Lékař odpovídá na dotazy

Čtenářka nám píše, že ošetřující lékař předepsal její dceři na stále se opakující angíny LUIVAC s tím, že potřebuje posílit svůj imunitní systém. Z letáčku v lékárně se dozvěděla, že tento lék obsahuje částečky usmrcených baktérií, které samy nemohou infekci vyvolat, ale aktivují a posilují obranné mechanismy v organismu. Je to tedy vlastně jakoby jiný druh očkování?

Na dotaz odpovídá MUDr. Eva Domorázková, CSc.

Spolu s poznáváním skladby imunitního systému a funkčních imunitních mechanismů stupňují vědci snahy o cílené řízení imunity. Stojí před nimi nejen vzácné vývojové poruchy, ale i velmi časté druhotné poruchy vyvolané škodlivými vlivy prostředí nebo nevhodné léčby. Jejich důsledky pro organismus jsou vážné: snižuje se odolnost proti patogenním mikroorganismům, infekce se často vracejí nebo nabývají chronické povahy. Výrazný pokles imunity zvyšuje také vnímavost ke vzniku a rozvoji některých zhoubných nádorů. Látkám schopným normalizovat či podnítit nedostatečnou imunitu se dostává stále větší pozornosti. Podle některých prognóz bude koncem 20. století téměř pětina celkové farmaceutické produkce věnována právě imunomodulačním látkám.
Imunomodulace je široký pojem, pod který se zahrnuje možnost léčebného ovlivnění nedostatečných nebo naopak nevhodných a škodlivých imunitních reakcí. Imunomodulace v širším pojetí zahrnuje přípravky pro potlačení (imunosuprese) nebo povzbuzení (imunostimulace) funkcí buněk imunitního systému. Imunomodulace v užším pojetí zahrnuje přípravky, které buď upravují funkce imunitního systému (látky s imunorestauračním účinkem), nebo je stimulují (látky s imunostimulačním účinkem).
Celková odolnost populace klesá, většina jedinců nedodržuje pravidelnou životosprávu, při infekcích opakovaně přechází onemocnění, nedodržuje klid na lůžku, žije v opakovaných stresových situacích. Je prokázáno, že imunitní systém reaguje na stres velmi rychle a intenzívně. První medicínská studie z konce 20. let prokázala, že v období silného emočního vypětí došlo k poklesu aktivity leukocytů. Od počátku 70. let se pak nahromadilo velké množství dokladů o tom, že fyzický i psychologický stres poškozuje imunitní reakce. Stres je vyvoláván nečekanou a hrozivou situací nebo nadměrnou a dlouhodobou zátěží organismu. Ke stresu může vést infekční onemocnění, sepse, úraz s poškozením tkání a výraznou bolestí, náročný chirurgický výkon, značná ztráta krve, popálení či ozáření a také vliv psychogenních faktorů (těžké existenční podmínky, drastické životní změny, deprese, duševní přepětí, úzkost, nespavost). Stresové mechanismy může spustit i nadměrná tělesná námaha, usilovný sportovní trénink či těžký závod. Imunomodulační přípravky se v široké lékařské praxi využívají ke zlepšení celkové obranychopnosti organismu při opakovaných nebo chronických infekcích převážně dýchacích cest.
Odborná pracoviště využívají imunomodulačních látek k léčbě:

  1. opakujících se infekcí dýchacích cest (angín, zánětů nosohltanu a středního ucha apod.)
  2. primárních i sekundárních buněčných imunodeficiencí (nedostatků imunity) klinicky i laboratorně prokázaných
  3. chronických zánětů způsobených některými viry
  4. k posílení protinádorové rezistence
  5. k prevenci infekčních komplikací u závažných operací nebo nádorových opemocnění.

Imunomodulátory jsou jednak syntetické, jednak obsahující bakteriální složky. Lze je podávat injekčně nebo ústy (což je případ LUIVACu). V klinickém uplatnění jednotlivých typů imunomodulačních přípravků jsou zřejmé tradiční geografické preference. Syntetickým přípravkům je dávána přednost v USA, rostlinným v medicíně Dálného Východu a bakteriálním ve většině zemí Evropy.
Podle různých klinických studií, věnovaných převážně chronickým a opakovaným respiračním infekcím, dochází k výraznému léčebnému úspěchu po podání bakteriálních imunomodulačních přípravků u 65 85 % pacientů. Léčba vede k podstatnému snížení počtu infekčních epizod, k jejich zkrácení a zmírnění a také ke snížení spotřeby antibiotik.
Klinické i experimentální poznatky jasně ukazují, že po podání bakteriálních imunomodulačních přípravků dochází k určitým změnám v činnosti imunitního systému. Jde v nejširším smyslu o normalizaci poškozené imunitní odpovídavosti, při podávání ústy zejména na úrovni slizniční imunity. Přípravky pomáhají překonat stav potlačení imunity (imunosuprese), vyvolaný opakovanými infekcemi a v mnoha případech zesilovaný častým podáváním antibiotik. Nelze ovšem očekávat, že jednorázovým podáváním těchto přípravků se trvale zvýší odolnost zdravých osob k infekci, tak jako je tomu např. u očkování proti neštovicím, tetanu apod. Proto je třeba tzv. imunomodulační léčbu podle doporučení ošetřujícího lékaře opakovat.

dopisy • zdravá rodina 6/98 • s. 20