přesto se nádory ve zvýšené míře vyskytovaly po dobu šesti let po zahájení léčby. Tím se pacienti spsoriázou liší od transplantovaných, u nichž riziko vzniku karcinomu při dlouhodobé imunosupresivní

léčbě postupně stoupá se zvyšující se dávkou léku. Riziko vzniku kožních karcinomů je tedy u dermatologických pacientů vyšší než u příjemců transplantátu.

Ze sledovaných potenciálně kancerogenních léčiv byl nejméně rizikový methotrexat (zvýšení rizika po alespoň 36 měsících léčby 1,7x). Riziko i krátkodobé léčby cyklosporinem se blíží rizikovosti 200x aplikované PUVA (zvýšení výskytu nádorů 3,lx vs. 2,8x).

CsA zvýšil riziko vzniku karcinomů pouze u pacientů, kteří před tím byli ozařováni PUVA: to je v souladu s názorem, že rizikovost imunosupresivní léčby je nejvyšší u osob, které již před jejím nasazením byly exponovány kancerogenům. Pokud jde o histologickou formu nádoru, výskyt bazocelulárních karcinomů se

sice po nasazení CsA zvýšil, ale i tak zůstal celkově podstatně nižší než výskyt karcinomů spinocelulárních.

Autoři zdůrazňují, že pozorované výsledky není možné zobecňovat na jiné imunosupresivní léky, zaváděné do léčby psoriázy. Sledování potenciálních karcinogenních účinků kterékoli imunosupresivní léčby je ovšem třeba věnovat soustavnou pozornost. Psoriáza je chronické onemocnění a léčba je dlouhodobá: ztoho hlediska musí být posuzována i její rizika.

Zdroj: The Lancet 358:1042, 29 September 2001