Co by měl hypertonik vědět

heart.gif (3199 bytes)Prof. MUDr. Jiří Widimský, DrSc., pracuje mnoho let na klinice kardiologie v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze Krči. Jeho doménou je studium a výzkum hypertenze, vysokého krevního tlaku. Proto jsme mu položili několik otázek i za vás, naše čtenáře.

Pane profesore, kolik lidí u nás má hypertenzi?

Já bych to odhadoval na 1,5 miliónu.

A kolik lidí se skutečně léčí?

Hovoří se o pravidle poloviny: kdyby se udělaly prohlídky tisíce čtyřicetiletých mužů, zjistili bychom asi 100 hypertoniků, 50 z nich by o své nemoci vědělo, 50 ne. Z těch, co by věděli, se jen polovina bude léčit tedy 25 a z nich zase jen polovina bude léčena správně.
Ve srovnání s minulostí dnes u nás mnohem více lidí ví o svém zvýšeném krevním tlaku, ale tato nemoc je stále podceňována. Podle studií až 50% hypertoniků, jimž byl vysoký krevní tlak diagnostikován a obdrželi léky, nebere tyto léky pravidelně a mnozí z nich vůbec ne.

Jaká je situace ve světě?

To je problém nejen u nás, ale i ve světě. Třeba v USA se situace zlepšila, ale jen 27% pacientů dosáhne normálního tlaku, je tedy účinně léčeno. V západní Evropě se tato čísla pohybují mezi 22-26%. Neexistuje země, ve které by bylo účinně léčeno více než 30% hypertoniků. V léčbě nikdy nedosáhneme toho, aby bylo léčeno 99% postižených. Angličtí kardiologové to nazývají kardiovaskulárním skandálem současnosti, protože účinná léčba je známa od poloviny sedmdesátých let a situace není dobrá nikde na světě. Naším cílem je, abychom dosáhli více než 50% úspěšné léčby.

Jsou známy důvody, proč je procento správné léčby tak nízké?

Existuje velice pěkná studie odborníků z Milána, která sledovala ty hypertoniky, kteří se přestali léčit. Asi 40% skončilo léčbu; tito pacienti se mylně domnívali, že poté, co díky lékům dosáhli normálního tlaku, je léčba skončena a že jsou vyléčeni. Hypertenze je bohužel chronické onemocnění, které zkracuje život, a není-li léčeno, vede k náhlým cévním mozkovým příhodám, srdečním selháním a někdy i k náhlé smrti. Na hypertenzi je špatné to, že nemá žádné příznaky, že nebolí. Proto ji pacienti podceňují a někdy i lékaři nedokáží pacienty správně motivovat a vysvětlit jim rizika neléčené hypertenze.
Pacient se přestává léčit, protože si myslí, že dosáhl normálního tlaku, ale někdy i proto, že se objevily nežádoucí účinky léku. Přitom dnes je tak široký výběr léků na hypertenzi, že lze najít způsob léčby, který bude pacient dobře snášet a bude se cítit lépe než předtím. Ovšem určit ten správný lék se nemusí podařit hned napoprvé či napodruhé.
Italská studie také zjistila, že asi ve 20% chybovali lékaři tím, že ve chvíli, kdy se podařilo tlak snížit a pacient přestal do ordinace docházet, se o něho více nezajímali.

Domníváte se, že by hypertonik měl mít doma vlastní měřící přístroj?

Určitě. V naprosté většině ano. Mám s tím velmi dobré zkušenosti. Pacient, který si sám měří tlak, lépe spolupracuje. Dnes existují různé přístroje, ale je dobré se poradit s lékařem, protože ne všechny jsou dobré kvality. Lékař by tlakoměr měl sám vyzkoušet. Pacienti, kteří si doma měří tlak, se lépe přizpůsobují léčbě. Víme také, jak se tlak pohybuje v domácím prostředí. Existuje tzv. „hypertenze bílého pláště“. Vyskytuje se asi u 10% hypertoniků. Ti mají doma tlak normální, ale v ordinaci v přítomnosti lékaře vždy zvýšený.

Co potřebuje lékař o hypertonikovi vědět?

Potřebuje znát jeho celý rizikový kardiovaskulární profil. Protože riziko kardiovaskulárních (srdečně cévních) onemocnění nezáleží jen na přítomnosti hypertenze, ale jde o to, jak je pokročilá a zda vede ke komplikacím, což se dá dnes snadno zjistit. Pak je nutno vědět, zda nejde o další rizikové faktory: zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi, kouření a diabetes to jsou asi nejzávažnější rizika. Kombinace hypertenze s těmito faktory pacientovo riziko výrazně zvyšuje. Také je nutno vědět, zda se v rodině nevyskytuje hypertenze, zda někdo z přímých příbuzných nezemřel předčasně na srdečně cévní onemocnění (u mužů do 55 let, u žen do 65 roků). Infarkt ve vyšších věkových kategoriích z hlediska dědičnosti už není rozhodující.

Dá se tedy říci, že existují genetické předpoklady?

Jistě. Hypertenze je geneticky zakotvena, ovšem není to tak jednoduché, jde o multifaktoriální příčiny. Dnes bychom už měli rádi genetické markery (znaky typické pro toto onemocnění), které by se daly využít v klinické praxi. Dalo by se tak předpovědět, zda určitý člověk má zvýšenou genetickou vnímavost k hypertenzi.

Jak tedy s hypertenzí žít?

U obézních lidí je dobré redukovat váhu. Často dosažením optimální váhy se sníží krevní tlak tak, že léky nejsou zapotřebí. Snížením obezity v populaci by se snížil i počet hypertoniků. Ne sice každý obézní dostane hypertenzi, ale z celkového počtu obyvatelstva trpí zvýšeným krevním tlakem asi 10%, zatímco u obézních je to každý druhý až třetí. Z ambulancí víme, že jsou dokonce takoví pacienti, kteří na váze přibývají!
Další skupinou jsou kuřáci. Víme, že v poslední době poklesl počet kuřáků-mužů, ale žen nikoliv a hlavně se tento zlozvyk nesnižuje u mládeže. Reklama na cigarety má zatím velkou sílu. Ono kouření samo o sobě hypertenzi ani nezvyšuje, ani nesnižuje, ale zvyšuje kardiovaskulární riziko každého hypertonika.
Stejně důležité je také množství soli v potravě. Není třeba dodržovat neslanou dietu, ale je dobré vyhýbat se nadměrně soleným jídlům a nepřisolovat. Spotřeba soli by měla být 5-7 g za den.

Za rozhovor poděkovala dr. Eva Křížová

rozhovor • zdravá rodina 1/99 • s. 8