Sociální chování je ovlivňováno jediným genem

Již delší dobu je známo, že vazopresin, peptid tvořený v mozku většiny savců, ovlivňuje chování samců - schopnost komunikace, agresivitu, sexuální aktivitu a sociální paměť. U monogamních druhů, jakým je např. prérijní hraboš, vazopresin usnadňuje tvoření párů a “otcovskou péči". Naproti tomu u polygamních druhů (např. hrabošů, žijících v horách) vazopresin takové účinky nemá.

Problémem se dlouhodobě zabývají badatelé v oblasti neurověd T. Insel a L. Young z Emory University v USA. Zjistili, že rozdílná úloha není podmíněna množstvím vytvořeného hormonu, ale distribucí receptorů pro vazopresin v organizmu.

V nejnovější fázi své výzkumné práce, prováděné na transgenních polygamních myších zjistili, že ke změně sociálního chování dojde po přenesení jediného genu pro vazopresinový receptor: samečci s novým genem zvyšují své sociální kontakty se samičkami a začínají se chovat podobně, jako prérijní hraboši.

Byla také nalezena příčina rozdílů mezi receptory pro vazopresin u monogamních a polyganmních hrabošů. Receptory monogamních zvířat mají charakteristické dlouhé DNA sekvence v promotorové oblasti genu.

Na této oblasti záleží distribuce genu v organizmu (určuje, kdy a kde dojde k expresi genu). Druhy hrabošů, žijících v horách a na loukách, které v genu pro vazopresinový receptor tento DNA insert nemají, jsou polygamní a často žijí v izolaci.

Je to po prvé, kdy byl nalezen gen, který by v tak široké míře ovlivňoval komplex sociálního chování: přitom stačí změna v jediné oblasti genu.

Faktorů, které se v evoluci podílely na vzniku monogamie, bylo jistě více, a ani představa opakovaných mutací genu pro vazopresinový receptor by nebyla přijatelným vysvětlením tohoto procesu. Na druhé straně, vpodstatě každá duševní porucha je charakterizována abnormálními sociálními vazbami. Ale o tom, jak sociální vazby vznikají, se ví jen velmi málo - jejich anatomie, chemie a fyziologie představují otevřené oblasti. V této souvislosti by objev genu s tak širokou úlohou v určování sociálního chování mohl být i klinicky velmi významný pokud se prokáže, že poznatky získané na myších platí i pro člověka. Výsledky nejnovějších pokusů na primátech jsou z tohoto hlediska optimistické.

Podle internetové zprávy http:/sunsite2.dc.stanford.org.