Nejcennější co mám – aneb data, data, data

Jedním z oborů, kde je spolehlivé a bezpečné uložení informací klíčovým požadavkem, je jistě medicína – data jsou na jednu stranu důležitá (někdy i životně) a na druhou stranu často velmi choulostivá, takže je nutné při práci s nimi dodržovat alespoň základní pravidla pro zachování důvěrnosti.

Cena dat dnes prakticky vždy převyšuje cenu samotného počítače – i kdyby se měla vyjádřit třeba jen počtem "člověkohodin" nutných pro získání a znovuzadání údajů ztracených například při havárii disku či odcizení počítače.

Tomuto tématu jsme se v Medicíně již opakovaně věnovali, nicméně vzhledem k četným dotazům týkajícím se zálohování a také k novým technologiím, které se v posledním roce dostaly do rutinního používání, se dnes k němu vracíme.

Spolehlivá technika je základním předpokladem

Nejlepší záloha je taková, která se nikdy nemusí použít... Tato moudrost se v různých obměnách týká řady oborů, počítače nejsou výjimkou. V první řadě tedy musíme udělat vše pro to, aby náš počítač pracoval co nejspolehlivěji. Co se ukládání dat týče, je klíčovým dílem počítače pevný disk. Současně bývá často jeho slabinou, protože jde o jednu z mála mechanicky pracujících součástek: je to svazek rotujících kotoučků pokrytých magnetickou vrstvou, ve které jsou v mnoha soustředných kružnicích – stopách – uložena naše drahocenná data. Nad povrchem kotoučků v těsné blízkosti "plavou" snímací hlavičky pohybující se podle požadavků počítače od kraje ke kraji a hledající požadované údaje (to je to slabé "rachocení", které bývá občas slyšet z počítače).

Spolehlivá životnost pevného disku je při běžném provozu odhadována asi na 3 roky. Po této době se obvykle začne viditelně zvyšovat jeho poruchovost. I když samozřejmě ani pak nejde o desítky, ale spíše o několik málo procent, přesto je to asi 10x více než u "mladších" disků. A hlavně, poruchovost s časem dále prudce roste.

Dalším faktorem působícím na pevný disk jsou veškeré fyzikální vlivy – teplota, prašnost a zejména vibrace: celkem spolehlivě lze disk zničit třeba postavením počítače vedle lednice, která se intermitentně zapíná a vždy se při tom otřese jak pověstný oslík. Neméně účinnou likvidační zbraní jsou naše nohy ve spojení s počítačem nacházejícím se pod stolem. Velmi rizikové je i umístění počítače na různých podstavcích a "štokrlatech" – dříve nebo později někdo zakopne třeba o síťovou šňůru a je hotovo – na rozdíl od výše uvedených způsobů je ten poslední zcela spolehlivý. Pozor na pečlivé uklízečky, které "dnes už prostě musí vyluxovat za stolem...".

Máme tedy spolehlivý počítač, bezpečně umístěný ani příliš nízko, ani příliš vysoko, opatřený zánovním diskem. Přesto naše data nejsou v úplném bezpečí: jednak i nový disk může selhat (byť to není při slušném zacházení příliš pravděpodobné), jednak jsou tu další "vnější vlivy" jako voda, oheň či nenechavé ruce.

Jistota je jistota – aneb záloha za všechny peníze

Přestože moderní počítače vykazují vysokou spolehlivost, z řady výše uvedených důvodů patří k základním návykům každého profesionálního uživatele počítače pravidelné (nejlépe denní) zálohování.

Uvědomíme-li si, že řada opravdu důležitých databází (banky, telekomunikace, řízení dopravy apod.) je zálohována průběžně, tj. data se současně nahrávají na 2-5 míst v tzv. diskových polích, není požadavek denního zálohování až tak přísný.

Podle objemu naší denní práce lze snad ještě v praxi ustoupit na frekvenci 1x týdně, ale méně často již opravdu zálohovat nedoporučuji. Rozhodující je ale vytrvalost – zálohu zpočátku nejspíš nebudete potřebovat (máte nový počítač, málo dat...), ale vyplatí se získat návyk. Čím více totiž uplyne času, aniž byste zálohu použili, tím více ve vás začne hlodat červík, zda by nestačilo... až jednou přestanete zálohovat úplně – a pak se TO stane a vám zbudou jen oči pro pláč, stoh nezpracovaných karet pacientů a záloha půl roku stará...

Na co zálohovat?

Objem zaznamenáníhodných dat bývá v počítači, na němž je provozován zejména běžný ambulantní software a nějaký textový editor, řádově několik málo desítek MB (megabyte). Protože všechny moderní zálohovací programy dovedou ukládaná data komprimovat (zmenšit jejich objem u tohoto typu dat v průměru 2-4x), budeme uvažovat požadovanou velikost zálohy okolo 10 MB. K zálohování takových objemů dat se v běžných podmínkách malých kanceláří, ordinací či domovů v současné době používají tři druhy médií:

1) běžné diskety: mají kapacitu 1.44 MB, tj. budeme jich potřebovat okolo sedmi. Jejich výhodami jsou přijatelná absolutní cena, dostupnost a čitelnost v jakémkoliv jiném počítači, nevýhodami pak relativně malá spolehlivost, relativně vysoká cena v poměru ke kapacitě (cca 10 Kč za MB kapacity), malá rychlost zálohování a nutnost manipulace s více disketami v průběhu zálohování.

2) vysokokapacitní diskety (především ZIP, případně i LC 120): jde o moderní "diskety" s řádově vyšší kapacitou (100 MB u ZIPu, 120 MB u LC 120). Zdá se, že souboj o nástupce diskety se v současné době kloní spíše na stranu ZIPu, podle mého názoru zejména díky vhodně zvolenému obchodnímu názvu. Pro čtení těchto disket musí být počítač opatřen odpovídající mechanikou. Mechanika LC 120 při tom umí číst i starší diskety a stačí tedy v počítači jediná, k mechanice ZIP potřebujeme i další pro běžné diskety, bez kterých to zatím přece jen nejde. Mechaniky stojí asi 4-6 tisíc Kč. Výhody velkokapacitních disket: pohodlná manipulace, dostatek prostoru pro velkorysé zálohování všech byť i jen potenciálně užitečných dat, řádově vyšší rychlost proti běžným disketám, nízká relativní cena ze 1 MB prostoru (asi 4-6 Kč). Nevýhody: zejména vyšší absolutní cena média (okolo 500 Kč), přenositelnost jen na počítače vybavené příslušnou mechanikou.

3) CD ROM: nepřepisovatelné optické disky se hodí zejména pro zálohování velkého množství dat (mají kapacitu asi 650 MB) za nepatrnou cenu (pod 100 Kč za médium, tj. asi 15 hal./MB), ovšem na rozdíl od disket je nelze použít opakovaně. K jejich "vypálení" je nutná speciální mechanika (stojí asi 10.000 Kč). Často se používají pro "velké" – například měsíční či roční zálohy, díky své nepřepisovatelnosti jsou výhodné i z forenzních důvodů.

Zcela výjimečně se při uvažovaných objemech dat používají k zálohování magnetopáskové jednotky: pro naše účely mají zbytečně velkou kapacitu, nevýhodou je i sekvenční přístup – nelze číst z různých míst podle potřeby, vždy je nutno přetočit patřičnou část pásky, což zdržuje. Tato technologie nachází uplatnění při zálohování řádově větších objemů dat.

Příště: taktika zálohování, zálohovací programy.

MUDr. Ondřej Franěk