Enzymové léky upravují imunitu

Léčba ústy podávanými kombinacemi enzymů ze zvířecích pankreatů a tropického ovoce systémová enzymoterapie se využívá při léčbě řady onemocnění, včetně těch, na jejichž rozvoji se přímo či nepřímo podílí imunita. Patří sem zánětlivá onemocnění, choroby z imunitních komplexů a některé autoimunitní choroby.
Akutní zánět je obrannou reakcí proti všem narušitelům celistvosti organismu. Jeho základním znakem je hromadění bílých krvinek v místě, kde jsou cizorodé částice (nejčastěji infekční mikroorganismy), které je nutné zlikvidovat. Bílé krvinky se tvoří v kostní dřeni a do krve jsou uvolňovány v neaktivním stavu. V případě, že je v některém místě tkáň poškozena, bílé krvinky se aktivují a snaží se vystoupit z krevního řečiště ven, aby mohly narušitele odstranit. Přestup cévní stěny se uskutečňuje tak, že bílé krvinky přilnou k endotelovým buňkám vystýlajícím cévní stěnu a štěrbinami mezi nimi se proplazí do poškozené oblasti. Přilnutí obou buněčných typů umožňují lepkavé molekuly přítomné v membránách bílých krvinek i endotelií. Nahromaděné bílé krvinky spolu s obrannými látkami z krevní plazmy poškozené ložisko vyčistí a zahojí.
Akutní zánět není ovšem pouze místním procesem, ale vyvolá odezvu v celém organismu. To všechno organismus poškozuje a v nejhorších případech může vést až ke smrti.
Proteolytické enzymy působí proti škodlivým projevům zánětu. Odbourávají poškozené buňky a odumřelý materiál, rozkládají zánětotvorné bílkoviny a toxické produkty infekčních zárodků, fibrinová vlákna ve sražené krvi apod., čímž zmenšují otok a zmírňují bolest. Odstraňováním lepkavých molekul se snižuje přechod bílých krvinek přes cévní stěnu a jejich příliv do zánětlivého ložiska. Enzymy štěpí i imunohormon TNFalfa, čímž zabraňují přílišnému zvýšení jeho krevních koncentrací a následnému nepříznivému působení na organismus. Celkově je možno konstatovat, že enzymy zánět nepotlačují, ale optimalizují jeho průběh do vhodného rozsahu i intenzity a brání přechodu do chronické formy.
K udržování vnitřního pořádku a ochraně před vniknutím a nepříznivým působením cizorodých částic i látek slouží imunitní systém. Vytváří k těmto účelům speciální obranné buňky a bílkovinné protilátky. Protilátky s cizorodými „antigeny“ vytvářejí tzv. imunitní komplexy, které jsou ve většině případů odstraňovány z krve a tkání specializovanými pohlcovači makrofágy. Imunitní komplexy ovšem mohou organismus poškozovat, když se ukládají do stěn cév, kloubní výstelky a do orgánů (např. při revmatoidní artritidě, systémovém lupusu a jiných chorobách). Přitahují totiž k sobě bílé krvinky, které při marné snaze o jejich pohlcení uvolňují některé látky poškozující vlastní tkáň.
Systémová enzymoterapie se osvědčuje i v léčbě zánětu vyvolaného imunitními komplexy. Enzymy totiž už v nízkých koncentracích štěpí imunitní komplexy a snižují jejich hladinu v krvi. Velmi citlivé na působení enzymů jsou i nežádoucí protilátky: pozměnění jejich struktury znemožňuje aktivaci dalších zánětotvorných složek imunitního systému (především komplementu).
Závěrem je možné konstatovat, že systémová enzymoterapie si našla své pevné místo v léčbě mnohých chorob s účastí imunity.

Prof. MUDr. Milan Buc, DrSc.
Imunologický ústav lékařské fakulty UK, Bratislava

mu.gif (27018 bytes)

 

 

 

 

lékař radí • zdravá rodina 6/98 • s. 16