Duševní nemoci ženských bezdomovců

Ve SRN se odhaduje celkový počet bezdomovců na 480 tisíc, z toho 10 % žen. Tato skupina žen byla zatím mimo pozornost veřejnosti a vědeckých pracovišť. V USA, kde je bezdomovectví chápáno jako veliký sociální problém, studovali sociologové, antropologové a psychiatři v posledních deseti letech životní podmínky a psychiatrická onemocnění bezdomovců. V SRN existují sice některé velmi staré práce (od roku 1906), dokazující, že u “vagabundů“ byla častá dementia praecox, též často alkoholizmus. V dalších – až i nových studiích byli bezdomovci často bráni jako asociální lidé, nenormální a jako spodina. Tento pohled se ovšem vžil hlavně po roce 1933, kdy končili bezdomovci v koncentračních táborech a ženy byly sterilizovány. Psychiatrické studie jsou však teprve z posledních let.
V USA byla zaznamenána prevalence psychiatrických nemocí u žen bez domova od 27 % do 74 %. Ve všech studiích byla vyšší u žen než u mužů. Častý byl abusus, rozvrat osobnosti, těžké mentální poruchy jako schizofrenie. Řada autorů dělá závěry velmi opatrně, protože dospět k diagnóze u tak zvláštní skupiny a subkultury je těžké.
V Mnichově studovali ženy bez domova standardizovaným způsobem (Diagnost. Interview Schedule/DSM – III). Udělali srovnání se skupinou žen z domácnosti. Byl ovšem problém určit začátek psychiatrického onemocnění, zda předcházelo před ztrátou domova, nebo na ni navazovalo. Podle diagnóz uvádělo 38 až 89 % žen, že měly nemoc již dříve. Mnohé ženy, zvláště s afektivními poruchami, uvedly obě skutečnosti (nemoc a ztrátu domova) spíše jako současné nebo časově si blízké, jako koincidenci nebo kauzální vztah. U 97 % těchto žen se najde alespoň jedna somatická nemoc. Jen 19 % si myslí, že jsou zdravé. Mnohé z nich měly zkušenost s fyzickým násilím, třetina jich byla znásilněna, dvě třetiny byly někdy v životě sexuálně zneužívány – pokud v dětství, pak vždy od příbuzných. Čtvrtina jich byla v posledních letech vězněna. Kontakty s rodinnými příslušníky udržuje kupodivu 71 % žen a téměř vždy mají nějaké dobré přátele. Polovina z nich má partnery, většinou z řad bezdomovců. Polovina z nich má děti, většinou v dětských domovech. Polovina z nich ztratila některého z rodičů do svých 18 let a jedna třetina měla rodiče alkoholika, 22 % mělo v rodině duševně nemocného.
Z celkového přehledu psychiatrických diagnóz žen bez domova lze uvést: Schizofrenické poruchy ve 34 %, afektivní poruchy ve 47 % (z toho nejčastěji velké deprese), úzkostné stavy ve 28 % (z toho téměř vždy panické stavy), závislost na alkoholu v 56 %, na jiných drogách 22 %. Poměrně málo bylo antisociálních poruch osobnosti – jen 3 %. Ve studii je přesně popsán způsob vyhledávání a výběru osob pro interview i rozdělení souboru na další skupiny podle lékařské a sociální péče, které se jim dostává. Celý soubor je mj. charakterizován tím, že 43 % žen nocuje v zařízeních s lůžkem, l8 % využívá jen výdejny jídla a 39 % nevyužívá žádné pomoci.
Podle sdělení Annette Greifenhagen u. Manfred Fichter v Eur. Arch. Psychiatry Clin. Neurosci. (1997), 247.

dš