Zlata Adamovská

„Už je to tady! Už je to tady!“ Pamatujete? Už je to deset let, co jsme na náměstích cinkali klíči a provolávali hesla. Tehdy jsem byla herečkou Divadla ABC, sídlícího jen pár set metrů od revolučního centra dění – pražského Václavského náměstí. Celý měsíc jsme nehráli, pořádali jsme diskusní večery, ale hlavně vyráželi na takzvané výjezdy. Snažili jsme se přivážet informace do měst, ve kterých netušili nic o Sametové revoluci, protože média tehdy ještě nefungovala tak, jak by měla. Pokud už se někdo odvážil nějaké pravdivé informace o tehdejším dění v novinách vydat, jejich výtisky se cestou mimo Prahu záhadně ztratily. Od státní televize a rádia se pravda nedala čekat už vůbec. Dnes to zní jako hloupá pohádka, že? Při jednom takovém výjezdu mým tehdejším autem značky Oltcit, nacpaném novinami, ve kterých přece jen byla nějaká zmínka o situaci v Praze, jsme spolu s Lukášem Vaculíkem dorazili do Hronova. Tehdy začátkem prosince bylo dvanáct stupňů pod nulou, a tak jsme se při našem hodinovém vystoupení pod širým nebem na hronovském náměstí modlili, abychom všechno ve zdraví přežili. Nejen aby na nás nějaký ochránce socialismu neposlal lidové milice. Bylo jasné, že riskujeme také spoustu nemocí začínajících nastydnutím. Musím říct, že zdravotně jsem své hronovské vystoupení nepřežila. Dostala jsem zápal plic, což mi mimochodem znemožnilo účastnit se výjezdu do Ostravy – té proslulé cesty, na jejímž konci auto řízené řidičem Občanského fóra havarovalo a kolega Honza Potměšil havárii odnesl invaliditou. Vzpomněla jsem si na události před deseti lety, když jsem nedávno ležela s chřipkou a zánětem horních cest dýchacích, protože přišel podzim a s ním naštěstí žádná revoluce, ale chřipková epidemie. Vitamínové tablety a Wobenzym mi pomohly zbavit se nemoci mnohem rychleji než před deseti lety, kdy nám byla metoda léčby pomocí enzymů utajena. Doba, kdy v lékárnách chyběla spousta léků a podpůrných prostředků běžných v civilizovaném světě, je naštěstí ta tam a já vám přeji, abyste podzimní chřipkové epidemie překonali alespoň stejně dobře jako teď já.

 

editorial • zdravá rodina 11/99 • s. 5