Chemie kolem nás

V posledních desetiletích se dramaticky změnil životní styl zejména v ekonomicky vyspělých zemích. Nejen hektické tempo, ale zejména stupňující se chemizace s sebou nesou stále více nepříznivých důsledků na zdraví velkých skupin obyvatelstva. Udává se, že v současné době se používá asi 70 tisíc chemických látek (včetně léčiv), z toho asi 20 tisíc je považováno za látky zdraví nebezpečné. Stoupá spotřeba chemických látek ve všech odvětvích našeho života. Ve světové odborné literatuře je řada dokladů o nežádoucím ovlivnění imunitního systému cizorodými látkami. Zejména to jsou polychlorované bifenyly, styrény, fenoly, některé kovy, rozpustidla, pesticidy, antioxidanty, z léků anestetika, antibiotika, neuroa psychofarmaka, nesteroidní antirevmatika aj. Řada důkazů byla získána v experimentálních studiích, některé i při politováníhodných ekologických katastrofách a léčebných nezdarech.

chemie.jpg (29284 bytes)V obrovských kotlích se léčiva obalují
pevným povlakem

Pro kontrolu nežádoucích účinků cizorodých látek jsou vypracována jasná pravidla toxikologických testů, která jsou přísně sledována příslušnými národními i mezinárodními organizacemi. Naše členství v OECD a připravované začlenění do EU s sebou nese neodkladnou povinnost sladit naši legislativu i v této oblasti. Právě toxikologické testování nově připravovaných látek i léčiv znamená významné prodloužení a prodražení vývoje nových látek před povolením jejich zavedení do praxe. Na laboratorních zvířatech se zkoumá vliv na onemocnění nebo jejich uhynutí, vliv na funkci řady důležitých orgánů. V posledních letech se k tomuto programu přidružují i požadavky na studium ovlivnění imunitního systému, ať již ve smyslu přestřelující imunitní odpovědi (alergie, autoagresívní stavy) nebo snížení imunity (útlum obrany proti infekcím, proti nádorovým onemocněním, změna odpovědi na preventivní očkování). Rozšíření o imunologické testy se nesetkává s plným pochopením některých výrobců, naopak jiní mají zájem o vyloučení možnosti nežádoucích účinků svých výrobků. Oprávněnost testů odhalujících nežádoucí ovlivnění imunitních funkcí je zcela na místě zejména proto, že dnes již není pochyb o zásadní úloze imunitních mechanismů, které společně s centrálním nervovým systémem a s hormonálními regulacemi odpovídají za dobrou funkci celého organismu.
Obdobné studie se dají využít i v pozitivním smyslu, a to zejména pro ověřování mechanismu účinku léčiv, která se cíleně používají k posílení nebo zeslabení imunitních reakcí v lékařství.
Je však třeba otevřeně říci, že sledování účinků na imunitu je komplikované, protože imunitní systém je velice složitý a má mnoho rezervních a kompenzačních možností. Navíc ke všem studiím osob v rizikovém prostředí je třeba vytvořit kontrolní skupiny zdravých osob z prostředí bez škodlivé zátěže. Každému čtenáři je jistě jasné, že nalézt takovouto skupinu osob je velmi obtížné, protože každý z nás si nese určitou zátěž, která může ovlivnit imunitní systém. Proto se více uplatňují experimentální laboratorní studie, aby se poznal mechanismus účinku až na buněčné nebo molekulární úrovni. Jako ve všech experimentálních oborech je i zde snaha nahrazovat pokusy na zvířatech zkoušením účinků na modelech na tkáňových kulturách, tj. studiem funkce buněk pěstovaných v pečlivě kontrolovaných laboratorních podmínkách, v tzv. pokusech „in vitro“. Další komplikace představuje skutečnost, že výsledky získané v „in vitro“ zkouškách není možné zcela jednoduše přenášet do podmínek v živých organismech, mohou však poskytnout cenné základní informace.
Na všechny používané postupy při určování účinnosti a neškodnosti látek se podle předpisů EU a OECD vztahují přísné předpisy pro správnou laboratorní praxi, s cílem zajistit, aby získané výsledky byly plnohodnotné, srovnatelné s jinými a naprosto spolehlivé. Nejdále jsou v řešení této problematiky v USA a v některých evropských státech.
Je však třeba zdůraznit, že jedině komplexní soubor imunologických testů v pečlivě plánovaných studiích, prováděný standardními technikami, může určit s jistými výhradami spolehlivost a nezávadnost cizorodých látek. Z dosud získaných výsledků se zdá, že lidský organismus se dokáže vyrovnat s chemickou zátěží, pokud není příliš vysoká a dlouhodobá. Je však nezbytné zkoumat nejjemnější vztahy ve složitých imunitních reakcích a sledovat vliv chemických látek právě na tyto detailní regulační mechanismy. Velmi důležitým aspektem je také odhalení účinků kombinace různých chemických látek, které se mohou navzájem ovlivňovat.
Jaký závěr z toho vyplývá pro náš každodenní život? Každého z nás může ochránit především preventivní a důsledná péče o zdravé životní prostředí a zdravý způsob života. Kdo zná přístup např. skandinávských zemí, ví, jak mnoho úsilí nám zbývá v této oblasti.

Doc. MUDr. Jitka Procházková, Csc. VLA Hradec Králové

hlavní téma • zdravá rodina 6/98 • s. 13