Zlata Adamovská

Také máte pocit, že pořád něco musíme? Splnit, dohnat, vyřídit. Stále s někým nebo s něčím soupeříme, překonáváme překážky, řítíme se životem na plný plyn, hazardujeme se svým zdravím. Možná i proto Světová zdravotnická organizace navrhla vyhlásit sobotu druhého října za Den turistiky bez ohledu na věk. Datum je to dobré. Pohyb uvolňuje v našem mozku endorfiny, látky pomáhající nám přežít, navozující dobrou náladu nebo dokonce štěstí. Na konci léta při začátku podzimních plískanic je to dobrý lék proti depresím. Smyslem Dne turistiky bez ohledu na věk přitom nemá být zdolávání překážek a dalekých cílů, jaké si klademe v běžném životě, ale to, aby se společně někam vydali dědové a vnuci, mladí rodiče s dětmi a svými staršími rodiči. Jde „pouze“ o to, abychom si všichni uvědomili význam pohybu i odpočinku v přírodě pro naše zdraví. Nemusí přece stále jít jen o závodění a soupeření. K tomu, abychom byli spokojení a vyrovnaní, nemusíme vždycky jenom vyhrávat. Někdy docela stačí pocit, že jsme udělali něco pro druhé. Klidná procházka nám může proto zpříjemnit, a tím dokonce třeba i prodloužit život. Stačí jen chtít. Jak kdysi řekl Louis Armstrong: „Život je jako jazzová trubka. Když do ní nefoukáš, nic z ní nevyjde.“ Dnešní číslo je věnováno těm z nás, kteří se ocitli v podzimu svého života. Těm, kteří už svá vítězství a prohry prožili, a teď třeba zápasí o to, aby byli co nejdéle zdraví. První říjen je Dnem seniorů, proto je toto číslo věnováno zejména jim. Samozřejmě ale také těm, kteří je mají rádi, bojí se o ně a rádi by jim pomohli na jejich plnohodnotné cestě životem.

editorial • zdravá rodina 10/99 • s. 5