Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page

Obsah 12/2002

l_med.gif (3046 bytes)

MEDICÍNA 12 / Roč. IX / Strana 21

Je snížení obsahu solí v dietě skutečně přínosné?

Omezte solení! To slýchají v současnosti nejen pacienti s hypertenzí, ale i mnozí zdraví lidé. Je to však skutečně ta nejlepší rada?
Metaanalýza studií, které sledovaly dopad snížení příjmu soli v dietě, vypracovaná týmem lékařů z Bristolské univerzity pod vedením dr. Lee Hoopera, vyvolává o skutečném prospěchu takové intervence nejednu pochybnost.

V podvědomí mnoha z nás je sůl zakódovaná jako cosi nezdravého, něco, co bychom měli co nejvíce omezovat. Příliš solíš, zemřeš na infarkt, říkají často takzvaní „zastánci zdravého způsobu života“.

Bývá však obvyklé, že žádná pravda není absolutní. Je tomu tak i v tomto případě? Nejde nakonec jen o další mýtus?

Dr. Hooper zřejmě patří k těm, kteří pochybují. S kolegy studoval výsledky předchozí analýzy, zkoumající dopad diety s vyšším či nižším obsahem soli na organizmus, vypracované v roce 1998. Zjistil však, že jako podklady pro analýzu byly většinou brány nepříliš kvalitní studie - příliš krátce trvající, nedostatečně metodicky zpracované, s malým vzorkem apod. Nejhoršími „vadami na kráse“ však byly následující skutečnosti:

  1. téměř všechny studie porovnávaly vliv diety s 1) vyšším a 2) nižším obsahem soli, než je běžné. Nebyly tedy porovnávány účinky snížení přijmu soli oproti normálnímu příjmu.
  2. často došlo ke kombinaci snížení příjmu soli s jinými postupy.

A právě tyto chyby považovali bristolští lékaři za klíčové.

Vypracovali tedy analýzu novou. Vyhledali všechny studie na toto téma, zahrnuté v databázích MEDLINE, Cochrane Library, Embase, CAB abstracts, CVRCT registry a dalších. Mnoho studií bylo vyloučeno pro špatné zpracování. Po uplatnění kritérií, přijatých autory (studie musí být randomizované, musely mít kontrolní skupinu, soustředily se pouze na sledování změn po dietě (intervence nebyly multifaktoriální), nebyly prováděny na dětech, trvaly nejméně 26 týdnů apod.), jich nakonec k vyhodnocení zůstalo 11: tři byly provedeny na vzorcích normotenzních osob (celkem 2326 osob, zdraví, prům. věk 40 let), pět na vzorcích pacientů s neléčenou (387 osob, věk 16-64 let) a tři s léčenou hypertenzí (801 osob, 55-67 let). Celkový hodnocený vzorek tedy čítal 3514 osob.

Primárními sledovanými výstupy byla mortalita, výskyt kardiovaskulárních (KV) příhod, hodnoty TK a výdej sodíku močí. Vedlejšími pak celková kvalita života a užívání antihypertenziv u jednotlivých účastníků.

Zpracování analýzy bylo skutečně důkladné. Ti z vás, které téma zajímá dopodrobna, naleznou podrobný systém přehledných tabulek v originálním textu (9 stran A4). Takový prostor však nemáme, soustředíme se tedy jen na nejdůležitější výstupy.

  1. Mortalita a výskyt KV příhod: výsledky ukazují, že na mortalitu nemá snížený příjem soli vliv (ve skupině s nižším příjmem došlo dokonce k více úmrtím, než ve skupině kontrolní - 4 vs. 2). U KV příhod byla situace odlišná; k jejich výskytu došlo u 57 kontrol ale jen u 44 ve skupině se sníženým příjmem soli. Ovšem, pouze 9 ze všech těchto příhod bylo vážných - šlo o mrtvici či IM. U těchto vážných příhod byl trend méně průkazný - k 8 došlo u osob se sníženým obsahem soli v dietě, u kontrol došlo k jediné příhodě navíc - postižených bylo 9.
  2. Vliv na hladinu TK: po 13 - 60 měsících diety s nižším obsahem soli došlo ke statisticky významnému snížení TK - sTK o 1,1 mmHg (0,4 - 1,8) a dTK o 0,6 mmHg (0,3 - 1,5).
  3. Vylučování sodíku močí: ačkoli v jedné ze studií snížení soli v dietě tento faktor neovlivnilo, celkový výsledek analýzy praví, že méně soli znamená pokles natriurie téměř o 1/4 - konkrétně o 33,5 mmol/24 hodin (23,9 - 47,2).
  4. Vedlejší výstupy: vliv na kvalitu života byl neprůkazný, snížení příjmu sodíku však vedlo u některých účastníků k ukončení farmakoterapie antihypertenzivy.
  5. Bohužel, právě v nejkvalitněji zpracovaných studiích bylo zhusta využíváno intenzivních psychologických intervencí, vedoucích k celkové změně chování (vyšší fyzická aktivita apod.), což výsledky do značné míry znehodnocuje.

Porovnání s výsledky jiných studií navíc přináší několik důležitých otázek. Snížený příjem soli v dietě totiž podle některých výsledků:

  1. Negativné působí na vaskulární endotel (nedostatek sodíku vede ke stimulaci systému renin-angiotenzin).
  2. Vede ke zvýšení koncentrace LDL a celkového cholesterolu. V kohortních studiích byla dokonce mezi pacienty s hypertenzí, kteří omezili solení, zaznamenána vyšší incidence ICHS (a u osob s normálním TK vyšší mortalita) než u těch, kteří pokračovali v normálním příjmu soli.
  3. U obézních osob však naopak riziko KV příhod snižuje; tento paradox nebyl dosud hodnověrně vysvětlen - může jít o jinou citlivost vůči soli u obézních a osob s běžnou hmotností? Pro nedostatek údajů však nelze odpovědně říci, zda je snížení příjmu soli i u této subpopulace skutečně bez dalších rizik.

Závěry: Autoři na základě podrobné analýzy dostupných údajů konstatují, že u hypertoniků vede snížený obsah soli v dietě k poklesu TK; někteří z nich tak mohou přestat užívat antihypertensiva.

V normální populaci však vede byť dlouhodobé snížení obsahu soli v dietě jen k nepatrném poklesu TK, vliv na mortalitu a četnost KV příhod je však nejasný. Je jistě pravdou, že i nepatrné snížení TK u jednotlivce může být z hlediska celé populace přínosem - ale: hodnota TK není jediným rizikovým faktorem KV příhod, navíc existuje možnost, že snížený přívod soli do organizmu může vést naopak k jeho poškozením, které pozitivní efekt na tlak zcela eliminují a naopak mohou riziko KV příhod zvýšit.

Aby bylo možno zaujmout definitivní stanovisko o užitku snížení obsahu soli v dietě, bude třeba zajistit další podrobný výzkum. Do té doby je lépe zachovávat při doporučeních ohledně snížení příjmu soli značnou opatrnost.

Podle BMJ 2002:325:628-637 na www.bmj.com a PSL na www.docguide.com

shp.