|
Zpět na výběr čísla
Zpět na Home page
Obsah 4/98
Odborné aktuality
Co
způsobily kampaně proti očkování
Odškodnění
za silikonové implantáty
Prošlé
léky pro Bosnu
Odborné
akce Radiobiologické společnosti ČLS JEP v roce 1998
Farmakoterapie /
Farmacie
Kortikosteroidy
v léčbě CHOPN
Asthma
bronchiale - obnovený zájem o antihistaminika
XVI. sjezd České a slovenské neurologické společnosti
Léčba
insomnie
Postavení
nesteroidních antiflogistik (NSA) v léčbě revmatických nemocí
Žaludeční
krvácení a perforace vyvolané NSA
Aspirin
– statin chudých
Topické
kortikosteroidy u trvalé alergické a nealergické rýmy
XII
Epileptologické dny s mezinárodní účastí, Brno
Orální estrogenová a progestinová antikoncepce kardiovaskulární
nemoci
Predikce
náhlé srdeční smrti (studie ATRAMI)
Systémový
lupus erythematodes (SLE) dětí a jeho léčba
Věda pro praxi
Syndrom
náhlého úmrtí dítěte
Proč
vzniká diabetes
FACT
by mohl snížit náklady na apendektomie
Vztah
kouření k bolestem v kříži
Podstata
fantómových bolestí
AIDS-
účinnost očkování je nadále sporná
Chlamydia
pneumoniae, astma a kardiovaskulární onemocnění
Duševní
nemoci ženských bezdomovců
Pokus
o léčbu chronického únavového syndromu
Infekce
dítěte virem HIV-1 v Dánsku vysvětlena
Tinnitus
může být slyšen i viděn
Trombóza
u nádorových onemocnění
Teleangiektatické
varixy dolních končetin
Pragomedica
Pragomedica
– Pragofarma – Pragooptik – Pragolabora 1978–1998
Alergologie
Podíl
životního prostředí na rostoucím počtu alergických onemocnění zůstává nejasný
Institut
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha, katedra všeobecného
lékařství
Konference /
Semináře
Infekce
přenášené klíšťaty – borelióza, ehrlichióza
Profylaktické
podávání antibiotik po kousnutí klíštětem je odůvodněno jen výjimečně
V.
dny karlovarských balneologů 7. - 9. ledna 1998
Projekt
Achilles – aktivita evropských zemí
Syndrom
rizikového chování v dospívání
Akutní
medicína ve stáří
Mezinárodní
kongres gynekologické laparoskopie
Subkatedra
revmatologie – kurzy a semináře
Gynekologie /
Porodnictví
Novinky
v porodnictví
Klinické zkušenosti
Oční
lékařství v minulosti a dnes
Extrakorporální
fotochemoterapie (fotoferéza) – první zkušenosti z klinické praxe v ČR
Systémová
enzymoterapie
Systémová
enzymoterapie urogenitálních zánětů II
Imunologie dnes
Účasť
endotelových buniek v zápalových reakciách
Dysfunkce
cévního endotelu a nemoci ledvin
Genová
terapie astmatu v experimentu na myších
Asthma
bronchiale- hledání nových léčebných postupů nekončí
Bakteriální
toxiny jako imunomodulátory
Pražské
gerontologické dny
Počítače v
medicíně
Internet
pro lékaře – opět po roce
Inzerce
Mediclub
slaví první výročí na veletrhu Pragomedica 98
Nabídka
odborné literatury
Řádková
inzerce
Tiráž
|

FARMAKOTERAPIE * FARMACIE / STRANA 6, 8 / 14. 4. 1998 / MEDICÍNA
4 / V |
Postavení nesteroidních antiflogistik (NSA)
v léčbě revmatických nemocí
Podle počtu publikací o NSA na stránkách nových
čísel odborných časopisů by se dalo soudit, že NSA leží již mimo zájem odborné
veřejnosti. S tím je v protikladu skutečnost, že NSA stále představují těžiště
v terapii revmatických nemocí a mají navíc i jiné časté indikace. O to
záslužnější jsou ty studie, které řeší zlepšení účinku a bezpečnosti nyní
nejužívanějších léků.
V léčbě revmatické artritidy nastal v posledních letech pokrok zejména s růstem
poznání patogeneze nemoci a s přehodnocením přístupů k léčbě. Nyní jsou tyto
hlavní směry rozvoje, převážně cílené na léčbu synovitidy: První se týká
antiflogistik a jde u nich o redukci gastrointestinální toxicity (GIT) kombinacemi
preparátů, jako je např. diclofenac – misoprostol a zaváděním léků s větší
selektivitou pro inhibici cyklooxygenázy –2, jako je např. meloxicam. Do tohoto
vývojového směru lze také počítat vytváření takových léků, jako je tenidapum,
který ovlivňuje metabolizmus cytokinů. (Je dnes spíše řazen do skupiny antirevmatik
modifikujících chorobu, a to spolu s perorálními proteázami bromelainem a trypsinem,
užívanými v systémové enzymoterapii.) Druhý směr představují pomalu působící
antirevmatika, buď jako monoterapie cyclosporinem, nebo v kombinaci s methotrexatem.
Patří sem vývoj imunomodulačních léků a snaha o využití antirevmatického efektu
antibiotik, jako je minocyclinum. Třetím směrem je využívání kortikosteroidů, a to
i s vývojem nových léků, šetřících kosti nebo dovolujících intramuskulární
depotum steroidů a užití nízko dávkovaných orálních kortikosteroidů. Posledním
směrem je snaha o využití cytokinové imunoterapie, např. protilátek proti TNF nebo
protilátek proti CD4 receptoru – obojí zmírňuje synovitidu.
Léky ze skupiny NSA odstraňují symptomy akutní synovitidy a zmírňují bolesti a jsou
hojně užívány u RA, osteoartritidy (OA) a u dny. Taková NSA, jako jsou diclofenac,
ibuprofen a naproxen, jsou s prospěchem užívána dlouhá léta. U nich se vývoj
zaměřil na redukci nežádoucích efektů při zachování účinnosti. Jednak se jde
cestou snižování GIT současným předpisováním analogů prostaglandinů nebo
antagonistů histamin – H2 receptoru, jednak cestou vývoje nových typů s menší GIT.
Významný podíl účinku NSA se připisuje inhibici syntézy prostaglandinů cestou
inhibice cyklooxygenázy, což s sebou přináší právě i nežádoucí projevy na
sliznicích. Dnes se ví, že cyklooxygenáza (COX) existuje ve dvou izoformách – COX-1
a COX-2, a že inhibice COX-2 vede ke snížení toxicity bez snížení antiflogistické
účinnosti léku. Prospěšnost každého takového kroku vynikne, připomeneme-li si
rozsah typických změn, které se po NSA podle endoskopických nálezů v žaludku a
duodenu objevují (jak je popisují např. P. Mueller a B. Simon v Z. f. Rheumatol. 56:
76, 1997): Difuzní nebo ohraničený slizniční erytém, podslizniční krvácení s
erytémem v obou orgánech, povrchové eroze o průměru do 2 mm s bílým nebo žlutým
povlakem, zřídka na větší ploše i s povlakem hematinovým. Hlubší ulcerace s
centrální fibrinovou nekrózou, zpravidla o průměru 5 mm. Podle novějších
epidemiologických studií mohou být takové gastroduodenální změny u 20–40 %
pacientů dlouhodobě léčených NSA. Změny gastrointestinální prý jsou ještě
častěji (studie SPALA, 1990). Těžší komplikace (hemoragie, perforace vředu)
přicházejí po vyšších dávkách a spíše u starších lidí.
Připouští se, že nežádoucí GIT účinky mají všechny léky ze skupiny NSA. Bylo
publikováno mnoho srovnávacích studií, ale nemá smysl z nich sestavovat pořadí
léků NSA podle bezpečnosti, protože proti všem zobecněním lze vznést oprávněnou
námitku. Smysl má všímat si výhody toho kterého preparátu, jak se projevuje z
určitého hlediska nebo v určité situaci. Např. ibuprofen se jeví jako nejméně
toxický v dávkách, které jsou obvykle relativně malé v klinické i všeobecné
(domácí) praxi. Nabumeton patří mezi nové alkanony z NSA a inhibuje mírně syntézu
prostaglandinů. Po metabolizaci v játrech se mění na velmi účinný inhibitor COX –
metabolit 6-MNA.
Řada studií svědčí většinou o podobné účinnosti, jakou mají ostatní NSA při
léčbě RA a OA, ale nabumeton měl nižší toxicitu ve srovnání s klasickými NSA,
pokud byl efekt endoskopicky hodnocen v krátkodobých i ve velkých postmarketingových
studiích. Nimesulid a meloxicam měly slabší až signifikantně zlepšenou GIT
tolerabilitu u zdravých dobrovolníků i u pacientů s nemocnými klouby. U meloxicamu
byla bezpečnost v některých studiích až dvojnásobně vyšší než u standardních
NSA a byla spojena patrně s výraznou inhibicí COX izoenzymů. Výsledky kolísaly v
závislosti na dávkách. Oba preparáty nyní představují pokrok v bezpečnosti NSA.
Příkladem opatření, které snižuje GIT u NSA, je současné předepsání
syntetického prostaglandinu misoprostolu. Může být dáván samotný nebo ve fixní
kombinaci s diclofenacem. Prokázala se jeho ochranná role ve studii při podávání
velkých dávek aspirinu. Také redukce žaludeční kyseliny antagonisty H2, jako je
ranitidin, vede k hojení žaludečních vředů, provokovaných NSA. V některé
dlouhodobé studii byl misoprostol účinnější na prevenci žaludečních vředů,
zatím co v prevenci dudenálních vředů byla účinnost misoprostolu a ranitidinu
shodná. Ve velké multicentrické studii v USA se prokázalo velké snížení
nežádoucích efektů NSA misoprostolem v dávkách 200 mikrogramů – 2krát/d. V nové
velké studii v UK se osvědčila jedna dávka denně po 100 mikrog. jako účinná pro
prevenci krvácivých i nekrvácivých gastrických lezí při čtyřtýdenním braní 300
mg aspirinu/d. Hemoragických lezí bylo ve skupině s misoprostolem 4krát méně a
erozí více než 8krát méně. Nález má význam pro zlepšení oblíbených
preventivních protidestičkových kúr aspirinem, které jsou masově prováděny. Je u
nich žádoucí farmakologická protekce.
Řada studií srovnávala vedlejší účinky piroxicamu a piroxicam-beta-cyclodextrinu
(p-b-c). Jiné vedleší účinky než GIT byly u obou stejné. Nepočítáme-li studie,
které daly kontroverzní výsledky pro pravděpodobné metodické nesrovnalosti, lze
uzavřít, že p-b-c dával méně nežádoucích projevů u nemocných, léčených pro
RA. Rozdíl se vysvětluje tím, že preparát p-b-c je 30 až 50krát rozpustnější ve
vodě, rychle se vstřebává a nezůstává na sliznici a nemůže ji zbytečně dlouho
dráždit. Zlepšení rozpustnosti a vstřebatelnosti se jeví jako obecně využitelná
cesta zlepšování NSA, známá např. u effervescentních forem aspirinu aj.
Pro symptomatickou léčbu OA preparáty NSA stále ještě chybějí podklady z dobře
placebem kontrolovaných studií. Výsledky některých srovnání svědčí spíše o
tom, že NSA je u OA možno s úspěchem nahradit jinou léčbou (Choy and Scott).
Potěšitelné je, že úsilí o hledání nových NSA pokračuje. Shafiee et al.
ohlásili syntézu sloučenin blízkých indometacinu, které byly cíleně vytvořeny na
základě poznatků o protizánětlivých receptorech. Mají prokazatelnou účinnost.
Jiné nové léky, které jsou nyní v klinickém vývoji a zkoušení, slibují další
zlepšení bezpečnosti, mají větší selektivitu pro COX2, nejsou kyselé a nepůsobí
jako protonové translokátory. Jistě se touto cestou zvýší možnost výběru
preparátů s nižší toxicitou.
Podrobnosti ve sděleních: E. H. S. Choy and D. L. Scott v Drugs 1997,53: 3, 337,
Jean-Yves Jouzeau et al. v Drugs 1997, 53: 4, 563, A. Shafiee et al. v Pharm. Pharmacol.
Commun. 1998, 4: 99, Li Wan Po A et Žang W.Y. v Europ. J. Clin. Pharmacol. 1998, 53: 5,
303, M. Guslandi v Drugs 1997, 53: 1, 1, Mueller P. et Simon B. v Z. f. Rheumatol. 56: 76,
1997.
dš |