Teleangiektatické varixy dolních končetin. Sklerotizační léčba

Velmi rozšířeným onemocněním žen, které překročí třetí dekádu svého života, bývá onemocnění žil dolních končetin. Povrchové teleangiektázie představují benigní formu bez symptomů, ale jsou nežádoucí kosmetickou vadou. Jde o metličkové nebo síťové tvary rozšířených žil na stehnech, na lýtku, nad klouby a v podkolení, které jsou zbarveny a prosvítají kůží. Jsou malého kalibru, častěji do l mm, vzácněji do 2 mm. Jsou léčeny buď sklerotizací nebo laserem. O svých zkušenostech se sklerotizační léčbou referovaly doc. MUDr. Jarčušková, Csc., a MUDr. Jautová z kožní kliniky Lékařské fakulty UPJŠ a FNsP v Košicích (Praktická flebologie 1997, 1, 18).
Autorky ošetřily 151 žen s velkým věkovým rozpětím. Délka ošetřování byla nejčastěji 3 roky (77 žen), 5 let (16 žen), ojediněle 10 až 15 let Do souboru nebyly vzaty ženy s trofickými změnami, otoky, se sníženým kožním prokrvením, s infekcí a silné kuřačky. Jako sklerotizační roztok byl použit 0,5–1 % Aethoxysklerol (Kreussler). Účinnou látkou je polidocanolum Lék byl podán buď injekčně do žíly, nebo intrakutánně jako urtikace s odstupem jednotlivých vpichů 1 cm. Místní obvaz byl přikládán při sklerotizaci v místě kloubu, kompresivní obvaz po koleno při sklerotizaci na lýtku. Při sklerotizaci na stehně a v podkolení byl obvaz až po inguinu. Místní obvaz při sklerotizaci lýtka se neosvědčoval pro vznik otoku na distální části končetiny. Trvalá komprese byla držena jen do 48 hodin a pak následovala přerušovaná komprese jen přes den po 5 až 6 týdnů. Kromě kompresivního obvazu byly doporučovány elastické punčochy se stupněm tlaku 20 až 30 mm Hg.
Výsledek léčby hodnotily autorky jako a) dobrý, tj. vymizení teleangiektatických varixů, b) uspokojivý – zbytek teleangiektazií na jedné čtvrtině plochy a jen mírně prosvítajících, c) neuspokojivý, tj. stav bez zřetelné změny barvy a zbytek jich přetrvával ještě na jedné třetině plochy nebo byl větší než třetinový. Dále byly hodnoceny recidivy po léčbě do tří let a komplikace léčby.
Vcelku byl výsledek léčby hodnotitelný jako dobrý ve více než 75 % a jako uspokojivý ve více než 21 %. Více než 3 % bylo neuspokojivých výsledků. Recidivy se objevovaly takto: V prvním roce po sklerotizaci u více než 7 % žen, ve druhém roce u 17 % a ve třetím roce u více než 39 %. Z komplikací uvedly autorky třikrát generalizovaný urtikární exantém. Ulceraci viděly dvakrát o průměru 4–6 mm. Došlo k ní po naředění Aethoxysclerolu na 0,5 %. Sufuze byly 28krát, a to vždy po intravenózní injekci. Dosti častá byla ložisková přechodná hyperpigmentace. Ustupovala do 14 dní, u 11 osob trvala do šesti měsíců a dvakrát trvala téměř dva roky. Místní zánětlivá reakce byla častá a ustupovala při kompresi do týdne. Po urtikaci udávali pacienti pálení a bolest. Kovovou pachuť v ústech cítilo 11 pacientek po intravenózní injekci. Prekardiální tlak udaly 4 pacientky.
Intravazální a urtikační techniku autorky u každé pacientky kombinovaly. Výsledky po intravenózní léčbě se jevily jako homogennější a trvalejší. Při sklerotizaci teleangiektatických varixů je zapotřebí nejdříve odstranit varixy většího kalibru. Pro zábranu hyperpigmentace je důležité provádět intravenózní injekce opatrně, aby se neporušila céva. Vzdálenost intradermálních vpichů při urtikaci musí být dodržena, aby se předešlo ulceraci.

dš