Profylaktické podávání antibiotik po kousnutí klíštětem je odůvodněno jen výjimečně

Zatímco proti klíšťové encefalitidě se lze účinně bránit očkováním, otázka profylaxe a časné terapie lymské boreliózy a ehrlichiózy – chorob, které se stávají pro zdravotnictví vysoce aktuálními – vyřešena není.
Jak tedy postupovat, když do ordinace přijde pacient s obavami z následků po přisátí klíštěte?
Pokud jde o lymskou boreliózu, lékař má v takové situaci tři možnosti: 1)okamžitě zahájit podávání antibiotik, např. doxycyklinu nebo amoxicilinu. 2)sledovat pacienta a zahájit léčbu, jakmile se objeví klinické příznaky. 3)odebrat krev na sérologické vyšetření, odebrat druhý vzorek (zjištění vzestupu titru) po 3–6 týdnech, a v pozitivním případě zahájit léčbu, i když pacient nemá klinické příznaky.
Žádné obecně platné směrnice pro výběr jedné z uvedených možností nejsou, lékař musí uvážit, jaká je míra rizika infekce, a také, jaká je cena zvoleného postupu (nejen náklady na léky, ale i omezení pacienta, možnost nežádoucích účinků léčiv atp.).
Určitým vodítkem mohou být výsledky metaanalýzy tří studií, publikované v J. Gen. Intern. Med. 11:329,1996.
V oblastech s vysokým výskytem lymské boreliózy byla celkem 600 osobám po kousnutí klíštětem aplikována buď antibiotika (amoxicilin, penicilin nebo tetracyklin), nebo placebo. Ve skupinách profylakticky zajištěných antibiotikem nedošlo k žádnému klinickému onemocnění, ve skupinách placebo onemocnělo 1,1% až 3,4% osob (rozdíl není statisticky významný). Jinak vyjádřeno, na každých 83 osob by profylaxí mohlo být zabráněno vzniku jednoho onemocnění. Na druhé straně, z každých deseti pacientů léčených amoxicilinem je třeba u osmi očekávat vznik kožního raše a u jednoho závažnou, případně i život ohrožující reakci.
Je také třeba brát v úvahu další okolnosti: – Podle zkušeností amerických praktických lékařů je lymská borelióza diagnostikována u jedné z jedenácti osob kousnutých klíštětem. – Jen asi 30% osob, u nichž se rozvine lymská borelióza, si pamatuje, že v době odpovídající inkubaci měly klíště. – Lidé v endemických oblastech bývají za sezónu kousnuti klíštětem i mnohokrát. – Aby došlo k přenosu borelií, musí být klíště přisáto 36 až 48 hodin. Varianta postupu, kdy lékař vyčkává do objevení prvních příznaků, šetří náklady na zbytečnou léčbu. U 60% až 80% případů se objeví typický migrující erytém. Je-li pak okamžitě zahájena léčba, vede téměř vždy k úplnému vyléčení. Teoreticky je možné namítat, že přitom je riziko asymptomatického průběhu infekce a pozdního zahájení terapie. Ale provedené studie takové riziko nepotvrdily.
Třetí možnost má slabiny, dané jednak nízkou citlivostí sérologického průkazu protilátek v časné fázi choroby, jednak poměrně vysokou cenou vyšetření (v USA stojí orientační vyšetření 67 USD a potvrzující western blot 106 USD).
Profylaktické podávání antibiotik tedy nelze při současných možnostech, cenách a rizicích obecně doporučit. Účelnější je, aby lidé v endemických oblastech používali repelenty, denně kontrolovali, zda nedošlo k přisátí klíštěte, a pokud ano, aby klíště okamžitě odstranili. Virologické vyšetření klíšťat může být užitečné pro určení malých skupin populace, vystavených mimořádně velkému riziku infekce. U těch je pak profylaktické podávání antibiotik po kousnutí klíštětem oprávněné.
Otázkou se zabývají D. T. Dennis a M. I. Meltzer v časopisu The Lancet 350:1191, 1997.