Srdce dostalo naději

Dlouhá léta přetrvával v medicíně názor, že srdce je nedotknutelné a že člověk se srdeční vadou je odkázán osudu. Až po druhé světové válce udělala medicína obrovský skok a chirurgové se odvážili k srdečním operacím. U nás tu první provedl v Hradci Králové 9. dubna 1951 profesor Jan Bedrna. Šlo o operaci mitrální chlopně, kterou ovšem bylo nutno provést na zavřeném tepajícím srdci. „Rád vzpomínám na to,“ říká náš dnešní host profesor MUDr. Jaroslav Procházka, „že mne můj učitel vzal s sebou. Při všech těchto operacích jsem asistoval a stal jsem se očitým svědkem po pravdě historické události.“ Od té doby uběhlo mnoho let. Profesor Jaroslav Procházka se stal jedním z našich předních chirurgů v oblasti srdeční a hrudní chirurgie, byl přímým účastníkem rozvoje tohoto oboru, který za jeho působení vyrostl z dětských střevíčků do dospělosti. Z prvních krůčků dospěl až k transplantacím. Působil v Hradci Králové a za svůj život provedl na 12 tisíc operací. Kdyby se všichni jeho pacienti shromáždili, vytvořili by okresní město. A jak na toto životní údobí vzpomíná profesor sám?

„Chirurgická léčba srdečních vad je jedním z nejmladších nástavbových oborů chirurgie. Když jsem v r. 1939 nastoupil svou chirurgickou dráhu, operativní léčba srdečních vad ještě neexistovala. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl celou následující úchvatnou etapu rozvoje nového oboru sledovat a aktivně se na ní podílet.

plak.gif (11656 bytes)Významný přínos prof. MUDr. Jaroslava Procházky, DrSc., české kardiochirurgii ocenil přední český medailér Milan Knobloch  

Staří chirurgové se domnívali, že srdce je orgán, jehož se nemůže lidská ruka dotknout. Názor na nedotknutelnost tohoto orgánu se začal pozvolna měnit, když se v r. 1890 podařilo poprvé zašít bodnou ránu srdce. Poranění srdce postupem doby na celém světě, i u nás, úspěšně ošetřila řada chirurgů. To se však ještě nedalo mluvit o srdeční chirurgii.

Byly šťastné země, které nepoznaly politickou nestabilitu nebo války, přesto se i v mírových podmínkách dobré myšlenky uskutečňovaly velmi pomalu. Už v roce 1907 navrhl americký chirurg J. C. Munro podvazovat otevřenou tepennou dučej (vrozenou vadu spojky mezi aortou a plícnicí). Ale až v roce 1938 se podařilo Grossovi z Bostonu tuto spojku podvázat. O šest let později Crafoord (Stockholm) a těsně po něm Gross úspěšně operovali zúžení aorty. Byl to počátek rozvoje srdeční chirurgie.

Otevřenou tepennou dučej u nás poprvé operoval Jan Bedrna a navíc jako prvý u nás s úspěchem operoval zúžení dvojcípé chlopně revmatického původu. Tyto kroky povzbudily zájem o srdeční chirurgii, jíž se začali věnovat také J. Navrátil v Brně, E. Polák a B. Špaček v Praze, V. Rapant v Olomouci a Č. Vohnout v Ostravě. Všechny tyto operace se tehdy prováděly za kontroly zraku na otevřeném srdci. Přístroje pro mimotělní oběh byly uvedeny do klinické praxe teprve v r. 1955 v USA a u nás v letech 1957-58 v Brně, Praze a Hradci Králové.

Bedrna se, bohužel, nedožil operací v mimotělním oběhu. Tak pro nás zbyl těžký úkol nejen pokračovat v jeho práci, ale navíc rozšiřovat to, co za svého života vykonal.

Bylo nutno vyvinout metody, které by umožňovaly operovat srdeční vady na netepajícím, zastaveném a zraku přístupném srdci. Cesty byly dvě. Buď podchlazení operovaného na 28 °C, nebo použití mimotělního oběhu. Podchlazení umožňovalo přerušit krevní oběh na 10 minut. V tak krátké době bylo možno korigovat nepříliš závažné srdeční vady. Byla to dobrá škola pro následující vývojovou etapu kardiochirurgie, kdy byly vyvinuty a uvedeny do běžné klinické praxe přístroje pro mimotělní oběh. Ty umožňují vyřadit operované srdce z činnosti a řešit i velice komplikované srdeční vady. V padesátých létech jsme neměli možnost získat západní přístroje, a proto jsme s pomocí techniků některé zkonstruovali sami. Po předchozím ověření na laboratorních zvířatech je bylo možno bezpečně použít v klinické praxi. Situace se zlepšila, když bylo možné nakoupit osvědčené zahraniční přístroje.

Počáteční zkušenosti uspíšily další rozvoj kardiochirurgie a transplantací srdce. V té době se u nás začaly systematicky věnovat kardiochirurgii pouze čtyři pracoviště. Dnes připadá na našich deset miliónů obyvatel devět úzce specializovaných kardiochirurgických klinik a ústavů, kde je poskytována péče na stejné úrovni jako v zahraničí. Věřím, že udržíme krok se světem nejen v odborné úrovni, ale i v počtu operovaných pacientů.“

host • zdravá rodina 1/99 • s. 2