Genová terapie astmatu v experimentu na myších

Jak je podrobně vysvětlováno na jiném místě, jednou z klíčových molekul hrajících úlohu při vzniku alergického astmatu je interleukin 12 (IL-12), přesněji řečeno jeho nedostatek ve sliznici dýchacích cest. K důsledkům patří nejen rozvoj alergické reakce, ale např. i snížená aktivita buněčné imunitní obrany proti intracelulárním infekcím, zejména virovým. IL-12 je totiž vedle diferenciace CD4+ T lymfocytů na Th1 nezbytný i pro aktivaci lytických funkcí cytotoxických T lymfocytů (CTL) a pro tvorbu interferonu (IFNgama).
Logicky jsou proto hledány cesty k zvýšení lokální tvorby IL-12 v respiračním traktu.
Vedle už zmíněných bylo zcela nedávno zkoušeno i vpravení genu pro IL-12 do sliznice pomocí virového vektoru (rekombinantního viru vakcínie). Myši byly alergizovány ovalbuminem, podaným nejprve intraperitoneálně, pak opakovaně inhalační cestou. Gen s vektorem byl jednorázově implantován buď před vznikem alergie, nebo při již rozvinuté alergické zánětlivé reakci a hypersenzitivitě dýchacích cest. V obou případech došlo k ústupu patologických změn i přecitlivělosti. Současně bylo prokázáno, že v období rozvinuté alergie klesá odolnost k virové infekci, po podání genu pro IL-12 se účinnost specifické buněčné imunity obnovuje.
Protože za hlavní “výkonnou molekulu“, která je podstatou léčebného účinku IL12, je považován IFNgama, byl v paralelních pokusech ověřován efekt podání genu pro interferon. K potlačení alergické reakce došlo až při opakovaném podávání, denně po dobu alespoň 5–13 dnů. Nižší účinnost pravděpodobně souvisí s jen krátkým přetrváváním interferonu v tělesných tekutinách, i když svou úlohu mohl sehrát i odlišný vektor s kratším biologickým poločasem.
Genová terapie, založená na pravení genu pro IL-12 do sliznice dýchacích cest, je tedy další, i když zatím jen na myším modelu vyzkoušený postup perspektivně použitelný k léčbě alergického astmatu.
Podle: S. P. Hoganová a spol., Eur. J. Immunol. 28:413, 1998