|
Zpět na výběr čísla Obsah 12/2002
|
Ochrana ústní dutiny před bakteriemi Dutina ústní je z hlediska ochrany proti vniknutí bakterií do tkáně obtížným místem. Sliznice ústní dutiny jsou trvale kolonizovány velkým množstvím nejrůznějších mikroorganizmů, jsou exponovány širokému a nepředvídatelnému spektru dalších mikrobů v potravě a jsou neustále vystaveny abrazím. Přesto se drobná poranění v ústní dutině hojí pozoruhodně dobře, a dokonce i po tak velkém zásahu, jako je extrakce zubu, jen zřídkakdy vznikne infekce. Plazmatické buňky v submukóze vývodů slinných žláz tvoří sekreční protilátky, ale to nemůže tak pohotovou, neustále činnou obranu vysvětlit. Zdá se, že nejdůležitější úlohu hrají faktory přirozené imunity - makrofágy a neutrofily, lysozym, lektiny a komplement. V posledních letech byly poznány další faktory, antimikrobní peptidy, defenziny a katelicidiny. Tyto peptidy jsou tvořeny jak migrujícími buňkami (neutrofily), tak buňkami epitelu ústní sliznice. U člověka jsou tvořeny dvě třídy defenzinů, alfa a beta, kódované celkem asi 20 lokusy. Katelicidin je naproti tomu jen jeden, LL-37. V neutrofilech jsou alfa defenziny v granulech, která po pohlcení bakterií fúzují s fagolysosomy. Naproti tomu LL-37 je v granulech, která jsou po kontaktu neutrofilu s bakteriemi uvolňována a působí v jeho okolí. LL-37 a beta-defenziny jsou také v epitelu jazyka a dásní, a podnětem k jejich tvorbě jsou poranění sliznice. Představují hlavní obranný mechanizmus nejpovrchnějších buněk tkáně - činí je pro mikroby neobyvatelnými. Vedle toho se uplatňují jako chemokiny, které do sliznice přitahují buňky nezbytné pro vznik a rozvoj reakcí specifické (adaptivní) imunity: jsou spojovacím článkem mezi přirozenou a adaptivní imunitou. Byla představa, že bakterie kolonizující sliznice tak zjednodušily svou výbavu povrchovými antigeny, že nevyvolávají imunitní odpověď. Není to úplně správné. Komensální bakterie chronicky stimulují systém přirozené imunity, který kontroluje hustotu osídlení sliznic. Je rovnováha mezi relativní citlivostí bakteriálního druhu k peptidům a jeho schopností stimulovat jejich tvorbu. Faktorem, který tuto rovnováhu narušuje, jsou antibiotika (ničí komensály a odstraňují tím zároveň i přirozený podnět k tvorbě antimikrobních peptidů) - je to další poznatek, který nabádá k jejich velmi uvážlivému užívání. Důležitým aktuálním přínosem k pochopení procesů přirozené obrany ústní dutiny jsou výsledky studia dědičně podmíněné, málo časté choroby morbus Kostman (nazvané podle příjmení příslušníků rodiny, v které byla choroba popsána). Její podstatou je těžká neutropénie. Před objevením antibiotik postižení umírali na infekční komplikace. Ale nasazením antibiotik, a nejnověji především faktorů, které stimulují zrání granulocytů a makrofágů (GM-CSF), je možné pacienta úspěšně před infekcemi ochránit. Ale i když je neutropénie pomocí GMCSF napravena, pacienti trpí destruktivní periodontitidou. Řešením je až transplantace kostní dřeně - to ukazuje na myeloidní povahu poruchy. Neutrofily léčených pacientů se zdají fungovat normálně. V sekundárních granulech je normální obsah laktoferinu. Ale množství antimikrobních peptidů je hluboko pod normou - alfa-defenzinů je jen asi 30%, LK-37 chybí téměř úplně. Autoři se domnívají, že je tím narušena obrana proti Actinobacillus actinomycetemcomitans, který se usídlí v prostoru mezi zubem a dásní a vyvolává zánět. Je sice aktivována zánětlivá odpověď, ale má poškozující důsledky pro tkáň, zatímco bakterie efektivně ničeny nejsou. Uvedené poznatky nejsou úplným vysvětlením obrany ústní dutiny (uvedený bakteriální druh není zdaleka jediný, který se na patologii periodontitidy podílí). V každém případě ale ukazují nový pohled na úlohu a mechanizmy přirozené imunity. Zdroj: LANCET 360:1116 a 1144, 12 October 2002 |
