Je nezbytné podporovat celoživotní fyzickou aktivitu

V posledních desetiletích se celosvětově dramaticky zvýšily počty a incidence zranění starších lidí, způsobených pády. Pokud nedojde ke změně životního stylu celé populace, tento trend bude pravděpodobně pokračovat – už proto, že podíl starých lidí ve společnosti se stále zvyšuje.

Asi dvě třetiny zranění představují zlomeniny kostí, z nichž zlomeniny krčku femuru jsou nejčastější a nejnebezpečnější, a jejich léčba nejvíce zatěžuje rozpočet zdravotnictví.

Osteoporotické fraktury jsou nejzávažnějším konečným důsledkem komplexního problému osteoporózy, a pravidelné cvičení je pravděpodobně jedinou metodou, jak předejít osteoporóze i pádům.

Studie na lidech i pokusy na laboratorních zvířatech prokázaly, že fyzická aktivita vede ke zvýšení kostní hmoty, denzity a síly. Klíčový význam přitom má období, kdy se s cvičením začne: přínos aktivity, zahájené před pubertou nebo během ní, je ve srovnání s pozdějším začátkem dvojnásobný. Nicméně, kostní tkáň odpovídá i na fyzickou aktivitu v dospělém věku: hlavním výsledkem je ale spíše udržování kostní hmoty, nikoli její zvyšování. Ale i to je významné pro zachování pevnosti kostí a prevenci osteoporotických fraktur, protože i malý podíl normální kostní hmoty a denzity podstatně snižuje riziko fraktur.

Osteogenní efekt fyzické zátěže je zjevně místně specifický (je patrný jen na zatěžovaných kostech), ale zatím se přesně neví, jaký typ cvičení, jeho frekvence, trvání a intenzita jsou optimální pro dosažení požadovaného účinku. Nejlepší výsledky zřejmě dává cvičení, které střídavě zatěžuje různé kostní struktury. Tenis, volejbal, košíková, squash, aerobik, gymnastika i další sporty jsou plně vyhovující. U starších osob je užitečná rychlá chůze, chození do a se schodů, tanec a věku odpovídající gymnastika nebo kalistenika.

Cvičení také zlepšuje držení těla, cit pro rovnováhu, pohybovou koordinaci, propriocepci a reakční dobu i svalovou sílu – a to i u velmi starých a křehkých lidí.

Nedávno byl sledován efekt cvičení, zaměřeného na zvyšování svalové síly a zlepšování rovnováhy, na skupině žen ve věku přes 80 let. Cvičení snížilo frekvenci pádů o 30%.

Také epidemiologické studie jednoznačně ukazují na význam dřívější i současné fyzické aktivity pro snížení frekvence zlomenin krčku stehenní kosti – až o 50%, přičemž některé studie zjistily přímou souvislost mezi množstvím fyzické aktivity a jejím preventivním působením. Zdá se, že nejúčinnější je kombinace velké fyzické zátěže v minulosti (v mladším věku) s mírným cvičením ve stáří (intenzivní cvičení může u starých osob zvýšit predispozici k úrazům způsobeným pády).

Celkově hodnoceno je zřejmé, že pravidelná fyzická aktivita, zejména když se s ní začne již v dětství nebo alespoň v mladém dospělém věku, je jedinou levnou, bezpečnou, všeobecně dostupnou a pro většinu lidí přijatelnou cestou k zlepšení síly kostí a ke snížení tendence k pádům. Je to také jediná metoda prevence kostních zlomenin, užitečná pro zdraví i v jiných směrech. Měla by se proto stát základním prvkem všech strategií, zaměřených na omezení alarmujícího vzestupu zlomenin.

Měli bychom dosáhnout toho, aby se mladí i staří lidé začali pohybovat. Když se to podaří, změní to negativní trendy nejen u osteoporózy a fraktur, ale i u obezity, diabetu, kardiovaskulárních a dalších „civilizačních„ chorob. A hlavně, více lidí bude déle zdravých.

Volně podle úvodníku The British Medical Journal (318:205) 23. ledna 1999.