Zlata Adamovská

zr5_5a.jpg (3731 bytes)Matně si vzpomínám, kdy jsem se poprvé setkala s alergií. V dětství, které jsem prožila na venkově, se alergie neskloňovala ve všech pádech jako dnes. Na to slovo jsme narazili jen výjimečně, ve spojitosti s ekzémem naší spolužačky. Byla osvobozena od tělocviku, jezdila často do Prahy, byť k lékaři. A všichni kolem ní chodili po špičkách. My ostatní jsme jí tenkrát svým způsobem záviděli. Slovo alergie nám znělo cizokrajně a tajuplně. Byla to prostě výjimečná nemoc, budící pozornost okolí.
Jak je to s alergií dnes? Polibek pod rozkvetlým stromem, ke kterému velí dávná pověra v pozdním prvomájovém večeru, se pro mnohé z nás už dávno změnil v utrpení. Rozkvetlé stromy a pyl všude v ovzduší způsobují generální útok pylové alergie na nás postižené. Jaro se tak stává pro nás alergiky nejstrašlivějším obdobím roku.
Začne to pálením v očích, šimráním v nose, následuje rýma, kýchání, kašlání a pak se objeví ekzémy. Jarní hrůza, které nelze uniknout. Dá se jen čekat, až stromy konečně odkvetou.
Vaše starosti na moji hlavu, řekne si teď spousta z vás, kteří nějakou alergií trpí celoročně a v daleko závažnějších formách. Vaše starosti na moji hlavu, řekne si ovšem také spousta z vás, kteří dosud žádnou, dokonce ani pylovou alergií netrpí. Ani já jí donedávna netrpěla. Přichází to náhle, bez varování, třeba až po třicítce. Nebo dokonce po čtyřicítce. Proto je pro všechny, včetně těch, kteří dosud žádným druhem alergie netrpí, dobré vědět, co dělat při prvních příznacích. Jak lze utrpení zmírnit, nebo dokonce zastavit. Právě tyto informace a řadu dalších vám nabízíme v dnešním čísle Zdravé rodiny.
Co nejhezčí jaro vám přeje adam.gif (407 bytes)

 

editorial • zdravá rodina 5/98 • s. 5